Archeologické práce musí hradit i nepodnikající právnická osoba

"Byla to nepříjemná patová situace, docházelo ke kuriózním okamžikům, kupříkladu ve sporu mezi archeologickou institucí a okresním soudem, který také nechtěl zaplatit výzkum," vzpomíná ředitel Archeologického ústavu Akademie věd ČR Luboš Jiráň.

Památkový zákon totiž podle něj ukládá, že záchranný výzkum musí v případě výstavby proběhnout a že se památka nesmí zničit. Archeologové však nemají na podobné práce potřebné finance a stát také ne.

"Nejvyšší soud dal průlomovým způsobem zapravdu právnímu názoru, který jsme předkládali my, takže je už jasno," řekl Jiráň. Záchranné akce někdy mohou přijít i na částky v řádu statisíců nebo milionů korun.

Památková péče podléhá zatím zákonu z roku 1987, nový doposud nebyl schválen, třebaže už se připravovalo několik nových znění. Na svou dobu byl však podle ředitele docela progresivní, takže s dílčími modifikacemi funguje i v nových podmínkách.

Archeologický výzkum nesmí být ze zákona obchodním podnikáním, nesmí být ziskovým. "Nelze aplikovat konkurenční boj, nemůže se debatovat o ceně, protože jde o expertní činnost a musí být fundovaně sděleno, co je nutné zachránit. Investor, který je povinen náklady spojené s výzkumem zaplatit, si těžko může vybírat," připomněl Luboš Jiráň.

Archeologický ústav, který je garantem odborné úrovně provádění archeologických výzkumů, také sleduje, zda se neobjevují dumpingové ceny. Konkurenční prostředí by v tomto oboru mohlo vzniknout jen na úkor toho, co musí být standardně provedeno.

Výzkumy nelze provádět bez oprávnění od ministerstva kultury, které se žadateli, tedy organizaci, vydává na základě doporučení Akademie věd. Podmínkou oprávnění je současné uzavření smlouvy o podmínkách provádění archeologických výzkumů mezi danou institucí a akademií.

"Rozvíjíme metodologii vědy a zabýváme se archeologií hodně z teoretické stránky, ale máme také možnost ovlivnit, aby nevznikly subjekty, které nemají základní předpoklady pro to, aby tuto činnost dělaly dobře, tedy školené archeology, možnosti laboratorního zpracování a podobně," uvedl ředitel ústavu.

Je podle něj mnoho spolků, které to zkoušejí. "Pokud oprávnění mají, pak se dohodneme na působnosti a rozsahu činnosti, ale není to možné, pokud není zajištěna celistvost práce," dodal.

Nestátních subjektů nebo subjektů mimo krajskou správu není proto v tomto oboru mnoho. Největším občanským sdružením, které dané podmínky splňuje a věnuje se velkým výzkumům, je pražská Archaia a z ní odštěpená podobná sdružení v západních Čechách a v Brně. "Specializace vede k tomu, že terénní činnost vykonávají výborně: umí zajistit technické zázemí, jednat s investory, volit metody terénního výzkumu... Přistupují k tomu velice profesionálně, protože to je jejich denní chleba," poznamenal Jiráň.

Občanská sdružení se svou specializací řadí po bok institucí, které mají jako základní předmět činnosti provádění záchranných terénních výzkumů a dokumentaci a hodnocení pramenů. Takovými pracovišti jsou ústavy archeologické památkové péče zřizované kraji, archeologické oddělení pražského ústavu památkové péče a archeologická oddělení krajských nebo menších muzeí. Pak ještě existují firmy, které se zabývají archeologickým výzkumem jako subdodávkou - dokáží zajistit kvalifikované dělníky, technické věci a dokumentaci.