Kapitálový trh učinil další krok, aby se definitivně zbavil dědictví kuponové privatizace. Poslanecká sněmovna minulý týden schválila novely zákona o cenných papírech, dluhopisech a o investičních společnostech a investičních fondech. Díky přijatým změnám
se tato oblast stává prakticky harmonizovanou s právem Evropské unie, přičemž existující rozdíly nejsou podstatné.Tak jako v jiných věcech i zde platí: nejásejme předčasně. Novely musí ještě projít Senátem a musí je podepsat prezident. Původní vládní návrh novel přitom doznal při projednávání ve Sněmovně řady změn. Lze proto předpokládat, že některé pasáže mohou činit interpretační problémy a nejasnosti.
Především však záleží, jak se k novelám postaví ti, kterých se týká. Na jednu stranu jsou důvody k optimismu: díky přelicencování trh opustili neseriózní obchodníci s cennými papíry. Probíhá proces otevírání či likvidace privatizačních investičních fondů a postupně se vrací důvěra veřejnosti v kolektivní investování, o čemž svědčí růst spravovaného majet
ku v otevřených podílových fondech. Zpřísněný trend Komise pro cenné papíry vůči jednotlivým emitentům vedl k tomu, že většina z nich začala plnit informační povinnosti.Na druhou stranu stále přetrvávají některé nedostatky: lze třeba diskutovat, zda počet veřejně obchodovatelných (v budoucnu registrovaných) cenných papírů pořád není příliš široký, zda má naše země na to, aby vedle sebe existovala burza a RM-Systém. Světové burzy se fúzují, pro domácí investory není problém obchodovat s americkými či jiným
i zahraničními akciemi, u nás však převládá hraní si na vlastním písečku. Nevyřešena zatím zůstává podoba makléřských zkoušek. Při povinných nabídkách na odkup jsou v mnohých případech poškozováni drobní akcionáři. Spekulanti mohou výhodně nakupovat akcie otevíraných privatizačních fondů. Za dveřmi číhají deriváty, nikdo však doposud nemá licenci pro obchod s nimi. Přesto ale některé společnosti derivátové obchody, zpravidla nevýhodné pro klienta, nabízejí.Proces změn na kapitálovém trhu nikdy nekončí. Nemůžeme se při něm odvolávat na to, že v jiných zemích tento trh vznikal po desítky let a že teprve postupem času se stal transparentním a důvěryhodným. V globalizovaném světě podobná tvrzení neplatí. Buď přijmeme standardy vyspělých trhů, nebo se navždy st
aneme jejich periferií se všemi z toho plynoucímí důsledky.Zdroj: Ekonom 28/2000