Intervence podpořily exportéry na úkor ostatních. Jejich konec přinese levnější zboží i dovolenou

27.04.2017 | Lukáš Pololáník, Finance.cz
MAKRODATA A EU


Česká národní banka (ČNB) na počátku dubna ukončila režim devizových intervencí, kterými oslabovala korunu kvůli riziku deflace. Jak se ukončení kurzového závazku projeví v našich peněženkách? Komu toto opatření pomohlo a komu nikoliv? Podle některých odborníků se na zisky exportérů složili všichni ostatní.

Za rok kurz na úrovni 25,90 koruny za euro

ČNB přistoupila k intervencím v listopadu 2013 ve snaze zabránit deflaci. Kurz se tehdy pohyboval kolem 25,50 Kč/EUR. Umělé oslabování koruny ukončila rada ČNB letos v dubnu. Zatím se kurz české měny k euru drží blízko původního závazku 27 korun a pro nejbližší týdny až měsíce nelze další vývoj kurzu koruny uspokojivě odhadovat, protože dosud nedošlo k odlivu nevyzpytatelného spekulativního kapitálu. „Většina spekulantů stále čeká na posílení koruny a realizaci svého výnosu. Taková realizace, dojde-li k ní v masivnější míře, může korunu opět oslabit až nad úroveň intervenčního závazku,“ upozorňuje Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. Po odplynutí spekulativního kapitálu lze podle Kovandy očekávat postupné posilování koruny, neboť ta je nyní vzhledem k fundamentům tuzemské ekonomiky podhodnocená. „Za rok touto dobou bude kurz na úrovni 25,90 koruny za euro,“ odhaduje Lukáš Kovanda.

Levnější nákupy i vyšší reálné mzdy

Hodnota kurzu koruny proti euru se od ukončení intervencí příliš nezměnila, a proto běžný člověk zatím nepociťuje konkrétní důsledky. „Především ve druhém pololetí však lze díky posilování koruny očekávat, že by mohly zlevnit pohonné hmoty, cestování do zahraničí, elektronika, ale i oděvy,“ uvádí Miloslav Kufa, finanční ředitel finanční skupiny Ramfin. Dají se též čekat reálně vyšší mzdy, než jak by tomu bylo při pokračujícím intervenčním režimu. „Ukončení intervenčního režimu je totiž antiinflačním činitelem, takže inflace bude z nadále rostoucích nominálních mezd ‚ukusovat‘ o to méně,“ předpokládá Lukáš Kovanda. „Kromě vyšších reálných mezd budou Češi v celosvětovém měřítku bohatší, protože mzdy i majetek se budou přepočítávat do EUR a USD příznivějším kurzem“ dodává Michala Moravcová, analytička finančních trhů ve společnosti Bossa.

