PROFIL-Klaus zůstává na Hradě jako symbol kontinuity (OPAK.)

18.02.2008 | , Reuters
Zpravodajství ČTK


Páteční volba prezidenta potvrdila ve funkci Václava Klause, politika, který stál u všech klíčových momentů novodobé historie českého státu,...

...výraznou osobnost, jež rozdělila národ na jeho bezmezné obdivovatele a zapřisáhlé odpůrce.

Na Pražském hradě tak zůstává na další pětileté funkční období 66letý profesor ekonomie, který do politiky vstoupil v prosinci roku 1989. V 90.letech předsedal dvěma vládám a v roce 1992 připravil rozdělení tehdejšího Československa.

Jak sám řekl loni v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes, lze od něj čekat stejný styl politiky, jaký uplatňoval dosud:

"Člověk přece nemá důvod, aby se předělal. Jsem loajální i vůči sobě samému, žiji s jistou kontinuitou svých postojů, myšlenek a názorů. Že bych je v případném druhém období mohl opouštět? To není z mé strany očekávatelné."

Na začátku jeho prvního prezidentského období panovaly velké obavy, zda dokáže být Klaus nadstranickým prezidentem, když se nevzdal čestného předsednictví Občanské demokratické strany, kterou v roce 1991 založil.

Na politické scéně se však během minulých pěti let choval nezávisle a při vyhraněných momentech a vládních krizích se řídil literou ústavy.

Při pádech dvou kabinetů ČSSD v letech 2004 až 2006 respektoval sociální demokracii jako vítěze řádných voleb a vždy jí dal možnost sestavit novou vládu, přestože preference ODS stoupaly a případné předčasné volby by hrály pravici do karet.

Ačkoli byl v roce 2003 zvolen prezidentem zřejmě i pomocí hlasů komunistů, nikdy nepřipustil jmenování kabinetu, který by se o jejich podporu musel přímo opírat.

V roce 2005 při krizi vyvolané odchodem lidovců z vlády Stanislava Grosse kvůli jeho nejasným majetkovým poměrům dlouho odmítal přijmout demisi ministrů KDU-ČSL, a de facto tak překazil Grossův plán zrekonstruovat vládu a získat pro ni důvěru Poslanecké sněmovny díky hlasům komunistů.

CHVÁLEN I KRITIZOVÁN

Mimo oblast vysoké politiky však odborná veřejnost občas zvedla obočí nad Klausovými rozhodnutími.

Bankovní radu České národní banky (ČNB) obměnil k obrazu svému a jmenoval do ní pět nových členů, kteří se stavějí vlažně k otázkám zavedení eura a naopak sympatizují s Centrem pro ekonomiku a politiku, které založil v roce 1998.

Pokud měl tu možnost, neprodloužil žádnému členu bankovní rady jmenovanému prezidentem Václavem Havlem šestiletý mandát. Učinil pouze jednu výjimku, když ponechal ve funkci guvernéra Zdeňka Tůmu.

Velkou společenskou diskusi vyvolala také Klausova zarputilost v otázce soudních čekatelů. V březnu roku 2005 odmítl jmenovat do funkce soudce uchazeče mladší 30 let. S jedním z nich, Petrem Langrem, se pře dodnes.

S justicí se pustil do křížku ještě jednou, když v roce 2006 odvolal z funkce bez udání důvodů předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou.

Ta se nebála podat ústavní stížnost a vyhrála, protože místopředsedové a předsedové soudů, které do funkcí jmenuje prezident, mohou být odvoláni pouze v rámci řízení před kárným senátem.

V zahraničí jde Klaus proti hlavnímu environmentálnímu proudu a tvrdošíjně zpochybňuje hrozbu globálního oteplování. Loni na toto téma dokonce vydal knihu s názvem Modrá, nikoli zelená planeta.

Svým vystupováním zřejmě potopil šance země na křeslo nestálého člena Rady bezpečnosti OSN, když vyděsil některé přímořské rozvojové státy.

Profesor ekonomie na Vysoké škole ekonomické pro obor financí je také jedním z autorů ekonomické transformace v první polovině 90.let. Prosadil privatizaci bývalých socialistických podniků a dalšího státního majetku formou kuponové privatizace.

[PRAHA/Reuters/Finance.cz]

Autor článku

 

Články ze sekce: Zpravodajství ČTK