Co je hlavní pro světovou finanční architekturu

Na společném výročním zasedání MMF a Světové banky v Praze od 26. do 28. září budou v popředí otázky upevnění globální měnové a finanční soustavy, jakož i samotných jejích institucí. Praha poskytne příležitost, aby se shrnul dosažený pokrok ve všech těchto ohledech a aby se zároveň definovala podoba příštích reformních kroků.

Nové rámcové podmínky světové ekonomiky vyžadují reorientaci MMF

Ohlédneme-li se za situací před 55 lety, kdy se v Bretton Woods zakládaly Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka, zjistíme, že v dalším průběhu "globalizace" se rámcové podmínky pro světové hospodářství změnily k nepoznání. O svůj klíčový význam přišel především původně zamýšlený koncept financování deficitu běžných účtů, a to tehdy, když byl roku 1973 zrušen bretton-woodský systém pevných kursů a tyto kursy se postupně staly flexibilní. Navíc radikálně zmohutněly mezinárodní toky kapitálu v důsledku rostoucí liberalizace pohybu zboží a kapitálu. Stalo se tak i díky tomu, že se do mezinárodního ekonomického a finančního systému zapojily nové, prudce se rozvíjející národní ekonomiky, ale i rozvojové státy.

MMF musí ve své činnosti přihlížet k těmto změnám, neboť mu přísluší rozhodující role při zabezpečení stabilního a spolehlivého fungování finančních trhů, což by se mohlo stát i motorem hospodářského růstu a příslibem tvorby nových pracovních příležitostí. Jde zároveň také o to, aby se podpořilo další propojování nových, rychle se rozvíjejících ekonomik s rozvojovými státy světa, přičemž by se zvláštní důraz měl klást na to, aby i chudší země mohly těžit z plodů globalizace.

Na tomto pozadí tedy půjde o to, aby se MMF ve vlastní činnosti daným požadavkům přizpůsobil a aby vytvářel svými podmínkami pro financování a pro naplňování své hospodářsko-politické poradenské funkce odpovídající pobídky, tedy aby touto cestou podpořil přijímání správných politických řešení. Nezbytnost tohoto nového zaměření vyplývá rovněž ze zásadní odpovědnosti MMF za to, aby zesílením tržních pobídek přispíval k účinnější alokaci zdrojů. MMF by neměl tržně ekonomické síly vytlačovat na okraj, ale naopak podporovat, aby se i díky jejich působení zajistily růst, zaměstnanost, ale i stabilita finančních trhů.

Jak uchovat univerzální charakter MMF

Není sporu o tom, že MMF si musí podržet jak svůj univerzální charakter, tak i úlohu centrální mezinárodní instituce na poli hospodářské a měnové politiky. MMF musí být schopen pracovat pro libovolnou ze svých členských zemí, a to bez ohledu na to, s jakými makroekonomickými, případně strukturální problémy, jež jsou z makroekonomického hlediska relevantní, se tento člen MMF potýká. Musí mu umět poskytovat krátkodobé i střednědobé úvěry k překonání přechodných problémů s financováním strukturálních reforem důležitých pro dosažení makroekonomické stability, anebo k jejich podpoře, což platí především pro země, které právě procházejí transformací. Navíc by se měl MMF nadále angažovat i v nejchudších členských zemích, a to nejen jako rádce, ale také jako poskytovatel podmíněných úvěrů - zejména s využitím rámce loňských zásad pro vynakládání prostředků k omezování chudoby a na podporu růstu. To vyplývá nejen z univerzální role MMF, ale také ze skutečnosti, že pro trvalý růst v zemích této skupiny zůstává hlavním předpokladem, aby měly stabilní rámec své hospodářské politiky.

Jasná dělba úloh a úzká součinnost se SB

Nicméně zejména při potírání chudoby je nutno respektovat rozdílné mandáty MMF a Světové banky, jakož i zajistit mezi nimi jasné rozdělení úloh. MMF je totiž příslušný pro formulaci makroekonomické a takové strukturální politiky, která s makroekonomikou souvisí, zatímco Světová banka zaměřuje své kompetence na problémy rozvojové povahy, především pak na potírání chudoby. Všude, kde se úlohy obou institucí překrývají, je namístě dbát na jejich úzkou spolupráci.

Napříště musí být těžiště v prevenci krizí

Rozhodující význam - z německého hlediska - bude mít, aby se MMF při své průběžné činnosti hospodářsko-politického dohledu soustřeďoval více než dosud na odvracení finančních krizí. Hospodářsko-politický dohled přitom musí být ještě dále posílen, a to hlavně podporou lepšího toku údajů a informací mezi členskými státy a trhy a také směrem k MMF, stejně jako tím, že se analytická a poradenská činnost MMF silněji zaměří na předcházení krizím.

Značných pokroků při posilování funkce hospodářsko-politického dohledu se dosáhlo v reakci na poučení z finančních krizí v Asii a Rusku: Hlouběji se nyní analyzuje politika směnných kursů dané země, stejně jako se věnuje větší pozornost otázkám stability finančního sektoru či vývoji kapitálové bilance - a obojí se do hospodářsko-politického dohledu nově zahrnulo - a dále pak analýzám potenciálních krizových faktorů.

