Sněmovnou schválený zákon o přitahuje pozornost médií více, než si zaslouží. Přesto řada jevů - jak z procesu "tvorby" zákona, tak z jeho obsahu - stojí za povšimnutí.
Za prvé je to rychlost, s jakou byl relativně odborný problém zpolitizován a zmedializován. A to nejen kvůli politikům, ale i za přispění řady představitelů CNB a analytické obce. Za druhé pak ochota ODS a ČSSD vytvářet zákonné normy, které mohou být věcně obhajitelné, téměř s jistotou však budou v rozporu s ústavou.Třetí, paradoxně nejméně významnou skutečností je to, jak podivný mix ustanovení (rozumných, nesmyslných i zcela vágních) byli poslanci schopni vytvořit. Je zřejmé, že historie a politické zájmy určovaly postoje aktérů debaty mnohem více než střízlivý pohled do budoucna.
Pokud jde o politizaci problému, připomeňme, že diskuse o postavení CNB začala jako debata o změnách ústavy, kterou zahájila ODS, resp. Václav Klaus. První návrhy, týkající se systému jmenování bankovní rady a případné možnosti Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) kontrolovat i provozní náklady CNB, nebyly nijak nerozumné.
Současný stav, kdy prezident navrhuje celou bankovní radu, je v kontextu vyspělých ekonomik skutečně nestandardní. Navíc
Ani kontrola hospoda
ření centrální banky Nejvyšším kontrolním úřadem, který u nás mimochodem prokazuje skutečnou nezávislost na politické scéně, není ničím neobvyklým; byť některé centrální banky vyspělých zemí takové kontrole nepodléhají. Rozhodně pak odpovídá stávajícímu trendu k zprůhledňování nejen rozhodování, ale i hospodaření obdobných institucí.Samozřejmě že tyto návrhy nebyly nejspíš ani zdaleka motivovány pouze Klausovou touhou po dosažení obecného zlepšení ústavního systému. Leckdo může spekulovat i o tom, že jejich primárním motivem bylo svalit v debatě kolem nich výhradní zodpovědnost za ekonomickou krizi v ČR na CNB. Tak ale demokratický systém běžně funguje. Mediální rozruch, který se kolem Klausových návrhů s přispěním podstatné části analytické obce rozpouta
l, však mohl nezasvěcenému spíše než debatu v relativně vyspělé a stabilní demokracii připomínat reakci českých obrozenou na pochybnosti o autenticitě tzv. Rukopisů.Mediální propaganda
Brzy se však ukázalo, že šance návrhů na získání podpory alespoň čás
ti nesmluvní opozice, potřebné ke změně ústavy v této oblasti, je mizivá. Naopak především čtyřkoalice se. nepochybně vedena obecným blahem, s chutí .přidala k mediální propagandě démonizující jakékoliv změny v poněkud unikátním postavení centrální banky v našem ústavním systému.V tomto okamžiku se ale někteří poslanci ODS rozhodli změny postavení CNB de facto "vpašovat" do změn zákona o CNB bez ohledu na jejich zjevný rozpor s ústavou. Jde o procedurálně mimořádně nekorektní postup.
Pikantní na celé situaci je to, že právě ODS se po "Sarajevu", kde může, vydává za zastánce procedurální správnosti, která byla podle jejích představitelů právě na podzim 1997 všemi ostatními při sesazování Klause z postu premiéra a rozpadu ODS pošlapána.
Návrh, který momen
tálně putuje do Senátu, je pak směsicí změn. Změn relativně rozumných, jako je již zmíněná procedura nominace členů bankovní rady či možnost kontroly hospodaření ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu, změna cíle CNB z měnové (rozuměj především kursové) na cenovou stabilitu, které jsou však většinou v rozporu s ústavou.Ale i změn nesmyslných, např. právo parlamentu schvalovat provozní a investiční rozpočet CNB, omezení platů v CNB místo jejich zveřejňování. Tyto změny jsou však také většinou v rozporu s ústavou. A nakonec změn vágních, které mohou a nepochybně budou vykládány jinak Českou národní bankou a vládami, aniž by se na tom, že komunikace a konzultování jsou nezbytně podmíněny ochotou dvou stran se navzájem bavit (ministru financí Mertlíkovi a guvernéru Tošovskému nechybí; o ochotě Klause a Tošovského lze pochybovat) něco změnilo.
Démonizace změn
Tak to dopadá v případech, kdy většina postojů aktérů debaty z řad ODS je výsledkem přehnané reflexe minulosti. Teze o konzultacích jsou například vedeny oprávněným pocitem Václava Klause, že o řadě svých rozhodnutí ho CNB v letech 1996 a 1997 mohla informovat dříve. Pasáže o kontrole provozního a investičního rozpočtu CNB zase marnotratným rozhodnutím CNB zvelebit si nesmyslným nákladem sídlo na posled
ních několik let samostatné existence před splynutím v centrální bance sjednocené Evropy.Naopak CNB, čtyřkoalice a Hrad jako političtí spojenci daly přednost démonizaci jakýchkoliv změn a pokusy o přenesení problémů na mezinárodní úroveň bez ohledu na to, že i ty nejabsurdnější návrhy, pokud by prošly Senátem, dokáže v rámci stávající ústavy řešit Ústavní soud. Nepřiznaly přitom, že ani se jmenováním činitelů ČNB, ani s prováděním její politiky (jmenujme namátkou trvalou neschopnost dosahovat inflačních
cílů), nemluvě už o hospodaření CNB, či se systémem požitků či prostým počtem jejich pracovníků rozhodně není vše v nejlepším pořádku.Není ale třeba vše vidět tak černě. Jednak dávají změny v zákoně o CNB možnost nové rehabilitace Senátu jako užitečné části našeho ústavního systému, jednak i v případě, že se Senátu nepodaří dostat zákon do lepšího stavu či jej Poslanecká sněmovna převálcuje, zasáhne Ústavní soud. Koneckonců, žádná ze změn není příliš dramatická, snad jen s výjimkou limitace platů zaměstnanců CNB.
V každém případě lze doufat, že dříve nebo později buď z politického kolbiště odejdou hlavní aktéři debaty, nebo česká měna splyne s eurem. Pohled do budoucnosti nám tedy může dát jistou naději.
LN z 18. 07. 2000
Premiéra filmu F1 s Bradem Pittem se blíží. Připomeňte si i další filmy s automobilovou tematikou
Kupujete ojetinu? U těchto značek hrozí stočený tachometr nejčastěji
BMW X3 30e xDrive: K dokonalosti nemá daleko
Ve škodovkách budoucnosti se objeví díly vyrobené z pytle zalitého pryskyřicí. Základem je len
Znalci klasických aut a veteránů, předveďte se. Poznáte vybraná auta v našem kvízu?
