Podnikatelé mají právo na náhradu škody, která vznikla v důsledku proticovidových opatření, řekl soud

Nejvyšší soud (NS) se zabýval dovoláním žalobkyně – provozovatelky maloobchodu, které měla vzniknout škoda na zisku v důsledku vládou přijatých opatření během covidové pandemie.

Provoz maloobchodu se smíšeným zbožím měl být v důsledku opatření omezen a poté zcela zakázán. Na základě toho žalobkyně uvedla, že ušlý zisk během tohoto období činil 1 100 123 Kč.

Podle její výpovědi je stát podle krizového zákona č. 240/2000 Sb. zodpovědný za škody, které vzniknou na základě přijatých krizových opatření, jak uvádí § 36 v prvním odstavci: 

„Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 5) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám.“

Zdroj: Depositphotos

Obvodní i městský soud žalobu zamítly

Soud prvního stupně – Obvodní soud pro Prahu 7, který ve věci rozhodoval – žalobu provozovatelky obchodu zamítl. Rozhodnutí obvodního soudu potvrdil také odvolací soud – Městský soud v Praze.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu lze žádat o náhradu škody, která vznikla v souvislosti s krizovými opatřeními individuální povahy. 

Opatření individuální povahy jsou podle JUDr. Pavla Simona taková opatření, která směřují proti konkrétně vymezeným osobám nebo okruhům osob. Další podmínkou, aby šlo žádat o náhradu škody, je podle odvolacího soudu to, že musí být škoda způsobena provedením krizových opatření, a nikoliv pouze jejich vyhlášením.

Žalobkyně s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasila a podala dovolání k Nejvyššímu soudu.

Tip: KVÍZ: Otestujte, jak dobře se orientujete v daních a pojistném OSVČ

Nejvyšší soud se přiklonil na stranu žalobkyně

Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 63/2023 zamítl rozhodnutí odvolacího soudu a uznal žalobu jako důvodnou. 

NS uvedl, že z krizového zákona nevyplývá odpovědnost státu za škodu pouze u opatření, která byla individuálně cílena. Proto argumentaci odvolacího soudu označil za nesprávnou.

„Právě naopak, byl si vědom toho, že krizovými opatřeními budou řešeny mimořádné události velkého rozsahu, přičemž přihlížel ke zkušenosti s povodněmi, jež zasáhly třetinu území státu,“ argumentoval Nejvyšší soud v rozsudku.

Nejvyšší soud popřel i další argument odvolacího soudu, který konstatoval, že škoda byla způsobena pouze vyhlášením krizového opatření, nikoliv jeho provedením.

Podle vyjádření NS by podle takového argumentu měl nárok na škodu pouze takový podnikatel, který nařízená opatření nerespektoval a dál vykonával v plném rozsahu podnikatelskou činnost. Zároveň v této souvislosti by u něj muselo být provedeno krizové opatření „na sílu“, tedy například prostřednictvím policie. 

Další podnikatel, který by opatření respektoval, by pak podle rozhodnutí odvolacího soudu na náhradu škody způsobenou krizovými opatřeními nárok neměl. Takový výrok je však podle NS nesprávný a podnikateli nemůže být za zlé to, že se vydanými opatřeními řídil.

Rozsudek odvolacího soudu Nejvyšší soud zrušil.

Tip: Blíží se spuštění plateb na kontakt. Co přinese podnikatelům?

Co bude dál?

Odvolací soud se však nezabýval otázkou vzniklé škody na straně žalobkyně, tedy výše škody způsobené podnikatelce, a ani způsobu výpočtu škody. Z toho důvodu NS nemohl rozhodnout, zda má žalobkyně nárok na náhradu škody a případně v jaké výši. NS vrátil případ odvolacímu soudu, který bude řešit výši náhrady za škodu způsobenou krizovými opatřeními a způsobem výpočtu škody.

Rozsudek NS tak otevřel cestu podnikatelům k náhradě škody, která vznikla v důsledku covidových opatření tím, že odmítl argumenty odvolacího soudu o individuálních opatřeních a pohled na provedení krizových opatření.

Zdroj: Nejvyšší soud

Čtěte také:

Zaměstnance chrání před výpovědí vedle pracovní neschopnosti také karanténa, i když ne vždy

Platí se vždy a nemá slevy. Co mají vědět zaměstnanci o zdravotním pojištění