Na Slovensku zůstal zachován model univerzálního bankovnictví. Znamená to, že banky se zabývají úvěrovými obchody a současně vydáváním, prodejem, či koupí cenných papírů, kterým se zabývají investiční banky. Tento model podporuje, respektive generuje oligopolní trhovou strukturu. V ní si firmy uvědomují svoji vzájemnou provázanost. Týká se to i slovenských univerzálních komerčních bank. Jde o největší peněžní ústavy, které mají
k dispozici peněžní prostředky ve formě vkladů nebo vybraného pojistného - Slovenská spořitelna (SLSP), a. s., Bratislava a Slovenská pojišťovna (SP), a. s., Bratislava. Za nimi následují Všeobecná úvěrová banka (VÚB), a. s., Bratislava a Investiční a rozvojová banka (IRB), a. s., Bratislava. Ty se však více zaměřily na úvěrové obchody a množství finančních prostředků od SLSP a SP.Kromě toho je SP akcionářem mnoha komerčních bank (Istrobanka, Banka Slovakia, Poľnobanka, Dopravní banka, Průmyslová banka). SLSP a SP jsou kontrolované Fondem národního majetku SR, rozuměj koaliční dohodou. Představenstva, dozorčí rada a vyšší manažerské posty jsou v nich rozdělené na základě politických dohod a v závislosti na tom, kolik poslaneckých křesel mají strany vládní
koalice v parlamentu. Na základě tohoto klíče se obsazují také řídící funkce na Ministerstvu financí SR nebo Národní banky Slovenska. Národní banka Slovenska má už přes půl roku neobsazenou funkci viceguvernéra Národní banky Slovenska a další viceguvernér nebyl ještě vyměněn.Vzájemná provázanost slovenských komerčních bank, kontrolovaných státem z hlediska oligopolu, se projevuje v jejich provázanosti prodejních, výrobních, investičních a reklamních kampaní. V investiční oblasti se projevila tím, že každá z uvedených institucí vložila volný kapitál mimo jiné také do staveb nemovitostí. Centrální banka na to reagovala tak, že začala stavět budovu, která je vyšší než centrála VÚB.
Prodejní soutěže se projevovaly ve společném financování podniků. Když podniky nesplácely úvěry, tak se některé banky rozhodly pokrýt nesplacené úvěry zdroji získanými z prodeje dluhopisů. Při jejich vydávání se stávalo většinou to, že banky si je všechny ponechaly. V některých případech se používal mechanismus výměnného obchodu.
Jedna banka koupila dluhopis vydaný druhou bankou a ta koupila vydaný první bankou na způsob barterových obchodů. Na dluhopisy přitom nebylo potřebné vytvářet opravné položky. Letos poradce pro privatizaci těchto bank J. P. Morgan banky chce, aby banky vytvořily opravné položky nejen na dluhopisy či jiné cenné papíry, ale také na všechny nemovitosti.Majitelům některých podniků se už splatit dluhopisy nepodařilo. Jde například o TAZ Sipox Trnava nebo žilinskou společnost Frič, s. r. o. Jeden ze slovenských podniků má ve své bilanci 86 procent cizích zdrojů. Splacení dvou vydání dluhopisů v celkovém objemu 500 mil. Sk je problematické. Menším problémem je to, že reklamní kampaně slovenských finančních institucí kontrolovaných státem se koordinují v
duchu politicky laděného "oligopolu". Každou instituci obsluhuje několik reklamních agentur. Podle jakého klíče si je vybrali? Bylo to na základě veřejné soutěže. Rozhodující v ní bylo to první, pro který politický subjekt pracovala reklamní agentura po dobu volební kampaně v roce 1998.Zdroj: HN z 7. 3. 2000