Vyznáte se v džungli fondů?

01.06.2000 | ,
Domovská stránka


perex-img Zdroj: Finance.cz

Slovo fond postupně přestává mít punc něčeho nečistého a podvodného

Slovo fond postupně přestává mít punc něčeho nečistého a podvodného. Je to až tragikomické, jaké překážky musí u nás překonávat nástroj, který všude ve vyspělém světě představuje ideální variantu pro uložení d

louhodobých úspor.

Češi si "osahali" fondy peněžního trhu. Díky vysokým úrokům před pár lety a velké bezpečnosti se lidé domnívali, že našli ideální bezpečný cenný papír s vysokým výnosem. Možnosti těchto fondů jsou však určeny úrokovými mírami. Dnes nelze čekat více než 4- až 5procentní zhodnocení za rok.

Svět reálných investic

Pokud předpokládáme, že zájemce o investici do fondu přijal za své, že cena fondu bude kolísat jak nahoru, tak dolů, potom správná volba pro tzv. dlouhé peníze padá na smíšené a akciové fondy. Dlouhé peníze jsou ty, o kterých investor ví, že je nebude potřebovat v nejbližších letech. Jedině tyto fondy jsou schopny vytvořit dlouhodobé průměrné roční zhodnocení okolo 13-15 %. Jejich riziko v praxi může vypadat například tak, že prv

ní rok bude ztráta 10 %, druhý rok zisk 33 % a třetí rok 20 %.

Loni byl extrémně dobrý rok pro akciové fondy. Naopak od března 2000 došlo k mnoha dramatickým poklesům. Například agresivní fondy, které investují do technologických akcií ztratily za pár týdnů i 40 %. Stále se však nejedná o žádný krach, spíše o návrat k realitě po nenormálním růstu, jak ukazuje graf indexu NASDAQ (technologic

akcie v USA).

Trh jako celek (měřeno indexy) může v roce 2000 velmi pravděpodobně skončit na nule. Avšak ve větší než obvyklé míře jednotlivé akciové společnosti výrazně porostou nebo dramaticky klesnou. To je šance pro aktivně řízené fondy, které potřebují dokázat, že jejich správa vytváří větší hodnotu než fondy, které pasivně kopírují indexy.

Zúčastněné strany

Kdo se rozhodne investovat do nějakého fondu, musí "přeskočit" několik překážek. Do hry vstupuje několik subjektů - poradce, obchodník, fond, investor a další. Každý má jinou roli a každý se chce uživit. Úlohou investičního poradce je rozebrat s investorem jeho potřeby, cíle a přání. Poznat, jakou míru rizika je schopen akceptovat, zmapovat jeho finanční situaci a částečně mu objasnit realitu finančních trhů.

Mimo tuto práci s klientem musí poradce znát situaci na trzích a musí mít názor na šance a rizika budoucích výnosů globálních trhů akcií, dluhopisů a na peněžním trhu.

Na základě těchto dat navrhne optimální "na míru" šité rozložení peněz. Pokud zúžíme prostor na fondy, měl by být poradce nezávislý. Pokud například zastupuje jen jednu investiční společnost, jejíž fondy prodává, potom může kvalifikovaně poradit na úrovni rozložení peněz mezi či dluhopisy a mezi regiony, nicméně nemá možnost pracovat s fondy, které považuje za nejlepší.

Ideální (pro klienta) je situace, kdy poradce převezme soustavnou péči o investice svého klienta a je zainteresován na zhodnocení. Tím se sladí společné zájmy - maximálně zhodnotit peníze při předem dohodnuté míře rizika. Obchodník je ten, kdo fondy investorovi prodá. V této roli se hodně angažují banky a obchodníci s cennými papíry, nabízející podle svých možnosti celou plejádu fondů různých správců nebo jen "ty své", obvykle fondy dceřiné společnosti banky. Jejich hlavním příjmem je provize z obchodu, a ne podíl na zhodnocení. Proto by obchodník nemě

l hrát roli poradce, protože zde dochází ke střetu zájmů. V budoucnu lze očekávat stále větší objem transakcí přes internet.

Fondy lze také koupit přímo u investiční společnosti. Smlouvu o nákupu uzavírá investor s investiční společností prostřednictvím poradce - zástupce fondu, který obvykle inkasuje odměnu přímo od fondu. Mnoho poradců jsou ve skutečnosti převlečení obchodníci, které zajímá jen provize. Záleží na jejich serióznosti a odbornosti, jak se k celému problému postaví.

Nákupem podílových listů již většinou nedostanete listinné cenné papíry, ale výpis z majetkového (investiční ho) účtu. Ty jsou většinou uschovány v paměti počítače banky (tzv. custodian), která fond prodala. Mnoho investorů se zajímá o stabilitu banky, přes kterou kupuje fondy. N

a tom není nic špatného, ale z hlediska rizika se jedná o energii vynaloženou špatným směrem. Jejich peníze jsou totiž fyzicky přítomny na kapitálových trzích prostřednictvím fondu, tedy zcela mimo banku, kde je pouze evidenční informace. V případě problémů banky jako takové tyto informace převezme jiná banka a je schopna okamžitě vyplácet peníze. Z tohoto důvodu jsou například fondy peněžního trhu (jejichž hodnota nekolísá, ale prakticky jen roste) bezpečnější investicí než termínované vklady. Přes fond peněžního trhu totiž půjčuje investor většinu peněz přímo státu, což je mnohem bezpečnější než půjčit jakékoliv bance.

