PRAHA, 23.prosince (Reuters) - Následující text je záznamem
jednání bankovní rady České národní banky (ČNB) ze 17.prosince.
"Přítomni: guvernér Zdeněk Tůma, viceguvernér Mojmír Hampl,
viceguvernér Miroslav Singer, vrchní ředitel Robert Holman,
vrchní ředitel Vladimír Tomšík, vrchní ředitelka Eva
Zamrazilová.
"Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací osmé
situační zprávy doplněné o analýzu statistických dat
publikovaných po jejím dokončení. Ze situační zprávy i hodnocení
posledních údajů vyplývá pro prognózu zřetelná protiinflační
bilance rizik. Mezi hlavní rizika směrem dolů patří hospodářský
útlum v zahraničí, pokles světových cen surovin, nižší než
očekávaná aktuální inflace, pomalejší domácí hospodářský růst a
také vývoj klientských úrokových sazeb i sazeb na mezibankovním
trhu. Proinflačním rizikem je slabší kurz koruny.
Po prezentaci situační zprávy bankovní rada diskutovala nově
dostupné informace a shodovala se, že bilance rizik naplnění
aktuální prognózy je vychýlena významně protiinflačním směrem. V
diskuzi bylo konstatováno, že nové informace z domácí ekonomiky
i ze zahraničí signalizují jiný než očekávaný vývoj. Aktuální
prognóza je tak mnohem slabším vodítkem pro rozhodování než
jindy. Potřeba stabilizace inflačních očekávání při vědomí
rizika prudké dezinflace patřila mezi hlavní argumenty pro
razantnější snížení sazeb.
Bankovní rada se shodla, že především vnější prostředí je
zdrojem výrazných protiinflačních šoků. Bylo konstatováno, že
dochází k bezprecedentnímu přehodnocování výhledu hospodářského
růstu v zahraničí směrem dolů. Propad zahraniční poptávky byl
charakterizován jako důsledek typické krize z nadměrných
kapacit, které se navíc koncentrují v odvětvích důležitých pro
domácí zpracovatelský průmysl. Bankovní rada byla zajedno, že v
důsledku velké otevřenosti naší ekonomiky se do ní bude tento
negativní šok rychle a silně přenášet. Panovala shoda také v
názoru, že dosavadní rychlý pokles světových cen surovin i
jejich výhled pro nejbližší období představuje dodatečný výrazný
protiinflační šok. Zazněl také názor, že prioritu by mělo mít
utváření optimální měnové politiky i za cenu obtížnější
komunikace.
Diskutoval se neúplný a zpožděný přenos změn
měnověpolitických sazeb do tržních sazeb a do klientských
úrokových sazeb, jakož i důsledky tohoto jevu pro měnovou
politiku. Opakovaně zazněl názor, že pro žádoucí ovlivnění
úrokových sazeb relevantních pro ekonomiku je třeba nedokonalou
transmisi měnověpolitických sazeb kompenzovat větším rozsahem
jejich změny. Naproti tomu však bylo uvedeno, že přenos je sice
zpožděný a že tržní i klientské sazby obsahují dodatečné
kreditní a další prémie, avšak převážná část změny sazeb ČNB se
do úrokových sazeb relevantních pro ekonomiku nakonec přenáší.
Zaznělo také, že s ohledem na konec roku nelze příliš počítat s
tím, že by se případná změna sazeb projevila výrazněji ještě
letos. Proto by mohlo být účelné z důvodu přetrvávající
nejistoty měnověpolitické kroky více rozložit v čase.
Jako další potenciální protiiflační riziko byly zmíněny
možné poruchy finančního zprostředkování ze strany domácích
bank, které, přestože mají dostatek kapitálu, mohou začít
omezovat poskytování úvěrů. Mohly by tak reagovat na zvýšenou
nejistotu a negativní očekávání v souvislosti se světovou
finanční krizí a poklesem reálné ekonomiky.
V kontextu debaty o transmisních mechanismech měnové
politiky byla pozornost věnována i vlivu kurzu na reálnou
ekonomiku a na inflaci. Bankovní rada se shodovala, že v
současné situaci má slabší kurz stabilizující vliv na domácí
ekonomiku. Zazněl názor, že zahraniční poptávka má v současné
době na domácí konjunkturu silnější vliv než kurz. Naproti tomu
bylo uvedeno, že kurzový transmisní kanál zajišťuje poměrně
rychlý přenos měnověpolitického impulsu do ekonomiky.
Bankovní rada diskutovala rizika budoucího vývoje kurzu
koruny. Nejistota v tomto ohledu je argumentem spíše pro
postupné úpravy měnověpolitických sazeb. Ohledně vlivu úrokového
diferenciálu na vývoj kurzu převládalo přesvědčení, že nyní
hraje jen velmi malou roli rozpětí mezi korunovými
měnověpolitickými sazbami a sazbami ECB. Na podporu většího
snížení sazeb bylo ale opakovaně uvedeno, že podstatné rozšíření
diferenciálu ve prospěch domácí měny – například po větším
snížení zahraničních sazeb – by mohlo přispět k možnému obratu v
kurzovém vývoji a návratu k apreciaci koruny. Zaznívalo však
také, že pravděpodobnost dalšího oslabování koruny se zdá být
vyšší než pravděpodobnost návratu k silnějším hodnotám kurzu.
Zazněl ale také názor, že náklady méně pravděpodobného posílení
kurzu by byly nesymetricky vysoké, a další pravidelné zasedání
bankovní rady nad měnovými otázkami se odehraje až v únoru,
přičemž lze v mezidobí očekávat razantní pokles zahraničních
sazeb. Naopak obava z podnícení překotného oslabování koruny, ke
kterému by mohlo dojít po příliš výrazné změně domácích sazeb,
patřila mezi argumenty pro opatrnější postup.
Po projednání situační zprávy rozhodla bankovní rada ČNB
většinou hlasů snížit limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní
repo operace o 0,5 procentního bodu na úroveň 2,25 % s účinností
od 18. prosince 2008. Zároveň rozhodla ve stejném rozsahu snížit
diskontní a lombardní sazbu na 1,25 %, respektive 3,25 %. Pro
toto rozhodnutí hlasovali čtyři členové bankovní rady: guvernér
Tůma, vrchní ředitel Holman, vrchní ředitel Tomšík a vrchní
ředitelka Zamrazilová. Viceguvernér Hampl hlasoval pro snížení
sazeb o 0,75 procentního bodu a viceguvernér Singer hlasoval pro
snížení sazeb o 1 procentní bod."
