Pikora: Můj názor na přijetí eura? Čím později, tím lépe!

Dobrý den, v mediích patříte k nejcitovanějším českým ekonomům. Na rozdíl od většiny svých kolegů ekonomů však nepracujete v žádné velké bance (investiční společnosti), ale v relativně malé konzultační společnosti Next Finance. Nemohu se tedy na začátek našeho rozhovoru nezeptat - proč pracuje Vladimír Pikora zrovna v Next Finance a nikoli ve velké bance či investiční společnosti?
V bance jsem pracoval řadu let. Vyzkoušel jsem si to a zjistil, že jako „ryzí“ ekonom již nemohu v žádné bance dosáhnout více. Vše, co bylo možné v rámci bankovního sektoru v tomto oboru dosáhnout, jsem již dosáhl. Oddělení, o kterém původně nikdo nevěděl, se podle mne dostalo na absolutní vrchol. Náš tým byl v různých nezávislých hodnoceních oceněn jak za nejvyšší citovanost, tak i za nejvyšší přesnost. Chtěl jsem vyzkoušet něco nového, a proto jsem přešel do Next Finance, což je jedinečná společnost ve střední Evropě. Nejbližší podobné společnosti, pokud se v posledních dnech něco nezměnilo, jsou ve Velké Británii. V rámci nezávislé společnosti jsem se dostal k projektům, ke kterým bych se v bance těžko dostal. To nejlepší z předchozí práce bylo přitom zachováno, o čemž svědčí třeba to, že média ocenila Next Finance za nejvyšší přesnost prognózy měnového kurzu.

Zkuste nám, prosím, společnost Next Finance představit blíže. Co přesně si máme představit pod pojmem analytická a konzultační společnost? Kdo vůbec jsou vaši klienti?
Společnost Next Finance lze chápat jako analytický dům, který nabízí všechny typy analýz a prognóz. Našim klientům připravujeme podklady pro jejich rozhodování. Snažíme se investorům otevírat oči, aby viděli nové příležitosti. Krom toho připravujeme i různé studie šité klientovi na míru či přednášky pro jeho zaměstnance či obchodní partnery. Rozsah našich analýz je od trhu elektrické energie přes zajišťování plánovaných devizových toků až po pomoc se sestavováním rozpočtu podniků a investiční pobídky. Na rozdíl od konkurence nabízíme klientům zjednodušeně řečeno pouze cenné informace. Neumožňujeme s ničím obchodovat, a proto máme jediný zájem, a to jsou kvalitní prognózy budoucnosti. Naším cílem není přimět klienta k nákupu či prodeji. My budeme spokojeni, i když nic nebude obchodovat a bude pouze díky nám pečlivě sledovat situaci. My mu nabízíme perfektní informační a analytický servis. Analytická oddělení některých institucí mohou fungovat pouze jako prodloužená ruka marketingu, aby zvyšovaly tržby jiných oddělení. Tak to u nás není. Z toho důvodu jsou také naše analýzy placené a jsou určené především pro profesionály. Nikdo za ně neplatí tím, že využívá jiný produkt. V současnosti sledujeme především měnové kurzy, úrokové sazby a jejich deriváty. To zajímá hlavně podnikovou sféru. Našim klasickým klientem je středně velký průmyslový podnik. Mezi naše klienty patří ale i banky a státní instituce včetně ministerstev. Např. z 10 největších bank v republice podle objemu aktiv jich je 6 našimi klienty. Některé z nich mají paradoxně např. i své analytické týmy, které se objevují v médiích. Máme mezi klienty i fyzické osoby, které obchodují ve větších balících cizí měny. Ty jsou ale v menšině.

