Vážně - nevážně: Cesta ze směny

Letos chtějí zvítězit v parlamentních volbách a zatím o nich nikdo nic neví. Není znám program, není jasné vedení strany, chybějí informace o financování provozu i o členské základně. Strana je dokonce tak tajná, že většina členů ani netuší, že jsou v ní zapsaní, a pouze se každý měsíc diví, jak jsou ty příspěvky do knihovny drahé. Hlavní a zároveň jedinou viditelnou postavou okolo nové strany je Jiří Lobkowicz. Navštívili jsme ho v jeho rezidenci 2654 + 615 + 12 + 3 a zeptali se ho na pár podrobností.

Vy jste, pane Lobkowicz, potomek slavného šlechtického rodu, narodil jste se ve Švýcarsku, kam vaše rodina musel v roce 1948 odejít. Víte, ten šlechtický rod, měl přímý vliv na to, že máte čtyři nohy, dvě hlavy a patnáct prstů na každé ruce?
Ale kdepak. Zrovna jste mě totiž zastihli při převlékání do žertovného kostýmu. Jdu totiž na maškarní bál.

Ale, to je náhodička. A za co jdete? Za poraněného vetřelce?
Za strýcotchána Pepu. Vždycky ho tím pěkně vytočím. Horší na tom je, že přebytečné končetiny musím mít celý večer schované u těla, aby nebyly vidět. Víte, já měl totiž v dětství velmi pohnutou a smutnou chorobu a tohle mi z ní zůstalo. Navíc jsme měli strašně nezodpovědného doktora.

Nezodpovědného? Ve vašem případě je to hodně slabý výraz. Doufám, že ho lékařská komora aspoň vyloučila z medicíny.
Lékařská komora? Upálili jsme si ho na zahrádce sami. Někde mám z té akce společnou fotku, vidíte?

Hmmm, vy jste pak měli na oběd chobotnici? Tomu říkám šlechtický pohřeb.
Chobotnice? Ukažte? Aha, tak ne. To je tetazeť Eliška z USA. Byla u nás tehdy na návštěvě. To víte, špatní doktoři jsou všude.

Když jste se v roce 1990 vrátil zpět do republiky, požádal jste o restituci svých majetků. Co jste tehdy vlastně dostal nazpět?
Moc toho nebylo. My jsme totiž hodně rozvětvený rod, jak můžete vidět na tady těch obrazech. A je proto logické, že ne všichni stihli v únoru odejít do zahraničí. Proto první, co mi restituci vrátili, byl můj švagrosoused Antonín.

To je tady ten ptakopysk?
Ééé, ano. Navíc jsem za něj musel v Troji zaplatit pětinásobné vstupné a koupit si brožuru o historii chovu slonů v Praze. Děsná ostuda. Ale v restituci mi nedali jenom švagrosouseda. Například v Mělníku mi vrátili dávný dluh.

Zámek, pole a vinice?
Spíš jsem za hospodou dostal nakládačku od syna mého bývalého sluhy. Prý jsem mu zůstal dlužen na mzdě za celou válku.

A měl pravdu?
Asi jo, já nevím. Já jsem s obyčejnými sprostými lidmi vůbec nepřišel do styku, stejně se o ně nikdo nestaral. Jako dnes.

A proto jste se rozhodl založit novou stranu? Jako tak něco konečně udělat pro lidi, zlepšit jim život podmínky, chránit je před zkorumpovanými politiky, dát najevo zájem?
Nóóó, ano. Jo, to bude ono. Tak nějak to Pehe říkal. Víte, já jsem teďka ten senátor. Nebo poslanec? No to je jedno, prostě tam chodím a mám slevu v bufetě. Ale to je málo, rád bych byl někým, kdo má moc a může ji využívat tak nějak pro blaho svého národa. Rád bych se stal někým jako Zeman, Klaus, Havel a pojďme klidně dál. Jako Bush, Gándí, Stalin, Buřtík, Hitler …

Co to bylo za jméno?
Hitler. Neznáte? Takový malý s knírkem. Dar Rakouska mezinárodnímu společenství. Ale jinak milý chlapík. Každý rok se účastnil velkého podzimního honu. Joj, to prý bývalo skvělé. Všichni ve skvěle padnoucích loveckých kostýmech, jeli na mladých Kladrubácích s vyleštěnou kulovnicí připravenou k výstřelu, za nimi rachotil Hitler v tanku…

To je sice zajímavé, ale já se ptal na toho Buřtíka.
No tak toho nemůžete znát. To byl dcerosnachy dědosestřenec. Řeknu vám, ten kdyby se dostal k moci… Tak naštěstí jsme se ho zbavili.

Cože?!? A jak?
Co? Já nevím. Já byl tehdy v kině. Dávali premiéru Casablanky a v trezoru mám ještě lístek. Můžete se přesvědčit! Takových už bylo, jako vy, co měli hnusné otázky. Nic! Nechte mě!

Dobře, dobře, já vám věřím. Hlavně klid. Nechcete prášek?
Jo, dal bych si. Ten zelený. Dík.

Výborně. Slezete z toho lustru? Skvělé. Tak se raději vraťme k té vaší straně. Myslíte si, že na vaše případné voliče bude příznivě působit fakt, že jste se rozpadli vlastně ještě před oficiálním vznikem?
Ale to ta kráva Pajerová. Chtěla všechny funkce pro sebe. Také odmítala přiblížit se více k lidem, jako já. Například můj původní návrh na název strany byl Cesta ze směny, což je podle mě slovní spojení, které slyší každý pracující rád. Cesta změny – pche. Už je to ale bohužel příliš vžité, musíme to tak nechat.

Kolik očekáváte procent?
Byl bych spokojený s padesáti procenty.

Ale no tak. Stůjme nohama na zemi. Tolik lidí ani neumí vyslovit vaše jméno.
Ach tak, já myslel volební účast. Pro nás odhaduji dvě procenta.

A proč tedy jdete do voleb?
No přece kvůli Pajerové. Po volbách bude mít o dvě procenta méně. Takže mínus pět!

No tak to rád slyším, že berete volby vážně. Ale ještě by mě…
Ale to je vážně škoda, že už musíte jít. Tak dobře se mi s vámi povídalo.

Ale přece bych jenom…
Támhle jsou dveře. Igor vás doprovodí.

To je babičkosyn?
Ne. Otcovrah.

uvedená zpráva nevyjadřuje mínění serveru Finance.cz

minulý článek autora: Vážně - nevážně: ...and justice for all?