Do konce září roku 1993 si valná většina občanů České republiky myslela, že pokud mají své úspory uložené v peněžním ústavu s bankovní licencí, nemůže se s nimi nic stát. Nebylo jim ani trochu divné, že velké banky nabízejí mnohem menší úroky u vkladů než jejich menší konkurentky. A tak velká část střadatelů vybírala "svou banku" především podle slibované míry zhodnocení jejich vkladů. Dávat dohromady slovo bankrot a banka jim
připadlo pouze jako vtipná slovní hříčka.Z omylu byli vyvedeni 30. září roku 1993, kdy byla v Kreditní a průmyslové bance zavedena nucená správa. Dalšími kroky České národní banky bylo prohlášení konkursu a odebrání povolení působit jako banka (licence).
O pět měsíců později byla vyhlášena nucená správa v Bance Bohemia a v květnu roku 1994 zahájila ČNB správní řízení o odebrání licence v mladoboleslavské AB Bance.
Protože do této doby ještě nespatřil světlo světa zákon o pojištění bankovních vkladů, klienti o své peníze nepřišli a ty jim byly vyplaceny prostřednictvím jiných silnějších bank, které své pohledávky uplatňovaly při likvidaci zbylého majetku zkrachovalých peněžních ústavů.
Zdá se, že tento fakt uklidnil klienty jiných malých bank, protože přes první tři vážná varování brali výběr banky, kam uloží své peníze, na lehkou váhu. Tři první krachy jim nestačily na to, aby si uvědomili, že není banka jako banka, ale v některé jsou akcionáři, kteří si sami rozdělovali úvěry, které nespláceli, a peníz
e vkladatelů se tak přesouvaly do jiných firem, u kterých byly nedobytné.Pravé zděšení nastalo až při krachu čtvrté banky v pořadí, a to České banky. Bankovní dohled došel k názoru, že jí nemůže pomoci ani nucená správa a rovnou této bance, která se sice jmenovala Česká, ale jejím majoritním vlastníkem byla lotyšská banka Baltija, odebral licenci. To bylo 15. prosince roku 1995. Krachem postižení střadatelé měli být vyplaceni podle platného zákona o pojištění vkladů. Měli dostat 80 procent svých úspor
, nejvíce však 100 tisíc. Klienti České banky potom zhruba tři roky psali prezidentovi, premiérovi i poslancům a usilovali o to, aby jim byly vyplaceny vklady do výše čtyř miliónů stejně, jak se to stalo v rámci konsolidačního programu pro malé banky. V jeho průběhu - v následujícím roce 1996 - zmizelo z bankovního seznamu 10 bank. Ekoagrobanku, Bankovní dům Skala a Evrobanku převzala, za vydatné finanční injekce od ČNB, pod své jméno silnější Union banka. V této síti uvízla už i jedna z velkých bank Agrobanka, nad kterou byla vyhlášena do dneška diskutovaná nucená správa. Později byla zdravá část prodána firmě General Electric, a tak střadatelé o své peníze nepřišli.Touto likvidační smrští roku 1996 krachy bank bohužel neskončily. Malé banky s bilanční sumou do 30 mld. Kč, které byly v potížích, pro které byl na konci roku 1997 vyhlášen stabilizační program, nestačily podmínky programu plnit. A tak další tři přišly o licenci a dvě koupili silnější konkurenti. Postižení střadatelé sice neustále vyžadují nad
standardní výplaty vkladů (do 4 miliónů), jak to bylo v roce 1996, ale vypláceni jsou podle platného zákona o pojištění vkladů. Přesto, že občané byli tolikrát varováni, i nadále si vybírali peněžní instituce především podle výše úroků u vkladů a své špatné rozhodnutí potom svalovali na stát.Zdroj: HN z 13. 4. 2000
Vedro dorazilo do českých končin. Kdo nezvládne všechny otázky našeho kvízu, ten může čekat se svým autem problémy
Dvě piva, šunku, sýr a k tomu řidičák. Za pár dnů bude možné místo úřadu vyzvednout průkaz „u Vietnamců“
Premiéra filmu F1 s Bradem Pittem se blíží. Připomeňte si i další filmy s automobilovou tematikou
Kupujete ojetinu? U těchto značek hrozí stočený tachometr nejčastěji
BMW X3 30e xDrive: K dokonalosti nemá daleko