Pojďme však už k ekonomickým otázkám. Jedním z nejpalčivějších problémů, které v současnosti trápí naši ekonomiku, je výrazné posilování kurzu koruny vůči důležitým světovým měnám. Kde spatřujete hlavní příčiny tohoto trendu?
Zde je třeba odlišit dlouhodobé a krátkodobé faktory. Dlouhodobým faktorem je především to, že se stále více po všech stránkách přibližujeme západní Evropě. To znamená, že se vyrovnávají i cenové hladiny. Tento proces probíhá skrze dva kanály. Jedním je nyní veřejností  tolik proklínaný růst cen a druhým je posilující koruna. Krom toho platí, že o korunu je díky rychle rostoucímu exportu vetší zájem. Loni jsme dosáhli rekordního přebytku zahraničního obchodu. To se v kurzu zrcadlí. Navíc investoři měně věří a chápou ji jako bezpečný přístav. Ačkoli se to doma mnohým škarohlídům nezdá, české ekonomice se vede velmi dobře.

Krátkodobě je situace trochu komplikovanější. Koruna za poslední měsíc posílila skoro o 5 % a za poslední rok o 16 %. K tak prudkému posílení nejsou makroekonomické důvody. Koruna by měla teoreticky posilovat pomaleji. Důvodem rychlejšího posílení je jednak spekulace a jednak obří konverze, o které se více dozvíme, až bude ukončena. Nyní tedy koruna přestřelila. To je ovšem na trzích čas od času běžný jev. Přestřelení následuje korekce, a proto se kurzy “vlní“.

Vím že taková prognóza není jednoduchá, ale přesto se zeptám. Jak se podle vás bude vyvíjet kurz koruny v příštích letech až do našeho vstupu do eurozóny (ať už to bude kdykoliv)?
Pokud do eurozóny vstoupíme do roku 2019, tak nás čeká dlouhodobé mírné posilování až do přechodu na euro. Samozřejmě v některých obdobích bude posilování rychlejší, jako třeba nyní, a v některých může dočasně oslabit, ale v průměru bude koruna mírně posilovat. Problém by byl, kdybychom přijali teoreticky euro třeba až za 20 nebo 30 let. Konvergence, která nyní probíhá, by se během tak dlouhé doby vyčerpala. Pak bychom mohli vidět podobně vrtkavý vývoj, jako vidíme třeba u dolaru k euru. Zde již o konvergenci nemá smysl mluvit.

Když už jsme u eurozóny - na rozdíl od našich východních sousedů ze Slovenska, kterým už k přijetí jednotné evropské měny prakticky nic nebrání, nemá Česká republika zatím ani definitivně stanoven termín přijetí Eura. Jaký je váš názor na tuto otázku? Jste zastáncem brzkého vstupu do eurozóny, nebo je podle vás lepší zatím s přijetím nespěchat?
Myslím, že můj názor na euro je všeobecně známý. Před lety jsem ho definoval jako čím později, tím lépe. To ovšem neznamená nikdy. Euro je přínosné, ale jeho pozitiva jsou enormní až ve chvíli, kdy si jsou ekonomiky v rámci měnové zóny podobné jako vejce vejci. A to neplatí mezi stávajícími členy eurozóny, natož aby to platilo mezi nově přistupujícími. Výsledkem je, že některé oblasti velmi trpí. Stačí se podívat na Itálii a dnes již i na Francii. Měnová politika eurozóny je diktována Německem. Proto také kurz eura sleduje pouze německé makroekonomické indikátory. Současné fungování eurozóny tedy všechny svazuje a nutí je mít úrokové sazby, které neodpovídají potřebám mnohých ekonomik. Je to stejně špatné jako nutit celou armádu, aby měla stejnou velikost bot. Někomu prostě sedí a někomu ne. To, že budou mít Slováci jako první euro ve střední Evropě, může být jen Pyrrhovo vítězství. Příklad Dánska, Švédska či Británie ukazuje, že euro není nutnou podmínkou k tomu, aby se ekonomice dařilo. Naopak příklad Itálie ukazuje, že euro není zázračnou pilulkou. My jsme se k euru zavázali. Už se mu nevyhneme. To ale neznamená, že ho musíme mít v roce 2012 nebo 2015. Zatím po něm není mezi voliči dostatečná poptávka, a proto ho politici voličům ani moc nenabízejí. Nevidím v tom problém. Zatímco Slováci budou konvergovat pouze skrze cenovou hladinu, my budeme konvergovat i skrze měnový kurz.