Navíc odstartovaly četné nové projekty. Patří k nim zejména zlepšení průhlednosti činnosti a skládání účtů MMF a jeho členů (např. zveřejňování každoročních zpráv o konzultacích), jakož i sestavování a popularizace mezinárodně uznávaných standardů a norem chování v těch sférách, kde má MMF přímou kompetenci, jako tomu je příkladně v peněžní a finanční politice. MMF začal rovněž s tím, že společně s jiným institucemi, jež mohou standardy ovlivňovat, a také se Světovou bankou, vyhodnocuje dodržování těchto těchto a dalších mezinárodních norem v četných členských zemích prostřednictvím pravidelných zpráv o stavu transparentnosti v daném státě. Souběžně se obsáhle vyhodnocuje stabilita tamního finančního sektoru. Smyslem je identifikovat včas, kde se projevují sklony ke krizím, a navrhovat zlepšení pro tato slabá místa.

Jak začlenit do prevence krizí soukromou sféru

Solidní a transparentní hospodářská politika v nejširším slova smyslu i finanční dohled, jenž odpovídá mezinárodně uznaným standardům, jsou důležité faktory. Jenomže kromě nich má značný význam, aby dlužníci a věřitelé udržovali pravidelné kontakty také v normálních dobách a aby měli k ruce vhodné prostředky vzájemné komunikace, jichž by se v případě krizí dalo začít rychle využívat.

Hodně by věci napomohlo, kdyby se při přípravě ujednání, která se týkají transferu mezinárodních pohledávek, navíc zavedl jako pravidlo dodatečný článek, který by upravoval postup pro případ finančních krizí. Nestane-li se tak, a to hrozí především tam, kde se jedná o státní dluhopisy dynamicky se rozvíjejících zemí, bude napříště těžké, ne-li nemožné, zapojit do úsilí o zvládání finančních krizí rovněž soukromé věřitele z řad držitelů takových dluhopisů.

Přezkoumání pravidel k poskytování úvěrů MMF

Tento proces již byl zahájen a jde při něm zejména o to, aby MMF spíš posiloval tržně ekonomické síly, než aby je vytlačoval. Navíc musí myslet na pobídky pro uplatnění kroků k prevenci krizí, jejichž prostřednictvím by se členské země mohly postarat o snížení vlastní náchylnosti ke krizovém vývoji.

Cenová struktura pravidel MMF by měla tudíž vytvářet také důsledněji uplatňované pobídkové mechanismy, jež by podporovaly přístup k soukromému kapitálu a zároveň zamezily tomu, aby se země mohly dostávat k prostředkům MMF buď po nepřiměřeně dlouhou dobu, anebo v nepřiměřené výši. Pod tímto zorným úhlem by se mělo zvážit, zda by se neměly postupně zvýšit úroky při poskytování všech úvěrů z peněz MMF, jež nejsou v bezprostřední vazbě na jeho záměry, a také možnost stanovit vyšší úrokovou sazbu při překročení určitého objemu úvěrů. U zemí, které se o úvěry MMF ucházejí opakovaně, by se pak měl přístup ke zdrojům fondu omezit s tím, že osud jejich žádosti se bude odvíjet od toho, do jaké míry dané země v přecházejícím období dodržely dohodnuté hospodářsko-politické parametry.

Zapojení soukromého sektoru do zvládání krizí

Nelze počítat s tím, že MMF věnuje na překonávání příštích krizí příliš velké prostředky, čímž by zbavoval soukromé věřitele jejich vlastní odpovědnosti. Daleko spíš by MMF měl v každém krizovém případě rovnou vycházet z principu, aby se do zvládnutí problému vtáhl i soukromý sektor. Pokračování v politice, která dokořán otevírá náruč s veřejnými prostředky, jakmile ke krizím dojde, by bylo hazardem už jen z morálního hlediska, ale navíc by se tím podporovala taková alokace zdrojů, která má daleko k optimálnosti. Ke všemu by se tímto způsobem zvýhodňovalo financování neudržitelných směnných kursů, což by zase vedlo k nárůstu finančního zatížení, jaké by MMF se svým obvyklým vybavením finančními zdroji stěží utáhl.

Podle našeho úsudku by se tím neměl vzbuzovat dojem, že by i v budoucnu bylo žádoucí přijímat při finančních krizích - podobně jako v minulosti - rozhodnutí ad hoc, opírající se o nedoložitelná kritéria zapojení soukromého sektoru. Naopak, už od samého počátku by se u každé jednotlivé krize mělo vycházet z předpokladu, že se zde se soukromým sektorem počítá a bude počítat. A to i přesto, že jeho přispění v některých situacích nakonec nebude zapotřebí, anebo nebude v žádoucím objemu ani uskutečnitelné. Třebaže je ale zapojení soukromého sektoru v zásadě vždy žádoucí, o jeho konkrétní podobě a objemu se musí rozhodovat pokaždé výlučně až podle okolností dané kauzy.

G20 - nové fórum dialogu průmyslových zemí a "ekonomických tygrů"

K tomu, aby se naznačené návrhy, jak MMF reformovat, úspěšně uvedly do života, je důležité vtáhnout do mezinárodní debaty k tomuto tématu rovněž rychle se rozvíjející ekonomiky. Proto se v roce 1999 během německého předsednictví v EU utvořilo na půdě skupiny G20 neformální fórum k dialogu ministrů financí a guvernérů emisních bank z průmyslových států a ze zemí s prudce se rozvíjející ekonomikou. Podle německého názoru nabízí toto fórum šanci rozpoznat včas možné krizové faktory, dále upevnit mezinárodní konsenzus, pokud jde o reformy, a na tomto příkladu předvést, jak by se dalo přispívat k posílení mezinárodního finančního a finančního systému.