Osmimiliardová ztráta z operací s rakouskou firmou B.C.L. Trading, jedenáct obviněných, další podezřelé obchody v šetření. Stručné shrnutí událostí z posledních dnů není pro Komerční banku vůbec přívětivé. Čím to, že se největší české bance mohly dít tak skandální věci, které daňové poplatníky za deset let přišly na desítky miliard korun? Je to náhoda, důsledek osobního selhání manažerů, nebo za všechno může špatná kontrola největšího akcionáře státu? Předběžná odpověď by mohla zn
ít asi takto: aféra B.C.L. je jen pověstnou špičkou ledovce, která završuje celou desetiletou historii Komerční banky. Jaká byla?Nové bankovní eso
Příběh Komerční banky začíná v roce 1990, kdy se od Státní banky československé (SBČS) odtrhla jedna její část (tzv. Hlavní ústav). Ta se měla stát základem nového komerčního bankovnictví, které tehdejší Československo nutně potřebovalo. Prvním ředitelem Komerční banky se stal Jan Velek, který dnes působí v Bankovním institutu a Bankovní asociaci. O dva roky
později se Komerční banka stala akciovou společností. Do té doby fungovala pod libozvučnou značkou s.p.ú. (státní peněžní ústav). Hlavním akcionářem zůstal i nadále stát. Do čela banky se postavil Richard Salzmann, který do KB odešel spolu s Velkem.Předtím dlouhou dobu působil v Státní bance československé. Už tehdy k jeho osobě neodmyslitelně patřil precizně usazený motýlek pod krkem. Salzmann podle bývalých zaměstnanců SBČS rozhodně nepatřil k těm nejvýraznějším osobnostem. Ti, kdo v osmdesátých letech n
a chodbách banky v ulici Na Příkopě potkali staršího nevýrazného pána, rozhodně netušili, že právě narazili na budoucí eso českého bankovnictví. Pro politické kruhy, které rozhodovaly o obsazení nejdůležitějšího postu v českém bankovnictví, byl ale Salzmann velmi dobrým kandidátem. Dokonce tak dobrým, že ve svém křesle vydržel dalších šest let.Zlaté časy
Komerční banka nesla hlavní zátěž financování českých podniků. Byla to ona, kdo měl svými půjčkami udržet při životě i firmy, které by za normálních podmínek přechod do kapitalismu nepřežily. Pro Komerční banku stejně jako pro českou ekonomiku to byly zlaté časy. Půjčky běžely podle pravidel, podniky šlapaly naplno a vykazovaly zisk. Banka půjčovala stamiliony bez velkých záruk. Netrvalo ale dlouho a doš
lo k prvním zádrhelům. Firmy neplatily, nesplácené úvěry narůstaly.Politický příkaz dne však zněl jasně: půjčit, aby nerostla nezaměstnanost a voliči byli spokojeni. Richard Salzmann ve vedení Komerční banky proti tomuto ekonomickému hazardérství nikdy nevystoupil. Spolu s jinými totiž věřil, že megalomanské projekty velkých českých průmyslníků mají budoucnost. Salzmannova podpora bývalého šéfa Škody Plzeň Lubomíra Soudka hovoří za vše. V době, kdy vedení KB nechtělo Soudkovi půjčit už ani korunu, Salzmann
půjčky podporoval. Soudek je jako dynamo, které se potřebuje roztočit na patřičnou rychlost, pokud ji nemá, zastaví se. Právě to byl podle Salzmanna hlavní důvod, proč KB měla Soudkovi půjčit další miliardy.Odepsané miliardy
Lehkomyslná úvěrová politika, která se za Salzmannova vedení rozběhla (a jak ukazuje případ B.C.L., zapustila hluboké kořeny), měla kruté následky. Miliardové ztráty nakonec donutily stát k razantnímu zásahu. Na záchranu Komerční banky "prasklo" téměř šedesát miliard korun, které m
ohla vláda použít v jiných, daleko potřebnějších oblastech. Účet vskutku neradostný. Teď za něj bývalí a někteří současní manažeři Komerční banky pravděpodobně budou muset alespoň částečně zaplatit. Hlavní eso Richard Salzmann ale mezi nimi stále chybí.Zdroj: LN z 11. 5. 2000