Pro ohodnocení bonity dlužníků existují různé důvody. Domácí firmy jen výjimečně hledají rozvojový kapitál na veřejném trhu, což v podstatě omezuje využití ratingu. Podle slovníku bankovních pojmů je rating hodnocení nebo hodnotící systém, který pomocí stupnice vyjadřuje investiční kvality nebo stupeň rizika. V podstatě nejde o nic jiného než, že nezávislá důvěryhodná - zpravidla soukromá - instituce prozkoumá schopnost firmy či jiné organizace splácet dl
uhy. Výsledkem práce ratingové agentury je udělení známky, která vyjadřuje riziko nedodržení závazků. Každá agentura má vlastní škálu, která se ve většině případů pohybuje od AAA, resp. Aaa (nejmenší riziko) po C, resp. D (velmi vysoká pravděpodobnost nesplacení dluhů).K čemu je to dobré
Rating se používá hlavně ke dvěma účelům, vysvětluje Karel Vojáček z firmy Duff & Phelps. Především podniky nebo jiné organizace, které se ucházejí o cizí zdroje, mají zájem získat příznivé ratingové hodnocení. Náklady na zpracování ratingu se jim v konečném důsledku zpravidla vyplatí. Pokud totiž firma nezíská příznivé hodnocení své kredibility, pak investoři požadují vyšší rizikovou prémii. Pro podnik to znamená zdražení úvěru či vyšší kupón v případě obligací, jinými sl
ovy dražší peníze. Vojáček uvádí jako příklad Unipetrol, který si nechával zpracovávat rating v souvislosti s emisí obligací. Rating dopadl lépe, než se čekalo, což mělo za následek příznivější emisní podmínky, a investice do vlastního hodnocení se zaplatila.V jiných případech může iniciativa vycházet z požadavků investora, například banky, která si nechá ohodnotit bonitu klienta. Podnik či jiná organizace tak ani nemusí vědět, že jsou předmětem hodnocení. Agentura může pracovat například jen na základě otevřených zdrojů.
Druhým motivem, který vede k zadání ratingu vlastní firmy, mohou být marketingové důvody. Zveřejnění ratingu je pak důkazem informační otevřenosti a v podstatě nástrojem komunikace s investory a věřiteli. Vojáček upozorňuje, že výjimečně v některých zemích plní rating i regulační úkoly. Například v Austrálii nebo v Chile je udělení státní licence k provozování pojišťovny podmíněno ratingem od známé agentury.
Železniční počátky
S ratingem se začalo ve Spojených státech amerických ve 20. letech tohoto století. V roce 1909 John Moody ohodnotil obligace železničních společností. Železnice zřejmě hrály v tu dobu stejnou úlohu jako dnes firmy zaměřené na internet, soudí předseda představenstva České ratingové agentury Petr Vinš. V době svého bo
omu vydaly železniční společnosti velké množství obligací, z jejichž emise získávaly prostředky na svůj rozvoj. Moodyho nápad zjednodušit investorům orientaci v rizikovosti jednotlivých papírů si získal velkou popularitu. O sedm let později vznikla další známá agentura Standard & Poor's, která společně s Moodyho agenturou hraje dominantní roli ve světovém měřítku.Původní smysl - ohodnocení bonity konkrétního dluhového papíru - se do současné doby rozšířil na hodnocení klienta obecně. Podle Vinše účelem základního typu ratingu, kterým je credit (úvěrový) rating, v podstatě je ohodnotit schopnost klienta dostát včas a v plné míře všem svým splatným závazkům. Ratingové agentury proto dnes provádějí hodnocení zemí, měst, bank, průmyslových podniků, občanských
sdružení, tedy všech organizací, které pracují s cizím kapitálem nebo se o něj ucházejí.Země udává tón
Rating lze podle Vojáčka v zásadě rozdělit na mezinárodní, a to buď v zahraniční, nebo místní měně, a rating lokální, který vychází z hodnocení státu. Vždy se postupuje shora dolů, to znamená, že hodnocení státu v podstatě určuje horní hranici pro rating měst či podniků. Hodnocením zemí se zabývají specializované instituce a vycházejí z mnoha politických a ekonomických kritérií, jako je například korupce
ve vládě, nebezpečí občanské války, riziko zahraničního konfliktu, politická stabilita, možnost vyvlastnění soukromého majetku či odepření dluhů, inflace, krytí importu a podobně. K nejlépe hodnoceným zemím patří např. Francie, Kanada, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Velká Británie či USA. Na chvostu relativně ještě "bezpečných" zemí se pohybuje například právě naše země, Turecko nebo Chile. Ratingové firmy spatřují nebezpečí mimo jiné v bankovním sektoru. Jestliže u nás by například došlo k vážným potížím některé z velkých bank, kterou by musela sanovat centrální banka, znamenalo by to velký tlak na profinancování ztrát. Dodatečná emise peněz by vedla k inflaci a v konečném důsledku k poklesu platební schopnosti národní banky.Když jsou ratingy zemí tak propracované, jak mohlo dojít k asijské krizi? Jak to, že potíže východoasijských zemí se splácením závazků ratingové agentury nesignalizovaly? "Však za to sklidily bouři kritiky," řekl Vojáček. Podle jeho mínění je těžké předpovídat budoucnost, a to i v příp
adě, když existují nástroje na její ovlivnění. Příkladem může být Česká národní banka, které se soustavně nedaří trefit do svých vlastních inflačních cílů, ačkoli má k dispozici mocné měnové nástroje. Selhání v případě asijské krize je o to nepochopitelnější, že podle některých výzkumů ratingové agentury mají tendenci zveličovat riziko.Situace na trhu
Jaká je konkurence na trhu s ratingovými službami? Světovými lídry v poskytování ratingových služeb jsou zmiňované Standard & Poor's a Moody's. Světová trojka FitchIBCA nedávno ohlásila převzetí svého konkurenta na čtvrtém místě žebříčku společnost Duff & Phelps, čímž si upevní třetí pozici. Na domácím trhu s lokálním ratingem je co do počtu hodnocení jednoznačnou jedničkou Česká ratingová agentura. Masí
vnější rozšíření ratingu je u nás podmíněno zprůhledněním kapitálového trhu. Pokud nebudou firmy financovat svůj rozvoj upisováním akcií či obligací, nebudou mít investoři důvod zajímat se o jejich kredibilitu.Zdroj: HN z 07. 06. 2000