ŠEST INVESTIČNÍCH FONDŮ, KTERÉ ZKLAMALY NADĚJE AKCIONÁŘŮ

18.05.2000 | ,
Domovská stránka


perex-img Zdroj: Finance.cz

Harvardské fondy: za poplatky si účtovaly miliardy

Harvardské fondy: za poplatky si účtovaly miliardy

S podvodnými fondy, které obraly své akcionáře o stamilionové částky, je nejčastěji spojováno jméno Viktora Koženého a jeho harvardských fondů. Právě on se přitom zasadil o největší popularizaci kuponové privatizace, když za tisícikorunový vklad nabízel dikům jistotu desetinásobku. To také za několik let splnil a vyplatil každému, kdo o to požádal, deset tisíc korun na kuponovou knížku. Přesto se převážná většina jeho akcionářů cítila podvedena.

Brzy se totiž ukázalo, jak se Koženému investice vyplatila. Skutečná hodnota kuponové knížky se v té době totiž blížila 22 tisícům. Kožený navíc začal svým akcionářům účtovat obrovské poplatky za to, že fond založil, a další poplatek za to, že ho spravuje. Jen v prvním roce vybral z investičních fondů téměř půldruhé miliardy korun. Kolik si naúčtoval v dalších letech, nebylo nikdy zveřejněno. Je však zřejmé, že peníze zcela beztrestně odčerpával dál. V červnu 1996 Kožený sloučil šest harvardských fondů z první vlny kuponové privatizace se Sklo Unionem Teplice do Harvardského průmyslového holdingu.

Celý majetek holdingu (téměř 20 miliard korun) pak vložil do firmy Daventree. Na podzim přišel definitivní konec nadějí, že by akcionáři mohli někdy dostat z podnikání harvardských fondů nějaké peníze. Majetek Harvardského průmyslového totiž v likvidaci koupil právě Viktor Kožený (za polovinu účetní hodnoty). Od té doby dluží svým někdejším akcionářům zhruba 10 miliard korun (6000 Kč na jednu kuponovou knížku).

*Kožený byl často kritizován pro způsob, jakým obral své akcionáře o miliardy, nikdy však proti němu nebylo vedeno trestní stíhání. Americký soud kvůli pochybným investicím v Rusku a Ázerbájdžánu zmrazil jeho aktiva.

C.S. Fond: největší krádež na českém kapitálovém trhu

Pouhé tři dny stačily dosud neznámým podvodníkům, aby zcela zlikvidovali do té doby celkem prosperující C.S. Fond. Mezi 4. a 7. březnem 1997 zmizel z fondu prakticky celý majetek, který byl krátce předtím proměněn na hotovost. Všechny peníze zhruba 1,25 miliardy korun - byly vyvedeny do zahraničí na účty neznámých bank. V ČR zůstal pouze dvacetiletý Václav Franta člověk, který se do čela miliardových fondů dostal jen několik dní před krádeží.

O penězích už nikdy nikdo neslyšel. C.S. Fond od roku 1994 ovládala finanční skupina Motoinvest. Začátkem února 1997 spustili jeho majitelé řadu záhadných prodejů. Motoinvest prodal tuto investiční společnost neznámé firmě Austel Enterprises Ltd., která ji prodala již koncem února burzovní společnosti Crassus. Během následujících tří dnů jí Crassus našel v Moskvě nového majitele, a to firmu Kos-Mos. Počátkem března ruská společnost Kos-Mos vyměnila představenstvo C.S. Fondu a jmenovala do něj tři zcela neznámé lidi.

Jeden z nich, dvacetiletý Václav Franta, který dostal od představenstva plnou moc nakládat s majetkem fondů, podal 4. března do depozitní Plzeňské banky příkaz k převodu více než jedné a čtvrt miliardy korun na firmu Umana, která údajně přislíbila nákup hodnotných akcií. Představitelé Plzeňské banky převedli na konto firmy Umana požadované peníze o dva dny později. Odtud peníze zmizely na konto neznámé zahraniční firmy u rakouské banky GiroCredit a z tohoto konta do ciziny. Podle některých zpráv nyní j

sou údajně v některé z bank v Lichtenštejnsku nebo v Lucembursku.
*Policie obvinila Václava Frantu a dva další členy vedení fondu. Peníze se nikdy nenašly.

