Trhy politikům nevěří

10.08.2011 | , Finance.cz
MAKRODATA A EU


Známější je toto pořekadlo ve verzi, že nevěří sytý hladovému, ale něco na tom je i v současné realitě. Co jíst (tedy přeneseně „co dělat“) nemají totiž politici.

Trhy jen vyhodnocují situaci, jako ostatně vždy. A že při tom je trochu tyátru, je také běžné – k rovnováze se vždy přibližují kolísáním. Jenže situace je nyní mnohem nebezpečnější, než byla ještě před třemi lety. Finanční krize odhalila některé vady systému, které byly do té doby (dosud) považovány za běžné, dokonce i „výdobytky“, pokrok a kdo ví, za co ještě.


Mění se chápání principů


Mění se totiž paradigma, tedy jakýsi „vzor“, podle něhož vnímáme svět hospodářství, jeho zákonitosti i pravidla hry. Začalo se dokonce hovořit o nutné revizi kapitalismu, ale to je hluboký omyl: všechny problémy mají příčinu v prvcích reálného socialismu, tedy tzv. sociálního státu, jehož ideologie ovládla vyspělé země od 80. let. Stát na sebe přebíral stále víc rolí, čímž se dostal do pozice nejen všemocného, ale také za vše zodpovědného. Hospodářská politika rozvinutých ekonomik Západu se v posledních desetiletích držela jednoho jediného principu: vyhnout se recesi za každou cenu.


Zúčtujeme spolu


Navíc bující fiskální (státní, rozpočtová) politika začala ovládat i měnovou politiku, kterou donutila fungovat podle jednoduchého schématu: kdykoli trhy zakolísají, centrální banky srazí úrokové míry. Vedlejším produktem této politiky byla série na dluh financovaných bublin na trzích aktiv. Když ta poslední, největší, před několika lety (2007-2008) praskla, vytasily západní státy další pseudozbraň – kvantitativní uvolňování = vykupování dluhu dalším, ještě větším dluhem.

Politika vyhýbání se menším recesím vyústila v největší propad za 80 let. Politici a centrální bankéři Západu už vyčerpali veškerý arzenál – lze říci, že nyní dorazil účet za posledních 30 let života nad poměry.


V pasti dluhů


Současné výprodeje ukazují, co si trhy myslí o schopnosti evropských a amerických lídrů řešit ekonomické problémy. Pokusy minulých let byly krátkodobým řešením postaveným na iluzi, že stačí do ekonomiky napumpovat dostatek peněz a vše se tím vyřeší. Obavy z návratu recese jsou tedy oprávněné, protože státní rozpočty se budou muset „osekat“ sekerou, což bude hodně bolet a životní úroveň musí klesnout – tím klesne i „tahoun“ ekonomiky = spotřebitelské výdaje.

Snížení ratingu Spojeným státům agenturou Standard & Poor's je (zatím) jen malým varováním trhů, přesto i takové může zdražit půjčky. Obamův kompromis není zkrátka žádné řešení, jen propad do stále větších dluhů. Jeho Demokratická strana je jen varianta evropských socialistů.


Letadlo bez pilotů


Asi nejdrsněji situaci Evropy vystihl Pavel Kohout: „Myslím, že vedoucí politické osobnosti eurozóny nejsou schopny dobře pochopit myšlení finančních trhů. Nikdo z nich na kapitálových trzích nepracoval a nemá potřebnou zkušenost. Juncker, Merkelová, Sarkozy, Rehn ani van Rompuy nerozumí podstatě problému, a přesto mají ambice o všem rozhodovat. Jako kdyby se osoba bez pilotního průkazu a bez tréninku pokoušela pilotovat Airbus. Neodbornost je hlavní příčina nynější dramatické situace.

Autor článku

Petr Fejtek  


Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: MAKRODATA A EU