K přijetí nových členů do EU by v zásadě mohlo dojít v rozmezí let 2003-2005.
Tuto informaci sdělil komisař Evropské komise pro rozšíření Günther Verheugen na jeden a půl hodiny trvající besedě s novináři z 12 kandidátských států, které do Bruselu pozvala světově známá poradenská firma PricewaterhouseCoopers.
Ekonom se zeptal, zda komisař EK potřebuje řešit s českými představiteli také některé speciální, případně sporné otázky. Premiér M. Zeman s ministrem zahraničí J. Kavanem přijedou do Bruselu 8. června a komisař EK navštíví Prahu 22. a 23. června. Günther Verheugen odpověděl: "S Českou republikou nemáme žádné problémy, které bychom potřebovali posoudit zvlášť. Měl jsem velmi přátelské setkání s vašimi představiteli v minulém roce, s panem ministrem Kavanem jsme navštívili i střední Čechy. Ani při screeningu se nevyskytují žádné zvláštní komplikace."
Komisař G. Verheugen v téměř hodinovém výkladu shrnul současný stav Evropské unie. Na opakované dotazy novinářů, zda může upřesnit datum vstupu prvních členů či alespoň termín uzavření screeningu a počátek procedury přijímání nových kandidátů, však rezolutně odmítl dát jednoznačnou odpověď. Jen naznačil, že by to mohlo být v období let 2003-2005. Toto datum je však podmíněno řadou okolností.
Pokusme se shrnout Verheugenovy názory.
Proces integrace
Sjednocování Evropy nejsou jen certifikace, regulace a další technické otázky, ale také vytváření trhu a především zajištění míru, stability, životních podmínek, prosperity celé společnosti. Podstatné je, že jsme se poučili z historie Evropy 20. století. Skončení vlády komunistů nad částí kontinentu nemusí vést automaticky k míru a stabilitě. Do evropského procesu se musí zapojit státy střední, východní i jižní Evropy, aby se spojily s ev
ropskou rodinou.Dohody o připojení jsou nejlepší cestou k mírové a prosperující Evropě. Můžeme být kritičtí k řadě jevů v EU, ale musíme chápat, co tato jednota Evropě dala. Umožňuje řešit různé konflikty demokratickou cestou.
Posiluje se ekonomický rozv
oj. Ekonomika mění svět. Její globalizace sice stojí v popředí zájmu EU, ale nesmí potlačit humanismus a řešení sociálních problémů.Proces rozšíření
Byl zahájen v Lucemburku v roce 1997. Začali jsme jednání se šesti zeměmi a vzpomínám si, jaké kritické hlasy se proti tomu ozývaly v německém parlamentě. Helsinský summit v prosinci 1999 připojil k jednáním novou skupinu států. Teď jich v tomto procesu máme dvanáct. Současně bylo rozhodnuto, aby se jednalo s každou zemí individuálně. Až bude některá z nich
připravena, přijmeme ji. Základním principem je, že teoreticky každá z této dvanáctky má možnost stát se členem jako první.Pro kandidátské státy však vyvstává velice důležitá otázka: žádná z nich neví, kdy jednání skončí. Myslím si, že tato doba nemůže být neomezená. Je to i otázka důvěry.
Nezapomínejme však, že proces vytváření Unie probíhal mnoho let. Byla to léta nejen přijímání rozhodnutí, ale také adaptace. Lidé v kandidátských zemích jistě potřebují vědět, kdy budou moci být přijati. Rozšíření však není o počtu, ale o kvalitě. Kromě toho rozšíření musí projít schvalovacím řízením v každé z 15 členských zemí. Dohodu nelze ratifikovat bez podpory obyvatel dané země, a ti musí být o této kvalitě přesvědčeni. Bude-li sporná, může to vyvolat problémy, ko
nflikty a dokonce politické bouře. Země, které se ucházejí o členství, musí být na něj připraveny. Zatím však prožívají mnohé těžkosti, zejména v ekonomické oblasti.Vždyť nejde jen o politické či jen ekonomické členství, ale o plné členství. Je to složitý proces i technicky přijmout celé acquis communautaire, diskutuje se o tom bod za bodem. Jenže nestačí jen legislativu přijmout, ale především uplatňovat v praxi.
Už na kodaňském summitu v roce 1993 se dohodlo, že nejdůležitější podmínkou, aby se rozhovory vůbec mohly zahájit, je splnění politických kritérií: aby existovaly demokratické instituce, respektovalo se právo, národnostní menšiny požívaly nezbytnou ochranu. Proto Slovensko nebylo zařazeno mezi první skupinu kandidátů v roce 1997, ale až do druhé
skupiny v roce 1999. Druhou kategorií jsou ekonomické podmínky, fungování trhu, i finančního apod. Třetím kritériem je přijetí a uplatňování evropské legislativy. Roční zprávy hodnotí stav v každé zemi a naznačují další kroky.Má-li EU otevřít rozhovory se všemi kandidáty, musí vypracovat společnou poziční politiku všech 15 států. V praxi to představuje připravit 372 negociačních pozic - pro každou zemi pozici ke každé z 31 kapitol, které je třeba projednat. To vyžaduje velké úsilí.
Pro lucemburskou skupi
nu, jak se nazývá první vlna kandidátů, jsou připravena stanoviska ke všem kapitolám. Zatím bylo uzavřeno 10 až 15 kapitol. Ještě za portugalského předsednictví se otevřou zbývající čtyři až šest kapitol (volný pohyb osob, rozpočtové a finanční otázky, vnitro a justice, volný pohyb služeb a volný pohyb kapitálu - pozn. aut.).Po loňském helsinském summitu je zcela jasné, že to bude proces složitější, než se původně počítalo. První skupina startovala s poměrně jednoduchými kapitolami, teď jsou na řadě ty nejsložitější. Letos startuje druhá, helsinská skupina kandidátských států. Aby jednání mohla být efektivní, ukazuje se jako vážný problém kapacita samotné Komise.
Dvě piva, šunku, sýr a k tomu řidičák. Za pár dnů bude možné místo úřadu vyzvednout průkaz „u Vietnamců“
Premiéra filmu F1 s Bradem Pittem se blíží. Připomeňte si i další filmy s automobilovou tematikou
Kupujete ojetinu? U těchto značek hrozí stočený tachometr nejčastěji
BMW X3 30e xDrive: K dokonalosti nemá daleko
Ve škodovkách budoucnosti se objeví díly vyrobené z pytle zalitého pryskyřicí. Základem je len
