Dovolená od A do Z

Téma tohoto týdne: Nepracujte, vemte si dovolenou

Dovolenou je podle zákoníku práce (65/1965 Sb.) souvislejší doba pracovního volna, určená k zotavení zaměstnance, zdravotní kompenzaci, případně jiným specifickým účelům. Není ovšem pouhým obdobím odpočinku od práce, nýbrž by měla plnit funkci komplexního zotavovacího nástroje, díky němuž se zaměstnanec zregeneruje z hlediska dlouhodobějšího a hlubšího pohledu. Aby se o nějaké komplexní regeneraci dalo hovořit, měl by souvislý úsek poskytnuté dovolené činit minimálně dva týdny, nejlépe však tři nebo čtyři.

Celkem existují čtyři různé druhy dovolené (Zákoník práce 65/1965 Sb., § 100 - 105):

1. Dovolená za kalendářní rok nebo její poměrná část
2. Dovolená za odpracované dny
3. Dodatková dovolená
4. Další dovolená

1. Dovolená za kalendářní rok

Dovolená za kalendářní rok je základním typem dovolené, kterou náš právní řád zná. Jak už bylo řečeno výše, nárok na ni vzniká zaměstnanci až tehdy, jsou-li splněny stanovené podmínky. Je třeba rozlišovat dovolenou za kalendářní rok jako takovou na jedné straně a její poměrnou část na straně druhé.

V případě dovolené za kalendářní rok jsou zákonné podmínky tyto:

• pracovní poměr zaměstnance musí trvat nepřetržitě celý kalendářní rok a
• zaměstnanec musí v takovém kalendářním roce odpracovat nejméně 60 dnů.

Zákon dále stanoví, že za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny, přičemž části směn odpracované v různých dnech se nesčítají. Na tomto místě je ještě nutné zdůraznit, jak správně chápat formulaci nepřetržité trvání po celý kalendářní rok. Musí se jednat skutečně o všech 365 (366) kalendářních dní roku. Pokud tedy poměr začal až 2. ledna, či skončil už 30. prosince, není podmínka trvání po celý kalendářní rok naplněna. Právě na případy, kdy pracovní poměr celý rok netrval se aplikují ustanovení o poměrné části dovolené.

Na poměrnou část dovolené vzniká zaměstnanci nárok tehdy, jestliže:

• odpracoval nutných 60 dní, ale 
• jeho pracovní poměr netrval po celý kalendářní rok.

Vaše dovolená se pak určí tím způsobem, že za každý celý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru vzniká nárok na 1/12 dovolené.

Odpracovaná doba
V souvislosti s dovolenou ještě existuje otázka, co se pokládá za "odpracovanou" dobu. Není to jen doba, kdy skutečně docházelo k výkonu práce, nýbrž i:

• doba, kdy zaměstnanec nepracoval pro překážky v práci,
• doba dovolené na zotavenou,
• náhradního volna za práci přesčas, práci v neděli nebo ve svátek,
• mateřské dovolené,
• doba, po kterou otec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou,
• doba pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu,
• nemoci z povolání.

Naopak za výkon práce se pro účely dovolené nepovažuje:

• doba rodičovské dovolené, čerpané po době, kdy žena čerpá mateřskou dovolenou,
• vojenská základní nebo náhradní služba,
• civilní služba,
• doba zameškaná pro důležité osobní překážky v práci.

Délka dovolené
Podle zákona činí základní výměra dovolené čtyři týdny.

Někteří zaměstnanci však mají nárok na více dovolené:

• U zaměstnanců zaměstnavatelů, kteří neprovozují podnikatelskou činnost činí pět týdnů.
• Naopak u zaměstnanců zaměstnavatelů, kteří provozují podnikatelskou činnost lze v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisu prodloužit (nikdy však zkrátit) dovolenou o další týdny nad základní výměru.
• Speciální výměru mají pedagogičtí a akademičtí pracovníci vysokých škol. Pro ně platí výměra osm týdnů v kalendářním roce.
• Speciální úpravou bylo také nutno stanovit čerpání dovolené pro zaměstnance s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou. Těm přísluší tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru. Tedy vypočte se, kolik pracovních dnů připadá u zaměstnance v ročním průměru na jeden týden a tolik pracovních dnů dovolené pak bude činit jeho týden dovolené.

Kdy a jak čerpat dovolenou
O čerpání dovolené se dozvíte v zítřejším fintriku. 
 

2. Dovolená za odpracované dny

Jiným institutem než dovolená za kalendářní rok je dovolená za odpracované dny. Postihuje případy, kdy zaměstnanec neodpracoval ani oněch 60 dnů, které jsou nutné pro dovolenou za kalendářní rok a její poměrnou část. Nárok na dovolenou za odpracované dny vznikne zaměstnanci tehdy, jestliže sice odpracoval u zaměstnavatele méně než 60 dnů, ale více než 22 dnů.

Délka dovolené se pak určí jednoduchou metodou, totiž že délka dovolené činí 1/12 nároku za každých 22 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. I při čerpání této dovolené vám náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

FinTrik: Pokud by vaše odpracovaná doba nedosahovala hranice 22 dnů, nemohl by jste si nárokovat naprosto žádnou dovolenou.
 

3. Dodatková dovolená

Dodatková dovolená se týká pouze úzkého okruhu zaměstnanců. Jedná se o ty zaměstnance, kteří díky povaze vykonávané práce potřebují v důkladné regeneraci delší dobu než jiní. Jedná se o mimořádně náročné a těžké práce. Zaměstnanec, který pracuje u téhož zaměstnavatele po celý kalendářní rok pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, a zaměstnanec, který po celý kalendářní rok koná práce zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé, má nárok na dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne.

Které práce jsou zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé přesně vymezuje zákon, případně vyhláška. Doba trvání je jediné kritérium délky poskytnuté dovolené. V případě, že zaměstnanec pracuje v obtížných podmínkách kratší dobu, náleží mu dovolená opět podle známé metody, tedy za každých 22 odpracovaných dnů dovolená v rozsahu 1/12 dodatkové dovolené. To může vzhledem k dělení dnů dvanácti v praxi působit značné problémy.

FinTrik: Dodatkovou dovolenou musíte vyčerpat v tom roce, ve kterém vám na ni vznikl nárok.

4. Další dovolená

Posledním známým typem dovolené v zákoníku práce je další dovolená. Zaměstnancům s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou, popřípadě dalším zaměstnancům, jejichž práce podstatně závisí na povětrnostních vlivech, přísluší za každý týden dovolené čerpané v období s nižší potřebou práce další dovolená v trvání dvou dnů, nejvýše však jeden týden.

Období s nižší potřebou práce může stanovit zvláštním právním předpisem příslušný ústřední orgán. Pokud takový předpis nebyl vydán, lze období s nižší potřebou práce stanovit v kolektivní smlouvě vyššího stupně.

Zdroj: Zákoník práce, Právník
 

Další finanční tipy a triky najdete na http://www.finance.cz/aktuality