Nejtěžší jednání českou vládu teprve čekají
Omezení volného pohybu pracovních sil je sice možné, ale unie ho vnímá jako porušení svých základních pravidel. Rozpačité a nejasné chování Evropské unie ve vztahu k uplatňování principu volného pohybu osob je naprosto pochopitelné. Jedná se totiž o jednu ze základních otázek, na jejichž vyřešení bude záviset další podoba unie. Volný pohyb osob je totiž spolu s volným pohybem kapitálu, zboží a služeb jednou ze základních hodnot, na nichž stojí existence tohoto mezinárodního společenství, proto se nazývají
základní svobody. Jakákoli výjimka z tohoto pravidla je proto chápána jako porušení základních principů. Taková situace se dá přirovnat například ke stavu, kdy by na jižní Moravě neplatila česká ústava.Řádné zdůvodnění je polovina úspěchu
Pokud tedy chce
některý stát (ať již člen či kandidát členství) požádat o výjimku z těchto ustanovení, musí svou žádost naprosto nezpochybnitelně zdůvodnit. To je hlavním účelem různých zpráv, které si nechává vypracovat jak Evropská komise, tak i některé členské země. Česká vláda zatím nepředložila fundované zdůvodnění své žádosti o výjimku ze základní svobody volného pohybu kapitálu, podle níž by nesměli občané EU určitou dobu po našem vstupu nakupovat zemědělskou půdu a lesy na našem území. Na přesném vyčíslení dopadů nyní pracuje Ministerstvo financí.Problematičtí sousedé
Největším zastáncem omezení volného pohybu pracovníků jsou země, jichž se to bude týkat nejvíce: Rakousko a Německo. Rakouská vláda tak pokračuje ve své víceméně obstrukční politice, která byla zahájena zpomalením rozhovorů mezi unií a pražskou vládou o jaderné energetice, poté oddálila vyjednávání o dopravě a nyní o volném pohybu osob. Vzhledem k tomu, že společné pozice unie ve vztahu ke kandidátským zemím musejí schválit všechny členské státy, je
tak zdržován celý proces našeho vyjednávání o členství.Sami Rakušané však upozorňují, že dosud se jednalo pouze o "zahřívací kola", jelikož na pořadu jednání jsou ekologické otázky a zemědělství, v nichž ČR žádá dohromady o více než čtyřicet výjimek. Všechny rakouské výhrady jsou však motivovány jednou základní obavou, a tou je právě rozšířený strach z nekontrolovatelného přílivu pracovní síly z Východu. Nejedná se o nový fenomén, protože ztráta některých sociálních výhod již byla hlavním argumentem odpůr
ců rakouského vstupu do EU. Rakouská vláda je proto veřejným míněním tlačena do pozice razantního obhájce národních zájmů. Obdobná situace je i v Německu, kde však panují větší obavy z přílivu Poláků.Plané obavy?
Otázkou však je, nakolik je uvedený scénář pravděpodobný. České vlády již několik let uvádějí stejné argumenty: Občané neumějí jazyky a jejich ochota se stěhovat je mizivá, vždyť se téměř nestěhují ani v rámci republiky. Mobilita našich občanů je jedna z nejnižších v celé Evropě. Platný je i argu
ment, že po přijetí Španělska a Portugalska do unie také nedošlo k zaplavení Francie přistěhovalci z Pyrenejského poloostrova.Základem dohody je výměna
Vyjednávání v unii a s ní je vedeno na principu výměny. Pokud některá země v něčem ustoupí, tak je již jasné, co za to bude chtít. Tento obchod však musejí schválit všechny členské země, čímž je zaručena vyrovnanost vzájemných výhod. I ony totiž občas potřebují nějakou výjimku. Tento postup se nazývá hledáním konsenzu a zaručuje jak politickou stabilitu, t
ak i platnost a vymahatelnost dohodnutých závěrů. Naprosto nutný je i při udělování výjimek ze základních svobod.Výjimky budou vzácné
Ochota přistoupit k výjimkám z obecných pravidel je v poslední době v EU velmi nízká. Všem je jasné, že nejdříve potřebují zreformovat fungování společných institucí, aby mohli vytvořit nový politický prostor pro rozšíření. Mimo to se v poslední době stále více hovoří o flexibilitě, což je nové pojmenování "dvojrychlostní unie". Tento princip znamená, že některé země prohlu
bují evropskou integraci, kdežto ostatní stojí opodál. Zřetelným příkladem je měnová unie. Udělování výjimek pro nové členy by však znamenalo zavedení "třírychlostní unie", což by vedlo k naprosto nevěrohodnému a velmi nepřehledného stavu. I proto se dá soudit, že konečný postoj unie bude kompromisní, tedy že bude omezovat zaměstnávání v pohraničních regionech či stanoví kvóty. V každém případě padne konečný verdikt, ať již bude jakýkoli, až příští rok.Zdroj: HN z 06. 06. 2000