EU zvažuje jednotný postup v prodeji vody

Až několikanásobek italské ceny platí za krychlový metr vody její odběratelé v Německu, ale také ve Velké Británii či v Nizozemsku. Vzhledem k podstatným rozdílům v cenách mezi jednotlivými státy "patnáctky" Evropská komise zvažuje možnost jednotné regulace při výrobě a distribuci vody. Podle statistických údajů platí spotřebitelé za krychlový metr vody v Německu v průměru 3,5 eura, v Nizozemsku 3,16, ve Velké Británii 3,11, avšak pouze 1,07 ve Španělsku a 0,84 eura v Itálii. Jak je tedy vidět, současná situace v tomto sektoru v zemích patnáctky má daleko k jednotnému režimu.

Z podnětu některých členů Evropského parlamentu se má bruselská komise na tento problém v nejbližší době soustředit a vytvořit orgán, který by měl vypracovat jednotná pravidla v rámci patnáctky. Kritici současného stavu totiž upozorňují, že na trhu s vodou ve většině případů neexistuje konkurenční prostředí a že veřejný sektor používá prostředky tohoto odvětví na jiné účely, například

Odvětví výroby a distribuce vody čeká především na restrukturalizaci a privatizaci. Nejdále zatím v tomto směru pokročila Velká Británie, kde bylo za vlády Margaret Thatcherové převedeno do soukromých rukou deset regionálních společností, které zajišťují tři čtvrtiny spotřeby vody Spojeného království.

V ostatních zemích patnáctky je výroba a distribuce vody povětšině v rukou municipálních orgánů, které pak ve větší či menší míře spolupracují se soukromým sektorem, kterému zadávají realizaci některých úkonů tohoto odvětví. Municipální orgány se na tomto odvětví nepodílejí pouze v Británii, Nizozemsku a Finsku. Výsledkem pak je celá škála rozdílnosti organizačních a vlastnických vztahů a př

Podle názorů, které převažují v Bruselu, se do popředí úvah o jednotné politice v tomto sektoru musí dostat především rozdílné ceny pro jednotlivé odběratele. Agrární odvětví spotřebovává až 80 procent vody, platí však nejméně, například ve Španělsku pouze pět procent její skutečné ceny, ve Francii je to mezi 30 až 50 procenty ceny. Nejdráže

Sektor výroby a distribuce vody v zemích patnáctky je také finančně podporován z Bruselu, v roce 1999 bylo na tento účel uvolněno 2,6 miliardy eur. Více než polovina této sumy byla určena pro Španělsko, dále z podpory profitovaly Řecko, Portugalsko a Irsko. Subvence ovšem nesměřují do podpory cen, ale jen na rekonstrukci a modernizaci výroby vody a distribuční sítě.

Drtivá většina evropských států patří v mezinárodním měřítku k těm šťastnějším, které mají vodních zdrojů celkem dostatek. Řadí se mezi ně i Brazílie, Rusko, Kanada, USA, Čína, Indonésie, Indie a Kolumbie, i když také v těchto zemích jsou některé regiony na vodu chud

Zdroj: HN z 25. 4. 2000