Proč se Česká republika nestala premiantem?

17.11.1999 | ,
Domovská stránka


Čelní představitelé Evropské unie rozebírají omyly a falešné představy příznačné pro vývoj v posledních deseti letech

Čelní představitelé Evropské unie rozebírají omyly a falešné představy příznačné pro vývoj v posledních deseti letech

Politická elita v Praze zklamala, Čechům chybí dobrá vláda a mnoho lidí na Západě podlehlo iluzím, domnívají se významní evropští činitelé.

Ačkoli Česká republika měla nejlepší předpoklady, nejvýhodnější výchozí podmínky, aby byla jedničkou mezi kandidáty na členství v EU, nakonec se jí nestala. Může za to česká politická elita, soudí poslanec Evropského parlamentu Arie Oostlander, jeden z těch, kteří dění východně od hranic unie sledují pečlivě po celou dobu od roku 1989.

"Mysleli jsme, že Česko je z oněch zemí nejzápadnější a že bude první. Nepodařilo se však vytvořit skutečnou politickou základnu, na níž by se budovala reformní politika. To, co prezentoval premiér Václav Klaus, nebylo tak pěkné, jak se zprvu zdálo. Dnes převládá dojem stagnace, lidé mají dost politických půtek."

Nizozemskému křesťanskému demokratovi se na Praze nelíbí extrémy - napřed obrovské nadšení pro liberalismus, nyní pesimismus a skepse, které také zcela neodrážejí realitu. "Základem dobrého vývoje je dobré řízení, dobrá správa, tedy dobrá vláda. V Česku se to nedaří. Proto si myslím, že by pánové Klaus a Zeman

měli udělat místo novým tvářím."

Oostlander sám nikdy nepochyboval, že EU musí "novým demokraciím" nabídnout členství; odsuzoval však prezidenta Chiraka či kancléře Kohla, když je slibovali v roce 2000. Sám vždy hájil termín 2004 - "a vida, nyní se jím ohánějí všichni".

Za závažný handicap považuje nedostatek objektivních informací o EU, v přidružených zemích obecně a v ČR zvlášť. "ODS nemá vůbec pravdu, popisu

je-li EU jako vynález levice."

Brusel mlží v otázce rozšiřování EU

Evropská unie by při bilancování uplynulých deseti let měla nejen kriticky zhodnotit proces sbližování se zeměmi, jež byly za železnou oponou, ale také vytyčit hranice rozšiřování do budoucna. Bývalý francouzský ministr pro evropské záležitosti Alain Lamassoure je jedním z mála, kteří požadují, aby EU jasně řekla, na které země se může členství vztahovat a na které nikoli.

"Bude už neuvěřitelný výkon, dokážeme-li fungovat při 30 zemích, které tvoří historickou a zeměpisnou Evropu. Jakmile se začneme bavit o přijetí států, jež jsou více asijské než evropské - Turecka, Ruska - změníme docela povahu projektu," řekl poslanec Evropského parlamentu.

Toto téma je podle něj v EU tabu. "Mlžíme, protože se vyhýbáme nezbytnosti říkat nepříjemné věci významným zemím, partnerům, přátelům, sousedům, kteří prostě nepatří do rodiny, nemají k tomu předpoklady. Počínáme si zbaběle; myslím však, že se blíží chvíle, kdy s tím už nevystačíme."

K iluzím podle něj přispěl i V. Havel. "Mysleli jsme si, že jakmile se stane prezidentem, bude celé Československo jako on. A ono to tak nebylo."

Američtí experti vyvolávali falešné iluze

Havel vyvolal dojem, že transformace bude snazší, realita však byla tvrdší, vzpomíná Catherine Lalumierová, která stála v letech 1989-94 v čele Rady Evropy.

"Zejména v Praze jsm

e měli pocit, že transformace běží rychle a bez velkých potíží. Byli jsme nadšeni sametovou revolucí a jejími vůdci, zejména Václavem Havlem, který splňoval ty nejnáročnější požadavky z hlediska principů demokracie a lidských práv a ztělesňoval velmi rafinovanou, jemnou kulturu," řekla Catherine Lalumierová v rozhovoru pro ČTK v Bruselu, kde dnes působí jako poslankyně Evropského parlamentu.

Disidenti však nepředstavovali všechno obyvatelstvo a jejich vize byly někdy stejně naivní jako sliby části západních politiků. "Záhy se ovšem ukázalo, že opustit sovětský blok neznamenalo pro spousty lidí jenom získat zpět ztracenou svobodu, ale také přijít o některé vymoženosti a zvyklosti. Patřila jsem k těm, kdo si byli vědomi, že to nebude snadné a bezbolestné."

F

rancouzská levicová radikálka ostře kritizuje "západní, hlavně americké experty", kteří "buď záměrně, nebo z neznalosti" rozdávali zaručené recepty na úspěch a vytvářeli falešné iluze o okamžitém přechodu z centrálně řízené ekonomiky ke kvetoucímu trhu. "Deziluze je pak o to tvrdší."

Lalumierová si myslí, že se Evropská unie musí rozšířit rychle, ale předtím se musí vybavit systémem vnitřních pravidel, která jí umožní tento otřes přežít.

Zdroj: HN z 16. 11. 1999

Autor článku

 

Články ze sekce: Domovská stránka