Přesvědčuju, přesvědčuješ, přesvědčujeme. Ale umíme to?

29.06.2018 | , Finance.cz
Spotřebitel


Máte to v hlavě naprosto srovnané a vůbec nepochybujete o tom, že v následující diskuzi s kolegou ho jistě o své pravdě a jasných stanoviscích přesvědčíte. Ale zjistíte, že to nějak nefunguje. Nechápe, nechce, nebo neumí. Co teď s tím?

Občas se to stane. Ačkoli si několikrát teoreticky ověříte, že máte pravdu, ten druhý, koho máte přesvědčit, se na vás dívá, jako byste spadl z Marsu nebo na něj mluvil cizí řečí. Všechna fakta a argumenty ale hrají pro vás. Tak proč vás tedy nechápe? Možná je to tím, že se ho snažíte donutit k tomu, aby změnil své myšlení, své stanovisko. To nemají lidé rádi a zpravidla to chce trošku psychologického koření, abychom je přesvědčili.

Vzpomínáš, jak jsi byl nejlepší?

Lidé se podle odborníků skutečně novým skutečnostem spíš brání. Stojí si na svých starých základech a nové věci jim přizpůsobují. Všechny současné názory totiž berou jako něco, co se osvědčilo, je na to spolehnutí, funguje to. To „jiné“ berou až jako nebezpečné.

Proto všechna fakta a závěry a argumenty, ať už je máte promyšlena sebelépe, najednou nepadají na úrodnou půdu. Nefungují. Odborníci ale zjistili, že lidé úspěšní a sebejistí dokážou ve větší míře naslouchat cizím názorům a ty své změnit. Plyne z toho, že když chcete někoho přesvědčit vy, nejprve u něj musíte posílit důvěru v sebe sama. Pak bude ke změnám v smyšlení svolnější. Můžete to udělat například tak, že spolu zavzpomínáte na „staré časy“, kdy dotyčný dosáhl velkých úspěchů. Protistranu tato vzpomínka na velký úspěch potěší a blahovolněji pak bude chápat vaše stanoviska.

To vše neděláme nijak servilně, protože by se nás protistrana pak rovnou také mohla zeptat, co vlastně chceme, že se tak chováme. Kolegiální pochvala a uznání ale potěší a bude mít své výsledky, obrana proti vašim novým názorům bude alespoň na chvíli prolomena.

Jak někoho přesvědčit o mé pravdě

(foto: Shutterstock)

Ne moje, ale jeho argumentace

Takže uvažování nastíněné v úvodu, které je postaveno na vašich jasných faktech a detailních argumentech, je naprosto neúčinné na člověka, který zastává jiné názory a postoje. Jeho postoje, kterým pevně věří, jsou pro něj alfou a omegou, prostě vším. A za nic je neopustí, protože by to bral jako zradu sama sebe.

Poté, co zmíníme silné stránky, tedy musíme přesvědčovaného upozornit hlavně na neshody v jeho vlastní argumentaci. „Koukej, tady ses asi nějak náhodně spletl, nebo ti to někdo špatně připravil. To by nebylo dobré, nahoře by si toho jistě všimli. Neopravíme to raději, co říkáš?“ A z citace je také zřejmé, že musíme zdůraznit i hrozící rizika, které by protistraně hrozila při trvání na starých stanoviscích. Jistě, není to jednoduché, ale může to zafungovat.

V čem jsem fakt dobrej

Je tedy již jasné, že naše geniální myšlenky na druhého nezapůsobí, protože jsou prostě naše a nejsou jeho. A taky se od sebe liší. Dalším klíčem k přesvědčení druhého je snaha trochu ho odvézt od předmětu vašeho setkání na jinou kolej.

Můžete se protistrany zeptat, jak se vlastně dostala ke své práci a k řešení problému, se kterým musíte pohnout. Zeptejte se na jeho silné stránky a co má pracovně nejraději. A pak můžete říct, že to jsou vlastně výborné vlastnosti, které při řešení společného problému musíme využít. Pokud vám nejde o vítězství v bitvě, ale ve válce, přiznejte protistraně, že to řešení vlastně nalezla ona. A že je skvělé.

Závěrem musíme dodat, že tyto „blafáky“ na lidskou psychiku jsou v praxi velmi vysilující. Ale fungují. Nemusíte je požívat hned v „plné palbě“, možná postačí vzájemný střet nějak podobně okořenit.


Čtěte také:



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: Spotřebitel