Kouzlo vodní hladiny (1.díl)

V každé zahradě lze najít optimální místo pro vybudování jezírka nebo menší nádrže

Ačkoli parné letní dny motivují výrobce venkovních bazénů k jejich neskrývané spokojenosti k nákupu některého výrobku z pestré palety typů či tvarů, voda může být v zahradě zastoupena také jinou formou než jen kvůli osvěžení. Zahradní jezírka doplní okolí domu o zajímavý kreativní prvek, který se může stát dokonalým odrazem individuality svého majitele a také vítaným zpestřením zahradního prostředí.

Důkazy o tom, že voda do zahrady jednoznačně patří, můžeme najít v historii zemí celého světa, byť měla primárně funkci spíše užitnou než estetickou. Například ve starém Egyptě představovaly nádrže a kanály zdroj vody pro závlahu, postupně se však stávaly prostorem pro pěstování papyru a chov barevných rybek. Ve starověké Persii měla tradiční zahrada chahar bagh (čtyřnásobná zahrada) podobu čtverce rozděleného na čtyři další čtverce pomocí dvou kanálů, které se uprostřed křížily a představovaly čtyři rajské řeky. V jednotlivých polích se pěstovaly okrasné rostliny a stromy poskytující stín. Velmi bohatou historii má využití vodního prvku v čínských a japonských zahradách budovaných jako místa pro odpočinek a meditaci. Klidná hladina fungující často jako zrcadlo prohlubovala pocit klidu a umožňovala lépe se ponořit do rozjímání. V bohaté historii francouzské a anglické zahradní architektury se voda uplatnila v průběhu historie ve všech svých podobách - od vodního příkopu přes rozervanou skalistou řeku až po formální kašnu doplněnou figurální skulpturou s funkcí chrliče.
Jakkoli se může zdát zakoupení rozkošné kamenné kašničky s roztomilým bůžkem Panem lákavou možností, jak začlenit do zahrady vodní prvek, výsledný efekt takového díla bývá přinejmenším velmi rozpačitý. Voda je sice na jednu stranu velmi rozmanitým elementem dovolujícím často až svérázné využití, mějme však na paměti, že tak jako ke koncepci celé zahrady je třeba i k této problematice přistupovat s alespoň základními znalostmi a přehledem, případně využít služby zahradního architekta.

Umístění rozhoduje o výsledku
S trochou nadsázky lze říci, že místo se pro vodní prvek najde v každé zahradě. I v té nejmenší zahradě může malé jezírko vybudované třeba ve větší nádobě pomoci vylepšit atmosféru a obohatit prostředí o akustické vjemy. V zásadě však platí, že vodní prvky umisťujeme do centrálních částí zahrady, aby je bylo možné pozorovat z různých úhlů. Pro dobrého zahradníka platí totéž co pro umělce: důležitý je obraz, k jehož dokonalosti přispívá rám.
Tak jako v přírodě bývá obvyklé, že k vodě jdeme krajinou směrem dolů, tak i v zahradě by mělo být jezírko umístěno v nižší části zahrady. Na mírně zvlněném či svažitém pozemku máme práci usnadněnou, na rovině si můžeme pomoci terénní modelací. Dostatek zeminy k vytvoření jemných výškových rozdílů získáme při hloubení jámy pro vodní plochu. Jiným řešením je vybudovat v blízkosti jezírka vyvýšené místo pro posezení, například visutou terasu nebo odpočivné zákoutí, pozor však na to, aby nepůsobily nepřirozeným dojmem.
S umístěním vodního prvku souvisí také další dispozice pozemku, především jeho orientace vůči světovým stranám a stávající porost. Protože sluneční paprsky dopadající na hladinu vody zvyšují její teplotu a zejména v malých nádržích může často dojít k přehřívání kritickému pro rostliny i živočichy, měla by přes poledne ležet alespoň třetina vodní plochy ve stínu. Ideálním a přirozeným prostředkem pro zastínění je vhodná výsadba, nejlépe z vyšších keřů nebo stromů. Dokud nová výsadba nedoroste potřebné výšky, můžeme si pomoci vyššími trvalkami vhodnými do okolí vodních ploch - kosatci, orobincem, denivkami a podobně.
Velké rozpaky někdy vyvolává výsadba opadavých stromů do blízkosti jezírka. Až předsudečně často bývají odmítány kvůli padání listí na vodní hladinu a nutnosti je odstraňovat. Tak trochu mylně ovšem v tomto případě zaměňujeme jezírko s bazénem. Na rozdíl od něj je malý rybníček prvkem přírodním, který by měl být v regulované míře také vystaven přírodním procesům. I v krajině běžně narazíme na vodní prvky uprostřed lesa, do nichž padá listí, ovšem voda je průzračně čistá. Neporušený koloběh zde totiž dokáže listí rozkládat bez vzniku zákalu či zápachu. Působením světla se v okrajových částech jezírka spadané listí rozkládá a vzniká zde malá bažina, která časem zaroste bažinnými rostlinami. Pokud je však jezírko příliš malé a rozkladné procesy se v něm nepodaří zajistit, lze vodní hladinu zakrýt ochrannou sítí nebo listí pravidelně odstraňovat pomocí síťky.