České banky špatně hospodaří, manažeři zůstávají v klidu

05.01.2000 | ,
Domovská stránka


Daňový poplatník bude muset zaplatit ztráty dvou největších českých bank

Daňový poplatník bude muset zaplatit ztráty dvou největších českých bank. Komerční banka a Česká spořitelna při svých obchodech prohospodařily desítky miliard korun. Zodpovědní manažeři jsou však za "vodou HA Za jeden z největších problémů české ekonomiky současnosti odborníci považují bankovní sektor. Tedy oblast, která ještě v polovině 90. let bývala chloubou ekonomické transformace.

Problémy mají i dvě největší polostátní banky: Česká spořitelna (ČS) a Komerční banka (KB). V současné době je jisté, že náklady státu na očištění těchto dvou bank od státních úvěrů půjdou do desítek miliard korun. Ten, kdo účet bude muset zaplatit, je stát nebo správněji řečeno daňový poplatník. Jako výsměch tak nyní působí slova nynějšího premiéra

Miloše Zemana, který na ekonomickém fóru na pražském Žofíně po vyhraných volbách řekl, že do špatně hospodařících bank nedá ani korunu.

Hlavní problém: špatné úvěry

Dvě největší české banky se staly typickým příkladem toho, jak stát nedokáže spravovat svůj majetek. Jak se mohl státu rozplynout pod rukama tak obrovský majetek? Odpověď není zas tak složitá: hlavním problémem jsou špatné úvěry. Počet úvěrů, které dlužníci v současnosti splácejí s problémy nebo vůbec, neustále roste. Ze všech poskytnutých ú

věrů v bankovním sektoru je těch špatných třicet procent.

kvůli špatným úvěrům musí nyní stát pomáhat i České spořitelně a Komerční bance. Část z úvěrů vlečou banky již z doby před listopadem '89. Sem patří například sociální úvěry, mezi nimiž jsou například novomanželské půjčky a úvěry na bytovou výstavbu. Zbylá část úvěrů však vznikla již v devadesátých letech v podmínkách rodícího se českého kapitalismu. "Tato část je z polistopadové doby a za ni nese plně zodpovědnost vedení bank," říká Evžen Kočenda

z ekonomického institutu CERGE.

Bankéři jsou v pohodě

Neúspěšní čeští manažeři se však o dobře placená místa bát nemusejí. Zatímco ve vyspělých zemích jsou členové špatně hospodařícího managementu podniku běžně odvoláváni a jejich další působení v oboru je značně ohroženo, v Česku je tato praxe naprosto odlišná. Bankéři zodpovědní za pochybné úvěry, které často poskytli na nesmyslné projekty, nenesou žádnou odpovědnost. Naopak, pro své jistě nesporné "kvality" se v případě svého odvolání přesunou na jiné lukrativní místo. Bývalí šéfové ČS a KB Jaroslav Klapal a Richard Salzmann si na zhoršení své situace rozhodně naříkat nemusejí.

První z nich je v současné době šéfem ČSŽivnostenské pojišťovny, která je dceřinou firmou spořitelny. Bývalý šéf dámy v bankovnictví Salzmann je senátorem za ODS a současně zastává čestné místo prezidenta sboru poradců Komerční banky. Další odborníci z vrcholového vedení obou bank si na nouzi rovněž stěžovat nemusejí. Někteří z nich působí v neslavně proslulé auditorské firmě Deloitte & Touche, která prováděla audit v Komerční bance (bohužel při něm neodhalila riskantní obchody KB s rakouskou firmou B.C.L. Trading, které banku připravily o neuvěřitelnou částku osm miliard korun; nynější zvyšování základního jmění KB tak poslouží jen na zaplácnutí jednoho obchodu).

Banky měly být prodány již před lety

Dnešní situace v bankovním sektoru nemusela být tak tragická, kdyby stát prodal jednotlivé finanční ústavy již před

několika lety. Tehdejší vládě pod vedením Václava Klause se však nehodil prodej bank silnému partnerovi. "Strategický investor by si udělal větší pořádek, nebyl by tak svázán s politickými uskupeními," vysvětluje výhody privatizace Kočenda. Dalším plusem by bylo zlepšení řízení banky.

Investor, kterým by s největší pravděpodobností byla zahraniční finanční skupina, by však neudržoval při životě velké nekonkurenceschopné podniky. Tím by však byl ohrožen Klausem tolik žádaný sociální smír s odbory. Další významnou chybou byl podle analytika Jana Schiessera ze společnosti Atlantik FT i způsob financování privatizace prostřednictvím bankovních úvěrů. Při dozoru nad bankami naprosto selhal i bankovní dozor České národní banky, kterému pod rukama proklouzla řada riskantních obchodů provedených oběma bankami.

Zdroj: LN z 5. 1. 2000

Autor článku

 

Články ze sekce: Domovská stránka