Vraťme se však zpět ke kurzu naší měny. Na její posilování panují mezi českou veřejností rozporulné názory. Podniky, zejména pak exportéři se díky tomu dostávají do finančních problémů, naopak běžní občané mají silný kurz spíše rádi, jelikož jim zlevňuje dovážené zboží, dovolené či třeba pohonné hmoty. Neměli bychom si tedy přát spíše další posilování kurzu?
Záleží na tom, o jak výrazném posilování bychom mluvili. Kdyby koruna posilovala neustále tak rychle jako nyní (kolem těch 16 % ročně), tak by byl v roce 2019 její kurz k euru kolem 3,50 CZK/EUR. Myslím, že z toho každý vidí, že stávající tempo je neudržitelné. Kdyby takto koruna posilovala déle, tak by si řada lidí té “levné“ dovolené možná ani neužila, protože exportéři by zkrachovali a oni byli možná bez práce. Veřejnost si proto může přát posilování v rozmezí jen několika málo procent. To je kompromis, díky němuž budou mít levnější dovolenou a o práci ještě nepřijdou.

Dalším palčivým problémem současné české ekonomiky, který jsme zmínili už v předchozích otázkách je vysoká inflace. Česká národní banka i vláda tvrdí, že se jedná o jednorázový inflační šok, který je vyvolaný vládními reformami a který by měl v relativně krátké době odeznít. Zdá se však, že se zatím tyto prognózy moc nepotvrzují. Vysoká a jen pomalu klesající inflace tak vytváří tlak na růst mezd. Máme se tedy začít obávat roztočení inflační spirály?
Ono to je výrazně komplikovanější. Samotné reformy sice přispěly nezanedbatelně k růstu cen, ale rozhodně to není hlavní faktor. Ceny rostou po celém světě kvůli globálně drahým energiím a potravinám. To jsou faktory, které nedokáže ČNB ovlivnit. Inflační spirály se rozhodně bát ale můžeme, pokud reakcí na tento vývoj bude dvouciferný růst mezd. Centrální bankéři se toho bojí, a proto varují před možným růstem úrokových sazeb. Jeden člen bankovní rady pro něj i hlasoval i přes rekordní kurz koruny, která drží růst cen zboží z dovozu na uzdě. Pohonné hmoty u nás z toho důvodu nepodražily tak dramaticky jako jinde na světě.

Proti rostoucí inflaci bojuje ČNB především pomocí zvyšování úrokových sazeb. Exportéři ji však díky silnému kurzu koruny tlačí spíše ke snižování sazeb. Bankovní rada tak rozhodně není v jednoduché situaci a sazby zatím nechává v klidu. Jaký vývoj úrokových sazeb očekáváte v průběhu příštích měsících a letech?
Bankovní rada se dostala mezi dvě mlýnská kola. Na jednu stranu zde jsou jasné inflační tlaky a rizika růstu cen v budoucnu, na druhou stranu tu je také rekordně silná koruna, která dříve či později přidusí ekonomiku, a tím pádem i růst cen. Vše tedy nakonec závisí hlavně na tom, jak silná bude koruna v budoucnu. Pokud by měla být na rekordech i v příštích měsících, ČNB své sazby nesníží. Naopak pokud koruna mírně oslabí, což je pravděpodobné, úrokové sazby v příštích měsících maličko vzrostou.

Inflace a silný kurzkoruny  jsou sice nejvýraznějšími nikoliv však jedinými problémy naší současné ekonomiky. Po několika letech období výrazného růstu HDP nyní dochází k ochlazení i v této oblasti. Kde vidíte hlavní příčiny toho faktu? A podaří se nám v příštích letech udržet meziroční růst HDP alespoň nad hranicí čtyř procent?
Naše modely nepočítají s tak výrazným zpomalením ekonomiky. Nelze to ale vyloučit. Stačí jen, aby koruna zpevnila na ještě více fundamentálně neopodstatněné hodnoty a zůstala tam pár měsíců a skutečně takto můžeme zpomalit. My s tím ale nepočítáme. Spíš sázíme na korekci kurzu korunu. Zpomalení ekonomiky by tedy mělo být jen dočasné. Velkou vzpruhou bude, až se rozjedou nové továrny, které se zatím staví.