Trend a Mercia: tunel za 1,3 miliardy korun

Zcela typický obrázek tunelování investičních fondů ukazují případy fondů Trend a Mercia. Policie, která celý případ vyšetřovala, ohodnotila ztráty podílníků na 1,3 miliardy korun. Všeobecný investiční fond Trend vznikl za účasti firem Bonton, zastupované Martinem Kratochvílem, a Art Production K, zastupova

né Michaelem Kocábem. Dalšími firmami, které se na vzniku fondu podílely, byly Montované stavby a Bankovní dům Skala. Především všeobecná známost obou hudebníků způsobila, že Trend získal důvěru více než sto tisíc drobných akcionářů. Dokud fond vedli Kratochvíl s Kocábem, hospodařil bez problémů.

V roce 1995 ale fond převzala firma Královéhradecká brokerská a její šéf Miroslav Hálek (za 318 milionů Kč). Jak se později ukázalo, začal nový management postupně převádět majetek fondu na společnosti, které sám ovládal. Nejznámější je případ obchodního domu Kotva. Koncem roku 1995 vlastnil Trend přibližně 20 procent akcií Kotvy. Hálkovi, který byl tehdy už nejen majitelem správcovské firmy, ale i předsedou představenstva samotného fondu Trend, se postupně podařilo

shromáždit v mnoha firmách různým způsobem celkem 65 procent akcií.

Ty pak postupně převedl na svou vlastní společnost Forminster Enterprises Limited s účty v Lichtenštejnsku a sídlem na Kypru. Nucený správce velmi rychle podal trestní oznámení na Hálka a dalších sedm členů managementu. Ani to však nezabránilo dalším neprůhledným převodům. Ještě na podzim 1997 prodal Hálek práva na odkup akcií Kotvy Českému investičnímu za 734 milionů korun.

*Vedení Královéhradecké brokerské dnes stíhá policie. In

vestiční fond Trend je od ledna 2000 v konkursu.
ČNIS: podílníci čekají na své peníze dodnes

Finanční skandály a někdy i vyložené okrádání akcionářů nebylo pouze doménou privatizačních investičních fondů. V roce 1996 uvalilo ministerstvo financí nucenou správu i na litoměřickou Českou národní investiční společnost známou pod zkratkou ČNIS. Litoměřičtí finančníci odstartovali svou činnost masivní reklamní kampaní v roce 1991, tehdy ještě pod názvem České národní investiční konsorcium. Příslib 33procentní

ho zisku přilákal do konsorcia přes 35 tisíc lidí ochotných kolektivně investovat. Celkový počet akcionářů se vyhoupl přes sto tisíc, suma jejich vkladů dosáhla 1,7 miliardy korun a ČNIS spravovala dva největší korunové fondy v ČR.

Už v roce 1995 však ministerstvo financí v hospodaření ČNIS našlo závažná porušení zákona. Správce fondu při oceňování nemovitostí, které tvořily většinu majetku obou fondů, nereálně nadhodnotila jejich ceny a díky tomu mohla inkasovat i vyšší poplatky za správu fondů. Odborníci

odhadovali ztráty akcionářů z nevýhodných transakcí na miliony až desítky milionů korun. Ministerstvo financí však na nikoho nepodalo trestní oznámení, a neudělal to ani nucený správce. Podílníci ČNIS čekají na své peníze dodnes. Mezitím hodnota jejich akcií spadla nejméně na desetinu. Podíly Českého národního obchodně podnikatelského fondu se prodávaly za 1000 Kč. Dnes na jednu akcii připadá zhruba 100 Kč. Český národní investiční majetkový fond je v likvidaci. Ze zhruba miliardového jmění dnes zbylo zhruba 300 milionů, navíc v těžko prodejných nemovitostech.