Intervence ČNB trvaly 41 měsíců, k lednu byly za 1,3 bilionu Kč

  • Bankovní rada ČNB rozhodla zahájit devizové intervence 7. listopadu 2013, guvernérem banky byl tehdy Miroslav Singer. Předtím ČNB naposledy intervenovala v roce 2002. Cílem banky bylo oslabit korunu kvůli hrozící deflaci. Kurz měny se před zákrokem pohyboval kolem 25,50 Kč/EUR, ČNB se rozhodla držet jej pomocí intervencí u hladiny 27 Kč/EUR.
  • Důvodem kroku, který bankovní rada zvažovala již dříve, byla mimo jiné snaha předejít deflaci a urychlit návrat do situace, kdy bude ČNB moci opět začít používat pro dosažení stanoveného dvouprocentního inflačního cíle svůj standardní nástroj, tedy úrokové sazby. Banka zároveň pomohla exportně orientovaným firmám, které se staly pro zahraničí levnější, a tedy konkurenceschopnější.
  • Zásah ČNB vyvolal vlnu kritiky, a to jak od části ekonomů, tak od politiků. Prezident Miloš Zeman například v listopadu 2013 řekl, že intervence nikdy ničemu neprospěly a vedly ke ztrátám. Jeho předchůdce v úřadu Václav Klaus označil zahájení intervencí za chybný a riskantní krok. Oslabení kurzu koruny v režii ČNB kritizovaly i odbory, které poukazovaly na zvýšení cen dováženého zboží.
  • Naopak premiér Bohuslav Sobotka se centrální banky zastal. "ČNB má plné právo, aby intervenovala, abychom dělali vlastní měnovou politiku," řekl v dubnu 2015. Banku podpořil už v listopadu 2013 Sobotkův předchůdce Jiří Rusnok, který se v roce 2014 stal členem bankovní rady a od loňského července je guvernérem ČNB.
  • Svého cíle, tedy udržení požadovaného kurzu koruny, dosahovala ČNB prodejem korun a nákupem cizích měn. Při oslabení koruny nad 27 Kč/EUR nechávala ČNB kurz pohybovat podle nabídky a poptávky. Rekordní intervence připadly na letošní leden, kdy banka na devizovém trhu utratila asi 391 miliard korun za nákup eur. Šlo o nejvyšší měsíční objem od zahájení intervencí. Od té doby do konce ledna ČNB intervenovala v objemu zhruba 1,3 bilionu korun. Intervence pokračovaly i v únoru a březnu.
  • Loni v dubnu tehdejší guvernér Singer pro Hospodářské noviny uvedl, že banka měla korunu oslabit dříve a razantněji než v listopadu 2013. "Kdybychom věděli, jaká bude situace v Evropě a ve vyspělém světě, tak bychom do kurzového závazku šli nejspíš dřív a nejspíš razantněji," řekl. Ve svém blogu v červnu napsal, že intervence podpořily růst ekonomiky.
  • Singera ve vedení ČNB vystřídal loni v červenci Rusnok, který je dlouholetým spojencem Zemana. Své jmenování do čela bankovní instituce uhájil i přes rozporné názory obou představitelů na politiku kurzového závazku. "Jistě máme jiný názor na použití tohoto nástroje, ale vždy jsem říkal, že byl použit za specifických okolností a že jde o dočasný nástroj," řekl po nástupu do funkce Rusnok.
  • Asociace exportérů koncem března uvedla, že intervence přinesly exportérům přímo 687 miliard korun a nepřímo 590 miliard korun. Hrubý domácí produkt se zvýšil o 147 miliard korun.
  • Představitelé ČNB zpočátku hovořili o tom, že intervenční režim nechají nejméně do počátku roku 2015, později se ale termín několikrát posunul. Koncem letošního března Rusnok řekl, že konec režimu intervencí může nastat kdykoliv po konci takzvaného tvrdého závazku, tedy od dubna.
  • Rada ČNB intervence ukončila 6. 4. 2017.
Zdroj: ČTK

Porostou úroky na spořicích účtech?

Konec intervencí a rostoucí inflace napovídají, že by mohly začít pozvolna růst úroky na spořicích účtech. „V současnosti nabízejí spořicí účty minimální zhodnocení a se započtením inflace je reálný výnos vlastně záporný,“ uvádí Michael Pokiser, zástupce finanční skupiny Ramfin. „I přesto však leží na spořicích účtech velké množství peněz, a banky tím pádem nemají příliš velký zájem o nové vklady. Nic je tedy prozatím netlačí ke zvyšování sazeb,“ dodává Michael Pokiser s tím, že lepší výnosy lze najít u termínovaných vkladů nebo podílových fondů.

Intervenční režim podpořil exportéry, ale na úkor zbytku republiky

ČNB se při zavedení intervencí odvolávala hlavně na dosažení udržitelného růstu cenové hladiny (inflace), což se podařilo. „Vše zatím nasvědčuje tomu, že se inflace nad 2 procenty v střednědobém horizontu udrží. Když se podíváme na vývoj HDP nebo nezaměstnanosti, tak si tyto makroekonomické veličiny ve srovnání s listopadovými hodnotami z roku 2013, kdy byly zavedeny intervence, též polepšily,“ podotýká Michala Moravcová a dodává, že důsledky dalších vedlejších efektů intervencí uvidíme v ekonomice až za několik let. A nemusí být zrovna pozitivní. Podle Lukáše Kovandy sice intervenční režim podpořil exportéry, ale na úkor zbytku republiky. „Na zisky exportérů se složili všichni ostatní v podobě dražších dovolených, dražšího zboží z dovozu, nižších mezd či nafukování cen nemovitostí, a tedy horší dostupnosti bydlení například pro mladé rodiny s dětmi,“ upozorňuje Lukáš Kovanda. Když podle něj srovnáme vývoj maloobchodních tržeb, průmyslové výroby či objemu vývozu v období intervencí od listopadu 2013 do dubna 2017 se situací v Polsku a v Maďarsku v témže období, žádný výrazný rozdíl nenajdeme. „Bez intervenčního režimu by česká ekonomika ožívala s podobnou dynamikou jako bez nich, ovšem stálo by to o 2000 miliard korun (plus důsledky příslušných tržních deformací k tomu) méně,“ uzavírá Lukáš Kovanda z Cyrrusu.


Zdroj: Lesensky.cz



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.