Problémy naší ekonomiky jsou však relativně nicotné ve srovnání s problémy řady významných světových ekonomik, především pak ekonomiky americké. Jaké jsou prognózy dalšího vývoje americké ekonomiky? Hrozí jí opravdu recese, nebo je toto nebezpečí již zažehnáno?
V prvním kvartále se množily mediálně velmi oblíbené vize, že se Amerika řítí do největší krize po Druhé světové válce. Zatím se nic takového nenaplnilo. Podle mě se to ani nenaplní. Americká ekonomika možná škobrtne a jeden kvartál nebude růst, ale vleklé recese se nemusíme bát. Celá řada indikátorů tomu nenasvědčuje. Za nejpodstatnější z nich považuji sklon výnosové křivky. Existují ale rizika. Jistě si všichni dobře pamatují, co přinesla Americe kauza Enron. Nikdo nemůže vyloučit, že se něco podobného zopakuje v souvislosti s hypoteční krizí. Oživení na finančních trzích by se tím mohlo oddálit a ekonomika by mohla ještě více trpět. Amerika si nyní nemůže dovolit podobný skandál, který by ještě více nahlodal důvěru v ekonomiku. Naopak potřebuje velmi obezřetnou měnovou politiku. Ta byla na začátku podle mě jednou z podstatných příčin současných problémů USA, ale i vysokých cen ropy a potravin po celém světě. To je ale na hlubší diskusi jen o tomto problému.

Otázka na závěr - kde bude Vladimír Pikora za deset let? Stále v pozici hlavního ekonoma Next Finance či snad v pozici člena bankovní rady nebo něco zcela jiného? Jaké jsou vaše osobní ambice a plány?
Deset let je dlouhá doba. Stále se objevují nové možnosti, nové příležitosti a výzvy. Pokud budou atraktivní, nebudu se jim bránit. S návratem mezi ekonomy komerčních bank už ale nepočítám. Je to uzavřená kapitola. Nyní je mou prioritou posunout Next Finance dále. První krok jsme udělali tím, že jsme překročili českou kotlinu a působíme už i na Slovensku. Další expanze by měla následovat nejen geograficky, ale i produktově. Rozdělujeme podniky na dva typy – na podniky, které už jsou našimi klienty, a na ty, které teprve budou našimi klienty. Pevně doufám, že druhý typ podniků bude ubývat. Na druhou stranu nepředpokládám, že bych dělal až do konce života to, co dělám dnes. I kdybych Next Finance nikdy neopustil, časem bych měl asi na stávajícím postu náhradníka a byl bych jen stratégem. Vize centrálního bankéře je nám často „podsouvána“. Možná to pramení z toho, že část současné bankovní rady kdysi skutečně patřila mezi komerční analytiky. Pokud dobře počítám, tak to byla více než polovina. Zde asi platí nikdy neříkej nikdy. Zatím s tím ale nepočítám.
Musím říct, že mně osobně post centrálního bankéře nebývá tak často „podsouván“. Spíš do bankovní rady mnoho lidí pasuje mou kolegyni Markétu Šichtařovou. Ta přitom vždy všechny znovu a znovu překvapí, když prohlásí, že ona by raději dělala nějaký užitečný business a měnová politika je pro ni až moc politická. Možná nás ale všechny jednou zaskočí.

Děkuji za rozhovor,
Michal Ruml, Finance.cz.

Vladimír Pikora (31) studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze, obor Hospodářská politika a finanční trhy. VŠE zakončil v roce 2001. Na stejné škole pak v roce 2007 získal doktorát. Od roku 2001 do roku 2006 pracoval ve Volksbank nejprve jako analytik finančních trhů a později jako hlavní ekonom. Od března 2006 pracuje v Next Finance. Je spoluautorem práce Cesta k rovnováze (návrh hospodářské reformy ČR). Publikoval přes 180 odborných článků a poskytl několik tisíc expertních ekonomických komentářů. Agenturou BIG byl v roce 2001 oceněn za nejpřesnější prognózu úrokových sazeb. Je členem různých odborných komisí a členem České společnosti ekonomické.