*Za porušení zákona nebyl nikdo odsouzen. Společnost pouze zaplatila pokutu ve výši 2 miliony korun. Akcionáři snad dostanou maximálně desetinu vložených peněz.

Moravskočeský fond: zmizelo 300 milionů korun

Podvodníky různého typu lákaly bezprostředně po skončení kuponové privatizace nejen velké, ale také relativně malé investiční fondy. Jedním z nich byl také Moravskočeský investiční fond, ze kterého na začátku roku 1997 zmizelo neznámo kam přibližně 300 milionů korun. Z Moravskočeského fondu zmizely peníze poněkud nezvyklým způsobem. Vedení fondu totiž samo požádalo ministerstvo financí, aby mu zakázalo činnost. K žádosti byl přiložen i notářsky ověřený zápis o jednání představenstva.

Z něho vyplývá, že došlo k výběru značné částky z termínovaných účtů investičního fondu částečně na základě uzavřené smlouvy, která nebyla ministerstvu předložena. Protože peníze byly vybrány ihned poté, kdy přestal podléhat dozoru, mělo ministerstvo fi

nancí podezření, že obchod nebyl proveden v zájmu akcionářů. A že peníze mohly být zpronevěřeny. Majetek fondu v té době dosáhl výše 580 až 600 milionů korun. Moravská investiční společnost, která fond spravovala, se snažila zatajit skutečný stav majetku před státní kontrolou. Ministerstvo financí proto uvalilo nucenou správu na celou skupinu. Sama

Moravskočeská investiční společnost se sídlem v Ostravě byla založena v roce 1993 s hlavním cílem správy fondů a se základním jměním tři miliony korun. Kromě Moravskočeského investičního fondu ovládala společnost také Moravskočeský podílový fond Bonus. Strategické portfolio fondu tvořila skupina strojírenských, stavebních a chemických společností. Mimo jiné Vagonky Studénky, ŽDB Bohumín, Chemopetrolu Litvínov, Synthesie a Kaučuku.
*Kvůli ztraceným penězům podalo ministerstvo financí trestní oznámení. Výsledky vyšetřování dosud nebyly zveřejněny.
A-Invest: ztráta za čtvrt miliardy korun

Zhruba 250 milionů korun. Právě o tolik podle policie v roce 1996 a 1997 nevýhodnými prodeji připravilo své akcionáře představenstvo otevřeného podílového fondu AInvest. Podle samotných akcionářů však byla škoda o poznání vyšší. Jen v roce 1996 činila ztráta fondu 102 milionů korun a o rok později, jen za první pololetí, pak 593 m

ilionů. Fond podle Sdružení akcionářů postupně rozprodával většinu kvalitních akcií, ze něž nakupoval prakticky bezcenné akcie například Kreditní banky a další za výrazně vyšší ceny, než které byly na kapitálovém trhu. Do fondu byl koupen také balík akcií od Miroslava Hálka, známého z činnosti ve fondu Trend, za cenu o více než 400 procent vyšší než na burze.

Jediným vlastníkem A-Investu byla v té době společnost C.A.S.4. Holding. Jeho akcionářem byla firma GES společně s drobnými akcionáři bývalého CS fondu pivovarnického. GES koupila A-Invest v březnu 1997 od skupin okolo Motoinvestu. A-Invest kromě Otevřeného podílového fondu AGB, který byl největším fondem druhé vlny kuponové privatizace, spravoval také Fond prosperita a AG-Klas. Šlo o bývalé fondy Agrob

anky, jejichž hodnota majetku přesahovala 2,3 miliardy korun.

Nedlouho před tím, než ministerstvo financí na fond uvalilo nucenou správu, pokusilo se vedení převést fond na holdingové uspořádání, a tak se "zbavit" v té době již nepříjemně dotírajících drobných akcionářů.

*Tři členové představenstva fondu byli obviněni z trestných činů porušování závazných pravidel obchodního styku a z porušování povinností při správě cizího majetku.

Zdroj: LN z 18. 5. 2000


Autor článku

 

Články ze sekce: Domovská stránka