Zákon č. 89/2012 Sb. říká, že vyživovací povinnost náleží shodně oběma rodičům, a to od okamžiku narození potomka až do doby, než bude schopen uživit se sám. Žádný věkový limit v tomto ohledu stanoven nebyl. Teoreticky se tak tedy může stát v šestnácti stejně jako ve čtyřiadvaceti letech.
Výše výživného se liší případ od případu
Rodiče musejí zajistit, aby životní úroveň dítěte byla shodná s jejich vlastní, přičemž v případě rozvodu posléze platí, že při určování rozsahu vyživovací povinnosti je přihlédnuto k tomu, do jaké míry který z nich o dotčenou ratolest osobně pečuje a jaké budou aktuální odůvodněné potřeby dítěte. Aby nedocházelo k nepřiměřenému finančnímu zatěžování rodiče platícího alimenty, je soud povinen zohlednit jeho schopnosti, možnosti a majetkové poměry.
Podle praktiky ministerstva spravedlnosti by výživné mělo dosahovat následujících výší:
- je-li dítěti méně než 6 let, činí alimenty 9 až 13 % čisté mzdy,
- je-li dítěti mezi 6 až 9 roky, činí alimenty 11 až 15 % čisté mzdy,
- je-li dítěti 10 až 14 let, činí alimenty od 14 do 18 % čisté mzdy,
- je-li dítěti 15 až 17 let, činí alimenty od 17 do 21 % čisté mzdy,
- je-li dítěti 18 a více, činí alimenty 20 až 24 % čisté mzdy.
Tuto praktiku lze každopádně využít jen tehdy, rozhoduje-li soud o výši výživného pro jedno až tři děti. Pokud je dítě jedináčkem, počítá se s horní hranicí, jsou-li sourozenci tři, připadá naopak v úvahu spodní.
Kromě toho je ale nutné podotknout, že se jedná pouze o doporučení ze strany zmíněného ministerstva. Konečné slovo ohledně výše alimentů má vždy a za všech okolností soud. Ten má přitom v zásadě na výběr ze dvou možností: buďto přihlédne k návrhu rodičů (pakliže ti se spolu na něčem takovém dohodli, přičemž tato dohoda je v souladu se zájmy dítěte), nebo stanoví výživné sám.
Zdroj: Shutterstock
Alimenty se mohou měnit oběma směry
Jak již bylo nastíněno, výše alimentů rozhodně není neměnná, ba naopak. K její úpravě může docházet relativně často. Děje se tak pravidelně s narůstajícím věkem dítěte, ale také pokaždé, když dojde k nějaké změně majetkových poměrů v dané rodině, a to na jedné i druhé straně.
Opět platí, že na zvýšení výživného se mohou oba rodiče dohodnout sami od sebe. Pokud s tím však nebude ten druhý souhlasit, nezbývá, než se s touto žádostí obrátit na příslušný soud (takový, který o dané problematice v případě dotčené rodiny rozhodoval naposled). Její podání je zcela zdarma, přičemž jak má taková žádost vypadat, lze vcelku bez problémů dohledat na internetu.
Výši výživného je pochopitelně možné upravit i druhým směrem. Pakliže rodič, který alimenty platí, k tomu má oprávněný důvod, může soud rozhodnout o jejich snížení. Nejčastěji se tak děje v situaci, kdy druhý z rodičů přijde o práci, je v dlouhodobé pracovní neschopnosti nebo mu byl například přidělen invalidní důchod.
Velikost alimentů lze technicky vzato měnit taktéž zpětně, a to až po dobu tří let. Tedy pochopitelně za předpokladu, že soud rozhodne o oprávněnosti předložených argumentů.
Jak se vám změnil čistý příjem od nového roku?
Neplatičům hrozí exekuce
Pakliže je ústní dohoda neefektivní a rodič výživné neplatí, je potřeba takového člověka vyzvat ke splacení dluhu a alimentů písemně. Nedočkáte-li se reakce, respektive napravení nastalé situace, neváhejte a podejte návrh na určení vyživovací povinnosti k místně příslušnému okresnímu soudu.
Pokud vám dá soud za pravdu, ale neplatič přesto nezačne být ve věci do dvou měsíců aktivní, nabízí možnost podání trestního oznámení. To může v konečném důsledku vyústit i v exekuci. Nastane-li přitom takový případ, považuje se výživné za přednostní pohledávku, v důsledku čehož budete odškodněni ze všech věřitelů nejdříve.
Čtěte také:
