Příběh tvrdící, že likvidita je hlavním tahounem akcií, koloval na trhu po dlouhou řadu let. Nyní, v době skartování peněz, v podstatě zmizel jako pára nad hrncem a vystřídaly jej příběhy jiné. Ono jde přitom hodně o to, co je vlastně likvidita a o jaké hovoříme. V době, kdy se houfně hovořilo o „tištění peněz“ a jejich vlivu na akcie a další aktiva, jsem tu občas psal, že tento výraz může být hodně zavádějící. Ne náhodou se také nyní, když probíhá kvantitativní utahování QT, nehovoří o pálení, či skartování peněz. Produktivnější a přesnější je podle mne mluvit o výměně aktiv mezi centrální bankou a soukromým sektorem. Následující graf pak červenou křivkou ukazuje vývoj likvidity definované nejen změnou rozvahy americké centrální banky, ale i změnami tzv. hlavního účtu amerického ministerstva financí a také repo operacemi. Graf zvýrazňuje období od konce minulého roku, kdy takto definovaná likvidita cca stagnuje (se skokem vyvolaným snahou o uklidnění trhů během bankovní minikrize).