Tuzemský

nebo zahraniční fond?

Na světě jich je více než 40 000. V tuzemsku patří mezi zajímavé několik desítek. Dnes již nemá smysl psát o tom, kde lze koupit zahraniční či tuzemský fond. Každý si jej může koupit prostřednictvím banky, poradce či přímo v zahraničí. Zásadní otázky, které si musí investor položit, jsou jiné: "Chci si sám řídit podíl své investice v akciích, dluhopisech a na peněžním trhu? Chci si sám vybírat perspektivní regiony (např. japonské nebo telekomunikačních firem atd.)? Nebo chci investovat tak, aby veškerá odpovědnost jak za výběr trhů, tak za výběr konkrétních cenných papírů, ležela na bedrech někoho jiného - nejlépe profesionála?"

Kladná odpověď na první dvě otázky jasně vymezuje směr. Je nutno kupovat jen specializované fondy. Každý, kdo se chce vydat na kapitálové trhy touto cestou, musí neustále hledat odpovědi na otázky: "Jsou příliš vysoko? Jak se budou vyvíjet směnné kurzy světových měn a koruny? Jakým směrem se vydají úrokové míry? Jaký podíl mého majetku by měl být umístěn do akcií, dluhopisů a na peněžní trh, případně do derivátů?" Bez investičního poradce je lépe se na tuto cestu nevyd

ávat.

Například ten, kdo 1. 1. 1999 za 100 tisíc Kč koupil fond Invesco Japan Enterprise jej za 12 měsíců mohl prodat za 598 tisíc korun. Naopak ten, kdo jej koupil 30. 7. 1990 za 100 tisíc, jej o 8 roků později kvů

li krizi v Japonsku mohl prodat jen za 42 tisíc.

Jakou možnost mají ti, kteří hledají profesionální investici, ale nechtějí s ní mít předchozí starosti? Mohou si koupit smíšené fondy. Z tuzemských patří mezi nejzajímavější zlatou střední cestu Pioneer Trust (velký fond, renomovaný správce s mezinárodní působností) a defenzivní Interkonto (splňuje podmínku velikosti, seriózní správce). Ze zahraničních stojí za zvláštní zmínku čtyři fondy rodiny Parvest. Jejich specifikem je, že jsou koncipovány pro čtyři t

ypy investorů - silně konzervativní (Parvest Conservative), vyvážené (Parvest Balanced), růstové (Parvest Growth) a dynamické (Parvest Dynamic). V praxi to znamená, že u těchto smíšených fondů zná investor naprosto přesně očekávaný podíl akcií a dluhopisů, a tím vlastně míru rizika a očekávané výkonnosti. Jsou vhodné pro investory, kteří také nechtějí mít s investicí starosti, ale mají dodatečná přání. Například za žádnou cenu nechtějí, aby jejich fond investoval do akcií více než 20 %. Zde je vhodný Parvest Conservative.

Fondy fondů

Jakýmsi hybridem ze smíšeného fondu a z portfolia specializovaných fondů je tzv. fond fondů (FF). Nemá smysl kupovat FF složený jen z fondů jednoho správe (převážná většina bankovních FF). Je lepší koupit smíšený fond, protože se vyhnete zbytečnému zdvojení poplatků. Také nemá smysl investovat do FF, který neumí koupit fondy bez vstupních poplatků. Investor totiž zaplatí při nákupu FF, proto je zbytečné platit ještě jednou, když FF kupuje další fondy. Přidanou hodnotu může poskytnout jen ten FF, který pracuje se všemi existujícími fondy (je nezávislý), umí vybrat ty nejlepší a umí je koupit bez poplatků. Je dobré si vybrat takový FF, který je registrován v daňové oáze, např. v Lucembursku a vyhnout se dvojímu zdanění. Osvědčeným FF je Global Fund Selection řízený firmou C-Quadrat. V tuzemsku nedávno založila 1. IN IPB fond fondů. O všech zmíněných fondech lze nalézt nezávislé hodnocení na www.fondshop.cz.

Závěr

Nemá smysl rozdělovat fondy na tuzemské a zahraniční podle toho, kde jsou založeny. Důležité je, kam investuje. Dnešní svět je jiný - menší. Většina fondů funguje tak, že je založena v zemi, kde nemusí platit daně (např. Lucembursko či Irsko), manažer řídí fond v zemi, do jejíchž cenných papírů investuje (např. Japonsko, Evropa či USA), a v ostatních zemích buduje fond síť prodejců (banky či nezávislí poradci).

Zdroj: Ekonom 22/2000

Autor článku

 

Články ze sekce: Domovská stránka