Od 1. července přebrala země galského kohouta předsednictví v EU. "Francouzský půlrok" má rozhodnout o tom, jak se Evropská unie změní a kdy otevře dveře
pro šturmující kandidáty. Francie se stala shodou okolností téměř ve stejnou dobu mistrem Evropy ve fotbale a "předsedou Evropy" v EU. Tuto funkci přijala od Portugalska a 1. ledna 2001 ji předá Švédsku. Nebojuje o ni v prodloužení ani penaltami. Taková pravidla v Unii neplatí. A přece se za francouzského předsednictví bude jednat o mnoha nových pravidlech, aby se Evropa stala silnější a lidštější, jak zní základní motto francouzských aktivit.Soužití v předsednickém křesle
Každý předsedající stát se snaží v mezích svých možností vtisknout "svému" období specifický charakter. Francie si to přeje o to víc, že je jedním ze zakládajících členů Unie, že se spolu s Německem považuje za motor její činnosti, že se funkce ujímá v jedné z rozhodujících fází další
ho vývoje a konečně, že je dostatečně ctižádostivá. Ta poslední vlastnost je motivována i tím, že o aktivitu v zahraničněpolitické sféře soupeří dvě instituce - prezident a vláda. V jejich čele stojí osobnosti, které jsou politicky soupeři. Přestože se v řadě názorů rozcházejí, v otázce francouzských pozic v Evropě a ve světě jsou kupodivu jednotné. Nikoho tedy asi nebude udivovat, že sice schůze Evropské rady bude řídit prezident Chirac, ale po jeho boku zasedne i premiér Jospin.Tato zasedání nejvyššího o
rgánu Evropské unie budou dvě: první v říjnu v Biarritzu, druhé v prosinci v Nice.Kromě nich se uskuteční na padesát zasedání Rady (ministrů) a desítky různých seminářů a dalších akcí. K jejich výčtu patří připravované summity Evropské unie s Ruskem, Ukrajinou, zeměmi západního Balkánu a summit Evropa-Středomoří. Mimo Evropu se sejdou vrcholné schůzky s hlavními partnery Unie v Tokiu, Soulu, Pekingu, Washingtonu a Ottawě.
Charta jako zárodek ústavy?
Evropská rada letos v únoru v Lisabonu přijala určité zásady nové orientace pro posílení ekonomického růstu (3 procenta ročně), plné zaměstnanosti, větší sociální spravedlnosti, posunu Evropy na světovou špici informační, vědecké a inovační společnosti. Zasedání v Nice má být předložena evropská sociální agen
da s programem konkrétních opatření na příštích 5 až 10 let. Má být také vypracován pracovní program Evropa vědění. Nejpodstatnějším dokumentem by však měla být Evropská charta základních práv. Už její příprava je pozoruhodná. Vypracovává ji neklasický a nestandardní orgán. Skládá se z 62 členů - 15 zástupců vlád členských států EU, 30 zástupců národních parlamentů (po dvou z každé země), 16 zástupců Evropského parlamentu, 1 zástupce Evropské komise, 1 představitel Evropského soudního dvora a 1 za Radu Evropy (má 41 členů, mj. i ČR). Diskutuje se jak o jejím obsahu, tak právní závaznosti a také vztahu k úmluvě o lidských právech Rady Evropy.Tento dokument by měl nejvíce přiblížit Evropu jejím občanům a posílit jejich vůli připojit se k evropskému projektu. Aby se to projevilo v každodenním životě občanů, připravují se konkrétní opatření - na posílení bezpečnosti dopravy, zlepšení zdraví, životních podmínek a ochrany spotřebitele, např. ustavením nezávislého evropského potravinářského úřadu. Řeš
í se problematika vytváření evropského soudního prostoru, mj. evropské soudní organizace Eurojust a evropské soudní sítě a další.Sama Evropská unie však stojí na křižovatce svého dalšího vývoje. Její rozšíření si vyžaduje zásadní institucionální změny, jimiž se už zabývá mezivládní konference. Její výsledky by měl potvrdit summit v Nice. Především se musí změnit podoba Evropské komise. Až dosud platilo, že za každou členskou zemi je zvolen jeden její komisař. Přijetím nových členů by se jejich počet neúměrně zvýšil. Ale komisař nereprezentuje zájmy své země, od toho je příslušná Rada. Ač ho navrhuje vláda, je jako komisař na ní nezávislý. Komise je také jediným orgánem unie, který má právo iniciativy, řekli bychom zákonodárné.
Za druhé je třeba rozšířit možnosti hlasování kvalifikovanou většinou, a tedy zúžit právo veta. Za třetí, což s tím souvisí, je nezbytné revidovat váhu jednotlivých hlasů v rozhodnutích Evropské rady ministrů. Více zohlednit třeba Německo s 80 miliony obyvatel v porovnání s 300 000
obyvatel Lucemburska. Ostatně francouzský prezident při nedávné návštěvě Berlína Němcům slíbil, že podpoří návrh, aby se Německo stalo dalším stálým členem Rady bezpečnosti s právem veta.Silnější průkopníci
Ale vytváření silnější Evropy vyžaduje také potvrzení společné zahraniční politiky a zejména budování evropské obrany. Francouzský velvyslanec Philippe Coste uvedl při červnové návštěvě našeho senátu, že Francie je připravena vyčlenit 60 000 vojáků na dobu jednoho roku pro cíle evropské obrany, a to od
roku 2003.Teprve po splnění reformních cílů přijde na řadu rozšíření.
Jacques Chirac ve Spolkovém sněmu v Berlíně 27. června řekl doslova: "Nebude marné přidat na uzavření vstupních rozhovorů několik let a zajistit tak úspěšné připojení nových členských států." Proč najednou francouzský prezident tak mění názor na přijetí kandidátů? "Jde také trochu o prohloubení politických přístupů vzešlé z iniciativy těch zemí, které si přejí postupovat dále nebo rychleji." Nazval je "průkopnickou skupinou". Podle je
ho názoru by mohla navazovat v případě potřeby spolupráci mimo Dohodu Evropské unie. Z toho důvodu uvažuje o "nějakém koordinačním mechanismu, nějakém sekretariátu", který by dohlížel na soudržnost jejich stanovisek a politiky. "Samozřejmě by musela zůstat otevřena všem, kdo by se k ní chtěli připojit." Právě tento dovětek je podstatný, aby uvnitř EU nevznikla nová, uzavřená elita. Podle názoru Pavla Teličky dává jistou šanci i nám, abychom se po přijetí mohli případně prosadit mezi ty, kteří by chtěli těžit z "druhé rychlosti" EU.V současné chvíli však patříme na jednu z "regat", jak se nyní tento termín vžil pro kandidáty EU, kteří už nebudou přijímáni ve vlnách, ale podle toho, jak veslaři jejich regaty budou rychle veslovat, tj. přibližovat se normám EU. Nice by měla i pro tento "závod regat" stanovit jistý termínovaný cíl. Francouzský ministr zahraničí Hubert Védrine jej vidí v tom, že se každému kandidátovi předloží scénář toho, co má v každé oblasti ještě dodělat. Francie má velká předsevzetí. Uvidíme, zda si s nimi poradí stejně úspěšně, jako to učinili její fotbaloví reprezentanti.
Zdroj: Ekonom 28/2000