Kde je spotřeba, tam jsou daně

17.08.2000 | ,
Domovská stránka


perex-img Zdroj: Finance.cz

Abychom pochopili, proč se vůbec daň vrací, musíme si vysvětlit, jak DPH funguje

Abychom pochopili, proč se vůbec daň vrací, musíme si vysvětlit, jak DPH funguje. Jde o univerzální obratovou daň založenou na jednoduchém principu: Veškeré zboží či služby spotřebované na území daného státu musí být zatíženy daní z přidané hodnoty ve výši příslušné sazby. Problém však nastává u vývozů a dovozů zboží a služeb poskytovaných do a ze zahraničí.

Je přirozené, že státy chtějí zdaňovat spotřebu na svém území, a proto zatěžují zboží a služby svojí DPH. Pokud by stát vyvážející zboží neumožnil vývoz bez daně, došlo by ke dvojímu zdanění. Tento postup by poškodil exportéry, protože by logicky vedl ke zdražení jejich výrobků na zahraničních trzích a nižší konkurenceschopnosti. Stěží lze nutit dovážejíc

í zemi, aby zboží osvobozovala od daně a poskytla daňové výnosy zemi vyvážející.

mezinárodní obchod a dph

Platí tedy všeobecná zásada, že zboží má být zdaněno pouze v zemi, kde je skutečně spotřebováno. Dovozce musí z hodnoty dováženého zboží odvést daň, clo a případnou spotřební daň. Vývozce naopak zboží nezdaňuje, ale daň, kterou zaplatil při nákupu zboží na svých vstupech, si může odečíst. Zboží tedy překračuje hranice v hodnotě bez daně.

Klíčovou roli v tomto systému hrají celní úřady. Vybírají daň, clo a spotřební daně při dovozu a kontrolují oprávněnost osvobození vývozu. Nemá-li vývozce při daňové kontrole k dispozici celní deklaraci od celního úřadu, že zboží bylo skutečně vyvezeno do zahraničí, je mu daň doměřena. Při vývozu se tedy daň vůbec neod

vádí.

Výše popsaný princip fungování DPH se nazývá princip země určení a je přijat i v České republice. Tento postup doporučuje také WTO pro uplatňování DPH v mezinárodním obchodě. Kromě výše popsaného principu země určení může být DPH vybírána i na principu země původu. V tomto případě se daň vybere u výrobce bez ohledu na to, zda je zboží spotřebováno v domácí zemi, či vyvezeno.

Princip země původu je doporučován pro jednotný trh, neboť zmenšuje prostor pro daňové úniky (zboží musí být vždy zdaněno) a nevyvolává alokační distorze (rozhodování výrobce, na který trh bude dodávat). Na tomto principu funguje DPH ve Společenství nezávislých států a obratová daň ve Spojených státech. Evropská unie měla na tento systém přejít v roce 1996, ale nedokázala se shod

nout na společných sazbách, které aplikace tohoto systému vyžaduje. O jeho zavedení se v nejbližších letech neuvažuje.

V Evropské unii je tedy i po spuštění jednotného trhu uplatňována DPH na principu země určení, ale s jednou úpravou. Protože mezi zeměmi EU neexistují celní kontroly, je daň při dovozu z jiné členské země vybírána tuzemskými daňovými úřady v běžném daňovém přiznání spolu s tuzemskou daňovou povinností. Kontroly na hranicích byly nahrazeny křížovou kontrolou daňových přiznání vývozců a dovo

zců.

Vracení daně turistům

Výše uvedený popis platí pro podnikatelský styk. Protože v maloobchodě je kontrola oprávněnosti osvobození od daně velmi obtížná, bylo zavedeno vracení daně. Kupující v ceně zboží musí daň zaplatit, ale může požádat prodejce o vyplnění formuláře pro vrácení daně. Tento formulář předloží na celnici zároveň s vyváženým zbožím. Celník formulář potvrdí a poté, co prodejce obdrží potvrzený formulář, může vrátit původně zaplacenou daň. V Evropské unii je vrácení daně možné pouze při vý

jezdu mimo území členských států.

Šestá směrnice k DPH 77/388 omezuje vracení daně na osoby, které nemají bydliště ani trvalý pobyt na území Evropské unie a zároveň stanovuje podmínku, že zboží musí být vyvezeno do tří měsíců od nákupu.

Smyslem tohoto opa

tření není stimulovat vývoz, nýbrž zabránit dvojímu zdanění. Dovoz zboží i fyzickými osobami podléhá dovoznímu clu, dani z přidané hodnoty, případně spotřební dani. Pokud by vývozní stát neumožnil vrácení daně, došlo by k dvojímu zdanění.

Šestá směrnice doporučuje vracení daně od částky 175 eur za nákup u jednoho prodejce (asi 6000 Kč). Toto číslo má své opodstatnění, odpovídá limitu pro bezcelní dovozy z třetích zemí, který byl v roce 1994 stanoven nařízením ES právě na 175 eur. Při respektování těchto č

ástek tedy mohou nastat jen dvě situace - pro malý nákup se daň nevrací a není nutné platit clo. Pro větší se daň zaplacená u prodávajícího při vývozu vrací, ale osoba zaplatí clo na dovozu do vlastní země. Nedojde ani ke dvojímu zdanění, ani k úplnému osvobození. Konkrétní výše limitu přijatá jednotlivými zeměmi pro vracení daně však sahá od 25 USD ve Švédsku až po 340 USD ve Švýcarsku (viz tabulku č. 3).

V Evropě celou proceduru usnadňuje systém tax-free šeků. Prodejce vyplní zvláštní šek, který pak kupující předloží na celnici. Celník šek potvrdí a kupující si jej může nechat ihned proplatit nebo zaslat příslušnou částku na svůj účet. Nevyužije-li totiž kupující tax-free šek, například z prostého důvodu, že prodávající není do tohoto systému zapojen, mus

í uplatnit nárok na vrácení u prodejce, kde zboží koupil.

To je samozřejmě nepraktické, protože nárok na vrácení mu vzniká, teprve až zboží vyváží z území příslušného státu, kam se ve lhůtě pro uplatnění nároku (obecně tři měsíce) už nemusí vrátit. Lze ale pověřit některou z mnoha společností, které se na vracení DPH specializují a která vyřídí veškerou administrativu za určité procento z vrácené daně. Poplatky se pohybují většinou od 10 do 20 %. Lhůta pro vrácení zaplacené daně po uplatnění nároku je 6 mě

síců, daň bývá vrácena ale i dříve, v průběhu jednoho či dvou měsíců.

 

Zdroj: Ekonom 33/2000

Autor článku

 

Články ze sekce: Domovská stránka