Slovenská ekonomika prožívá reprízu

17.11.1999 | ,
MAKRODATA A EU


Strukturální reformy ještě čeká bankovnictví a velké podniky

Strukturální reformy ještě čeká

bankovnictví a velké podniky

Desáté výročí od pádu komunismu nevyvolává u části Slováků nadšení hned z několika důvodů. Mnozí z nich nyní zpochybňují účelnost rozpadu Československa, někteří nostalgicky vzpomínají na "dobu sociálních jistot", která pokračovala v "růžovém vydání" za vlády premiéra Vladimíra Mečiara a nakonec, řada z nich je zklamána celkovým hospodářským vývojem v zemi. Ekonomika skutečně prožívá porodní bolesti, zaviněné letitým odkládáním problémů.

Jestliže po rozpadu federace se v roce 1993 projevila v SR recese, v následujících třech letech došlo k oživení ekonomiky a nastala makroekonomická stabilizace s poměrně rychlým poklesem inflace a relativně rychlým růstem HDP. V roce 1996 se však objevily první signály přehřívání ekonomiky a s

tupňující se ekonomické nerovnováhy. Další rok byl pak již charakterizován patrným poklesem makroekonomických indikátorů. Polovina 90. let se proto ukázala být pro Slovensko přelomová, neboť určité vyčerpání vnitřních impulsů si vyžadovalo posílení tržního hospodářství. Politické elity, především pak premiér Vladimír Mečiar a jeho spřízněnci, nebyly ale ze zištných a mocenských důvodů ochotné opustit "specifický národní" a izolacionistický model. Z tohoto důvodu nedošlo k řešení vzrůstajícího napětí v ekonomice systémovými opatřeními, ale "vytloukáním klínu klínem" za cenu rychlého růstu zadlužení a deficitního financování veřejných výdajů.

V určitém smyslu se uplynulý rok stal reprízou listopadu 1989, jelikož politická porážka Mečiara a jeho HZDS, prorostlá s hospodářskými a státními strukturami, vytvořila předpoklady k odstranění vzniklých deformací a k nastartování skutečných reforem.

Za uplynulý rok vlády Mikuláše Dzurindy lze pozitivně hodnotit kroky ke strukturálním změnám, jakými byla podpora konkurenceschopnosti podnikové sféry a snížení vlivu státu i přísnější fiskální politika, která by měla konsolidovat státní rozpočet. Přestože kolem 60 procent zaměstnanců pracuje v soukromém sektoru, Slovensko teprve čeká privatizace hlavních průmyslových podniků. Vbrzku půjde o privatizaci telekomunikací, posléze energetických závodů a v budoucnu i vodárny a vodní elektrárny. V roce 2000 vláda předpokládá privatizaci velkých finančních institutů IRB, VÚB a Spořitelny, jejichž cena za sanaci by se mohla vyhoupnou

t až ke 100 miliardám SK. Nový guvernér NB SR Marián Jusko však tento termín nepovažuje za realistický, ačkoliv privatizace bank, posílení konkurence a snížení úrokových sazeb jsou východiskem pro oživení podnikatelské sféry, neschopné splácet vysoké úroky.

Cestu reforem provázejí hluboké sociální problémy. Dosud se nedaří snižovat vysokou nezaměstnanost, úsporná opatření a snižování životní úrovně vyvolávají sociální napětí a mezi obyvatelstvem skepsi.

Zdroj: HN z 17. 11. 1999

Autor článku

 

Články ze sekce: MAKRODATA A EU