Komu zvoní hrana

Píše se rok 1996. Českému bankovní sektoru dominují čtyři velké banky. Marketingovým hitem je tak zvaný klientský přístup jako tržně orientovaná aktivita, kdy centrem všeho dění je klient. Komerční banku dokázal jediný z nich srazit na kolena. Co se vlastně stalo? I přes mediálně propíraný a obehrávaný případ znají zřejmě pravdu jen jeho účastníci.

Pestrost bankovních obchodů a jejich stále sofistikovanější podoba vede k pokusům o zneužití slabých míst produktů, procedur anebo lidí. Všechny tři vyjmenované možnosti je možné naroubovat i na případ obchodního vztahu Komerční banky a jejího klienta, rakouské obchodní firmy B. C. L. podnikatele Alona Baraka, který vedl k poškození KB v rozsahu šesti až o

Ztráty KB vznikly tak, že financovala aktivity B. C. L. enormně vysokými limity pro otevírání dokumentárních akreditivů (navíc v průběhu tří let stále navyšovaných) a z toho plynoucí nebývalou angažovaností vůči jednomu klientovi. Přidaly se nedokonalé vnitřní procedury, kdy byly pravomoci k obchodům kumulovány do jednoho místa s oceněním rizika. Vyloučit nelze ani osobní účast někoho z banky na spolupráci s B. C. L. a

Co je vůbec bezpečné?

Dokumentární akreditiv je dost starým produktem používaným při financování dovozu a vývozu zboží, ale i na domácím trhu na to, aby ho bylo možno pokládat za relativně spolehlivý instrument chránící jak obchodní partnery (prodávajícího a kupujícího), tak i zúčastněné banky. Zejména pracovníci s celoživotními zkušenostmi se zahraničním obchodem nedají na akreditiv dopustit. Při jeho použití by měl mít prodávající zajištěno, že obdrží platbu za zboží a kup

Podle Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární a

Můžeme-li zpochybnit bezpečnost produktu, pak ještě větší díry lze najít v proceduře používané v KB. Banky operující na tuzemském trhu a známé kvalitním řízením rizika tvrdí, že dokumentární akreditivy, i když nejsou v pravém slova smyslu úvěrem, patří do její úvěrové angažovanosti. Proto je na tyto dokumentární akreditivy, resp. na protistranu, s níž banka uzavírá obchodní vztah, pohlíženo stejně jako na úvěrový návrh. Klienta tak zkoumá a jeho hodnocení zpracovává útvar zabývající se

- ekonomická situace klienta,

- kdo jsou jeho obchodní partneři,

- vlastnická propojenost (hlídá se, kde se vyskytují jména fyzických osob uvedená v návrhu, jejich propojenost na jiné firmy a jak tyto firmy dopadly),

- jakým způsobem bude probíhat další spolupráce,

- částka, kterou klient žádá,

- jaké jsou dokumenty a kdy se proplácejí,

- charakter ručení (pohledávky, cenné papíry, nemovitosti),

- riziko země, kde se nachází klientův partner (ne každá banka nebo te

- jak je zajištěno financování výroby (sledují se finanční toky až na výrobní organizaci).

Banky s kvalitním řízením úvěrového rizika vůbec nepřipouštějí, že by jako jedna z forem zajištění mohla figurovat i pomoc při vymáhání pohledávek, jak ji uznala od svého partnera KB. Jako nepochopitelné hodnotí obchodníci angažovaní v této oblasti v jiných bankách i do očí bijící vysoký nepoměr mezi stupněm zajištění depozitem (15 procent) a výší limitu.

Podle dostupných informací KB neza

- banka má skutečnou kontrolu nad zbožím, ke kterému se akreditiv vztahuje,

- dokumenty předložené bance se vztahují ke zboží,

- trvání závazku nepřesahuje jeden rok.

Přinejmenším první podmínka splněna nebyla.

K oddělení vlastních obchodů a řízení rizika došlo v KB po její vnitřní transformaci v polovině roku 1996, tedy těsně po schválení prvního limitu. Riziko v souvislosti s klientem ze zahraničí již neoceňovali v útvaru dokumentárních plateb (kam patřily i akreditivy), ale v divizi vedené Luborem Žalmanem. Bylo to pouze špatnou komunikací uvnitř velké banky, že materiály předkládané představenstv

Každému stejným metrem?

Policie v případu obvinila celkem 11 osob z porušování povinnosti při správě cizího majetku a porušování závazných pravidel hospodářského styku. Jde o současné členy představenstva Petra Budinského a Jaroslava Mareše, bývalého generálního ředitele Jana Kollerta a bývalé členy představenstva Karla Bednáře, Tomáše Doležala, Bořivoje Pražáka, Pavla Ševčíka, Lubomíra Štěpáníka a Ladislava Vinického. Odpovědnost členů představenstva plyne zej

Obvinění však nebylo vzneseno vůči bývalému dlouholetému předsedovi představenstva a generálnímu řediteli KB Richardu Salzmannovi. Není ale možné přijmout zdůvodnění, že nebyl fyzicky přítomen jednání, kde se schvaloval limit pro B. C. L. Už proto, že podle zdroje, který dříve působil v KB, šlo o usnesení "per rollam". To podle kombinace obsahu stanov, jednacího řádu a obecných norem znamená, že s každým členem představenstva, který se neúčastní jednání, je nutné vejít ve styk a vyžádat si jeho n

V době, kdy začaly pro KB její osudové obchody s B. C. L., byla na vrcholu své slávy. Několikamiliardové čisté zisky, velkoryse vyplácené dividendy. Tyto časy pominuly.

Před bankou už nestojí několik temně rudých BMW, služebních vozů jejích vrchních ředitelů. Věřil by tenkrát někdo, že stát bude muset zachraňovat KB desetimiliardovými odkupy špatných pohledávek?

Banka však zůstává bankou v časech dobrých i zlých. Nelze se divit neochotě poskytovat k případu informace, i když větší otevřenost by třeba vylepšila její současný nepříznivý obraz. Porušení bankovního tajemství by totiž mohlo způsobit, že žalobu na KB by nakonec podal Alon Barak.

Zdroj: Ekonom 20/2000