Saúdská Arábie šokovala minulý týden světový ropný trh jednostranným oznámením, že zanedlouho zvýší těžbu ropy. Důvody jsou zřejmé.
Rozhodnutí Saúdské Arábie vycházelo ze dvou jednoduchých kalkulací. Z komerčního pohledu je americká ekonomika, která je největším spotřebitelem ropy, slepicí snášející členským státům Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) zlatá vejce a trvale vysoké ceny energií by její zázračnou ekonomiku mohly stáhnout na dno recese. Z politického pohledu je Saúdská Arábie odkázána na dobrou vůli Američanů, zda ji budou vojensky chránit před Saddámem Husajnem. Proto Saúdové zvedají telefon pokaždé, když jim zavolá rozhořčený Bill Richardson, americký státní tajemník pro energetické záležitosti, a dožaduje se nižších cen.Začátek konce?
Mohlo by rozhodnutí Saúdské Arábie z minulého týdne předznamenat velký rozkol, jehož důsledkem by byl konečný rozpad OPEC? Na to odpoví pouze čas. Ale již nyní je jasné, jak uvádí týdeník The Economist, že se Saúdská Arábie odhodlala k odkrytí závoje předstírání: přiznala, že kartel je pouze klamnou fasádou pro její politickou a ekonomickou agendu a že je pohodlným zdáním tolerovaným v dobrých dobách, ale znevažovaným v krizích.
Přestože má ropný kartel dlouhou historii svárlivého boje bez pravidel, v poslední době se zdálo, že se jeho vztahy zlepšují. Poté, co jsme se počátkem minulého roku stali svědky pádu ceny surové ropy pod hodnotu deseti dolarů za barel, vypadalo to, že vlády členských ze
mí odložily stranou své rozdílné názory. A s pomocí dvou vnějších subjektů - Mexika a Norska - srazily produkci. Když ceny zareagovaly vzestupem nad třicet dolarů za barel, dospěly producentské země ropy v březnu k dohodě, že na trh pustí více ropy. Ale protože se cena tvrdošíjně odmítala navrátit dolů, zvýšily produkční kvóty znovu v červnu. Přesto byl efekt, jak se ukázalo, prakticky nulový.Změněná strategie
Během nedávného cenového kolísání se Saúdská Arábie snažila všemožně dohodnout s menšími partnerskými zeměmi. Teď to již nedělá. 3. července Saúdové oznámili, že zanedlouho sami bez podpory dalších zvýší produkci surové ropy o 500 tisíc barelů denně a budou v tom pokračovat, dokud ceny ropy neklesnou na 25 dolarů za barel. Zpráva překvapila světové r
opné trhy a stejný a jednoznačný účinek měla i na ostatní země OPEC. Když se ministrů ropného průmyslu dalších členských zemí ptali novináři, odpovídali tak mlhavě, že se zdálo, že nemají představu o tom, co se děje. Ali Rodriguez, ministr ropného průmyslu z Venezuely, který je současně prezidentem OPEC, ze sebe udělal ještě většího blázna než obvykle, když prohlásil, že "žádná členská země nechtěla jednostranně zvýšit ropnou produkci". Z celé epizody pak obvinil žurnalisty z "misinterpretace".Ve skutečnosti bylo oznámení z minulého týdne (ve srovnání s delfskými prohlášeními, které Saúdové obvykle vydávají) naprosto jasné. Saúdská Arábie přestala předstírat, že OPEC je konsenzuálním tělesem, a je připravena tlačit trh směrem, který nejlépe vyhovuje jejím
zájmům. Dokonce i když to znamená riziko kolapsu kartelu.Co vedlo Saúdům ruku? Problém v nedávných měsících nespočíval v nedostatku ropy na světových trzích, ale v nedostatku benzinu na americkém domácím trhu. Rekordně vysoké ceny benzinu v Americe nejsou odrazem jakýchkoliv akcí organizace OPEC, ale jsou do značné míry důsledkem domácích faktorů - úzkých míst v domácích rafineriích a nových tvrdých ekologických norem pro benzin.
Ačkoliv si Saúdové nemohou dovolit vypadat jako lokajové Američanů, pečlivě naslouchají jejich starostem. Království na poušti závisí na Spojených státech jako na největším spotřebiteli na světě a má v něm velkého politického ochránce. Bouřlivé diskuse o energiích ve Spojených státech uvádějí Saúdy do stavu pohotovosti. Také se j
iž staly žhavým politickým tématem. Saudové zatínali zuby během dvou posledních summitů OPEC, když se "malé ryby" zdráhaly přistoupit k takovému zvýšení produkce, které by jim vyhovovalo. A, jak vysvětluje Roger Diwan z poradenské společnosti Petroleum Finance působící v odvětví, hleděli kupředu a viděli, že k horšímu ještě může dojít. Diwan také poukazuje na nízké zásoby topné nafty v Americe.Pokud brzy nepoklesnou ceny surové ropy, může to být předzvěstí další energetické krize letos v zimě. Rozhodnutí Saúdů je naléhavější ve světle signálů přicházejících odevšad ze světa: že do nebe šplhající ceny páchají škody. Leo Drollas z londýnského Střediska pro globální energetické studie dává současným vysokým cenám vinu za neobvyklý pokles poptávky po ropě běhe
m minulého roku ve čtyřech největších evropských ekonomikách. Domnívá se také, že mohou přiškrtit ekonomické oživení v Asii. Další se obávají, že by napjaté situace v nabídce mohl ve svůj prospěch využít Irák, který je znám svou nevypočitatelností. Přívrženci takových spikleneckých teorií naznačují, že by Irák mohl této šance zneužít v době vrcholové poptávky během zimních měsíců na severní polokouli a držet svět jako rukojmí náhlým odebráním své ropy z trhu a pak hrát o nějaké ústupky například ve věci sankcí Spojených národů.Pokud by k takovému nepravděpodobnému vývoji skutečně došlo, světový trh ropy by měl pouze jediného spasitele: Saúdskou Arábii. Protože to je jediná země s podstatným množstvím volné kapacity. I když její nevyužité rezervy a ohromná produkce mohou být důležité, takovou moc jí propůjčuje hlavně schopnost dodávat na trh v krizích další barely.
V minulosti vládci Saúdské Arábie váhali a neukazovali svou moc příliš otevřeně. Místo toho používali jako ochranný deštník OPEC. Teprve nyní, ač stále mluví o "koordinaci v rámci OPEC", se zřejmě snaží o to mít hlavní slovo. Pokud však chtějí, aby svět bral jejich slova vážně, musejí brzy vyprodukovat slíbených 500 tisíc barelů nebo světový ropný trh bude vhozen do daleko většího zmatku. Je jisté
, že kartel OPEC přežije, jiná otázka je, zda ho opět bude někdo brát příliš vážně, uzavírá The Economist.Zdroj: Ekonom 28/2000