Rozhořel se boj o retail

Ačkoliv situace v České spořitelně (ČS) a v konglomerátu ČSOB/IPB má spoustu odlišného, jedno je jisté: obě banky se brzo stanou konkurenty zejména v boji o malého a středního zákazníka. Spořitelna minulý týden ústy svého předsedy představenstva a generálního ředitele Jacka Stacka potvrdila, že její klíčovou oblastí zůstává retail. ČSOB větší důraz na tuto oblast oznámila již dříve. Poté, co ČSOB získala IPB i s její divizí Poštovní spořitelny, má všechny předpoklady, aby mohla ČS úspěšně konkurovat.

Česká spořitelna

Strategie změn se v této bance zejména orientuje na prodej komplexního balíku produktů včetně nabídky dceřiných společností a na školení zaměstnanců, jež by mělo vést k lepším službám klientů. Případné stížnosti má vyřizovat bankovní ombudsman. Tuto funkci spolu s pozicí hlavního ekonoma by měl zastávat bývalý viceguvernér ČNB Pavel Kysilka. Moderní formy komunikace a distribuce přinese telefonní centrum s nonstop provozem. Klienti rovněž postupně získají přístup ke sporožirovým účtům přes internet - na sklonku letošního roku by to už mělo být možné v Praze.

Ukazatel ROE (výkonnost vlastního jmění, daný poměrem čistý zisk k vlastnímu jmění) by měl za celou skupinu do roku 2002 dosáhnout 18 %, zatímco dnes činí pouze 3,01 %. Poměr nákladů k výnosům by pak do roku 2002 měl poklesnout pod 70 %. Dnes činí 75,29 %, pokud však započteme uvažované restrukturalizační náklady, jež přesáhnou 5 mld. Kč, rázem se přehoupne vysoko přes 90 %.

Přes tyto restrukturalizační náklady vedení spořitelny předpokládá, že do roku 2002 celkové náklady poklesnou o 3 mld. Kč. Na poklesu se nezanedbatelnou měrou budou podílet personální náklady, počet zaměstnanců spořitelny by totiž v prosinci 2000 měl dosáhnout 14 200 (v prosinci 1999 to bylo 15 544), v letech 2001 a 2002 by pak měl klesat o 10 až 15 %. Další úsporu by měla přinést centralizace většiny činností, pobočky by se měly z nezávislých středisek přeměnit na prodejní a servisní centra.

Příjmy spořitelny by mezi roky 2000 a 2002 měly vzrůst o 16 %, a to zejména zvýšením půjček o 19,6 mld. Kč. Dalších 20 mld. Kč chce spořitelna vynaložit na podporu bytové výstavby a rekonstrukcí a ve prospěch českých průmyslových a zemědělských podniků (vždy po 10 mld. Kč). Na kapitálovou podporu soukromých firem, respektive na zakládání nových společností prostřednictvím fondu rizikového kapitálu má být poskytnuta 1 mld. Kč.

Rizika transformace

Je pochopitelně otázkou, zda se dané cíle podaří naplnit. Na cestě k jejich dosažení leží nemalé překážky. Pololetní konsolidovaný hospodářský výsledek podle mezinárodních standardů dosáhl zisku pouze 347 mil. Kč. Rozhodující podíl s 284 mil. Kč (tj. 81 %) však měly dceřiné společnosti. Ačkoliv strategie změn je orientována na cross-selling, ten může být úspěšný pouze tehdy, pokud kvalitní a ziskové produkty nabídne rovněž samotná matka. Zatím má co dohánět.

Spořitelna sice díky převodům klasifikovaných úvěrů a státním zárukám nemusí vytvářet masivní rezervy, je však nepochybné, že její procesy rozhodování o úvěru a řízení úvěrového rizika budou muset projít důkladnou revizí. K rizikům při úspěchu transformace patří dále skutečnost, že spořitelna je poměrně velkou institucí a že může trvat déle, než všichni její zaměstnanci vezmou cíle transformace za své.

Čas je dalším rizikem. Podle představ vedení spořitelny by se důsledky změn měly promítnout nejpozději do roku 2002. Konkurence v retailu se však stále zostřuje. Pokud spořitelna včas nenabídne kvalitní služby, může to vést k odlivu jejích klientů. Významným rizikem je rovněž skutečnost, že spořitelna bude muset zásadním způsobem změnit svůj informační systém. Jeho přeměnu se přitom v uspokojivé podobě nepodařilo vyřešit od počátku 90. let. Celkově řečeno: před spořitelnou leží v krátké době příliš mnoho úkolů. Nutně se tak zvyšuje riziko, že se některý nepodaří splnit, respektive, že ke splnění nedojde včas.

ČSOB a IPB

Ačkoliv od prodeje IPB, kdy podnik přešel do majetku ČSOB, uplynuly více než dva měsíce, mnohé aspekty celé transakce jsou stále nejednoznačné. Předně prodej stále může být zpochybněn. Centrální banka totiž doposud nerozhodla o odvolání managementu proti zavedení nucené správy. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) pak přerušil správní řízení ve věci uvedeného prodeje právě s odůvodněním, že ještě nerozhodla. Navíc podle ÚHOS není plně vyjasněna vlastnická struktura majetku, který by měla ČSOB získat.

Jak se však vzdaluje okamžik, kdy došlo k faktickému převzetí IPB ČSOB, tak klesá pravděpodobnost, že by šlo celý proces vzít zpátky. IPB se dále vyvíjí a kdyby měla být zrušena smlouva o prodeji podniku, vracela by ČSOB výrazně jinou banku, než kterou převzala. Lze proto pokládat za téměř jisté, že samotný prodej IPB v konečných důsledcích zpochybněn nebude. Ve prospěch tohoto tvrzení hovoří i skutečnost, že ÚHOS povolil výjimku ze zákazu veřejné podpory, která se týká státních záruk na náklady restrukturalizace ČSOB v souvislosti s převzetím IPB. Již dříve přitom ÚHOS povolil státní záruku za vklady klientů IPB.

Obrana útokem

U dceřiných společností IPB zůstává nejasno kolem IPB pojišťovny. Zatím se zdá, že ČSOB zde bude mít větší trumfy a že pojišťovnu nakonec získá. ČSOB si přitom zjevně uvědomila, že ve složitých právních bitvách se nemůže orientovat pouze na snahu získat co nejvíce majetku, který dříve nějakým způsobem ovládala IPB, ale že musí rovněž útočit přímo na jednotlivé své protivníky. Svědčí o tom kupříkladu vyjádření generálního ředitele ČSOB Pavla Kavánka, že banka zahájila proti japonské investiční bance Nomura Securities a jejím spřízněným společnostem právní kroky ve věci okolností získání pivovarů Plzeňský Prazdroj a Radegast od IPB. Jak známo, Nomura získala kontrolu nad pivovary jejich koupí od IPB a jejích firem za zhruba devět mld. Kč a loni je prodala jihoafrické South African Breweries za 22 mld. Kč. ČSOB však nyní tvrdí, že Nomura nezaplatila IPB za pivovary v hotovosti, nýbrž prostřednictvím transakcí, krytých akciemi IPB, které jsou nyní bezcenné.

Výsledek případných žalob lze pochopitelně jen předvídat. Má přitom smysl upozornit, že vůči ČSOB budou stát silní partneři, že řada žalob by se projednávala před zahraničními soudy a nikoliv podle domácího práva. Vyšší právní aktivita ČSOB však může její protivníky přimět, aby se s bankou snažili dohodnout, než aby se s ní soudili. Je tedy možné, že zatím stále složité uzly kolem majetku IPB se tak podaří rozplést rychleji.