Největší díl kritiky opozice sklízí vláda za rychlý výběr investora pro IPB a poskytnutí státních záruk. Ministr financí Pavel Mertlík včera na žádost poslanců informoval Sněmovnu o řešení situace Investiční a Poštovní banky, důvodech uvalení nucené správy a pohnutkách pro její rychlý prodej Československé obchodní bance. Ačkoliv vláda jednala ve shodě s centrální bankou, ne všechny politické strany souhlasí se zvoleným postupem.
Ze strany parlamentní opozice je
spíše napadán bleskový výběr ČSOB za strategického investora a poskytnutí státních záruk na veškerá přebíraná aktiva, než samotné důvody k uvalení nucené správy v IPB. Jak konstatuje předkládaná společná zpráva Ministerstva financí a centrální banky, ČSOB jako jediná předložila nucenému správci oficiální nabídku na koupi podniku.Pro uvalení nucené správy hovořila špatná finanční situace IPB. Jen na vytypovaný vzorek aktiv, který v závěru loňského roku kontroloval bankovní dohled ČNB, by musela IPB dotvořit 40 miliard korun opravných položek a rezerv. Zpráva se v tomto případě odvolává na protokol o šetření ČNB. Ten banka obdržela 25. února a až do uvalení nucené správy proti němu vznášela námitky. Pokud by však výsledky kontroly potvrdil i auditor, bance
hrozil pokles kapitálové přiměřenosti pod povolený limit a odebrání bankovní licence. Pro nucenou správu navíc hovořila i zhoršující se likvidní situace IPB. Průběžný odliv vkladů, který probíhal od února, přerostl v týdnu od 12. června v panické vybírání. Hrozilo nebezpečí, že banka nebude schopná dostát svým závazkům.Než se vláda rozhodla pro uvalení nucené správy, jednala s Nomurou o stabilizaci IPB. Stát podmiňoval svou pomoc absolutní kontrolou nad IPB, které by dosáhl převedením majoritního podílu akcií za symbolické jedno euro. Nomura tuto nabídku neakceptovala a požadovala cenu, ve které by se jí vrátily investice vložené do IPB.
Nucená správa byla do poslední chvíle považována za krajní řešení. "Byla posuzována ekonomická rizika dopadů nucené správy, právní průchodnost forem převzetí banky investorem a otázka výběru investora. Na základě vyhodnocení těchto rizik za účasti externí právní firmy se jednoznačně prokázal klíčový význam rychlosti provedení transakce," upozornil Mertlík. Analýzy případn
ého kolapsu IPB prokazovaly totiž nejen vážné ohrožení bankovního systému a důvěru klientů v ostatní finanční instituce, ale i zásadní dopady na ekonomiku a pokles HDP o 2 až 4 procenta.O IPB se ještě před uvalením nucené správy ucházeli dva investoři - Allianz-UniCredito a ČSOB. "Nabídka Allianz-UniCredito vycházela z okamžitého manažerského převzetí banky následovaného dohodou o majetkovém převzetí banky až za několik měsíců po zjištění skutečného stavu IPB," přiblížil Mertlík. Naopak ČSOB byla podle ně
j připravena okamžitě převzít podnik IPB (tedy veškerá jeho aktiva a pasíva) jak z pohledu řízení, tak i po majetkové stránce. Cena bude za asistence dvou nezávislých posudků stanovena dodatečně.Přesto je prodej IPB do rukou ČSOB napadán jako netransparentní a předem připravená akce. Poslanci postrádají regulérní výběrové řízení. "Při otálení s prodejem by ale dále poklesla jak čistá hodnota aktiv, tak tržní hodnota IPB, což by se promítlo i ve vyšších nákladech na podporu investora," zdůvodnil preferován
í ČSOB Mertlík. "Stabilizace IPB i za cenu poskytnutí státních záruk byla řešením méně nákladným."Za poskytnutí záruky ČSOB na přebíraná IPB sklízí vláda největší díl kritiky opozice. ODS vládě vytýká, že poskytla garance ve prospěch soukromé společnosti a na úkor daňových poplatníků. Oba zájemci o IPB však předem požadovali záruky na rizika spojená s problémovou bankou a její neprůhlednou majetkovou strukturou. Obdobný postup požadovali i zájemci o privatizované podíly v KB a spořitelně, které jso
u v porovnání s IPB zdravější.Zdroj: HN z 4. 7. 2000