NOVÁ ZPRÁVA SVĚTOVÉ BANKY VYZÝVÁ K ŠIRŠÍMU PŘÍSTUPU K ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY OMEZOVÁNÍ CHUDOBY

WASHINGTON, 12. září 2000 – Významné omezení chudoby je možné, ale dosažení tohoto cíle vyžaduje mnohem komplexnější přístup, směrovaný přímo na potřeby chudých lidí ve třech oblastech: vytváření příležitostí, posílení jejich postavení a bezpečnost. Vyplývá to ze závěrů nejnovější Zprávy o rozvoji světa za rok 2000/2001, zaměřené na potírání chudoby, kterou vydala Světová banka.

 Tato nová studie, která je dosud nejpodrobnějším popisem chudoby na globální úrovni, dále ukazuje, že ekonomický růst je nezbytný, ale zároveň často nedostačující k vytvoření podmínek, za nichž budou moci nejchudší lidé schopni zlepšit své životy.

 "Tato zpráva se pokouší posílit naše porozumění chudobě a jejím příčinám a definuje kroky, kterých je zapotřebí k vytvoření světa bez chudoby ve všech jejích rozměrech," napsal prezident Světové banky James D. Wolfensohn v předmluvě zprávy. "Zpráva vychází z našich dřívějších předpokladů a strategií a dále podstatně rozšiřuje a prohlubuje to, co si myslíme, že je k dosažení cíle omezení chudoby nezbytné."

 Zpráva o rozvoji světa pro rok 2000/2001 vznikala dva roky a je založena na dlouhodobém výzkumu, z něhož vzešla i související studie Hlasy chudých (Voices of the Poor), jež systematicky mapuje osobní výpovědi více než 60 000 lidí ze 60 zemí žijících v chudobě. Autoři zprávy navíc provedli rozsáhlý výzkum a konzultace se širokým spektrem vlád, nevládních organizací, skupin občanské společnosti, universit a jiných akademických institucí, soukromých podnikatelských a dalších subjektů v oblasti rozvoje po celém světě. Diskuse nad původní hrubou verzí zprávy probíhala on-line na stránkách internetu a jejím výsledkem bylo, že ke zprávě přišly stovky připomínek a námětů ze 44 zemí.

Naslouchání hlasu chudých lidí

 Zkušenosti chudých lidí, zaznamenané jejich vlastními slovy, odkrývají tři hlavní témata:

·           "Nejdříve jsem se bála všeho a všech: svého manžela, nejvyššího představitele naší vesnice, i policie. Teď se už nebojím ničeho. Mám svůj vlastní účet v bance a jsem v čele skupiny střadatelů u nás ve vesnici . . . Vyprávím svým sestrám o našem hnutí. V naší oblasti už má náš svaz 40 000 členů." – z diskuse chudých v Indii, 1997

·           "Chudoba je ponížení, znamená být závislá na nich a být nucena přijímat hrubost, urážky a lhostejnost, když potřebuji pomoc." – žena z Lotyšska, 1998

·           Když manžel onemocní, je to pro nás katastrofa. Náš život se skoro zastaví, dokud se neuzdraví a nevrátí se do práce." – žena z Egypta, 1999

 Zpráva vychází z předpokladu, že chudoba neznamená jen nízké příjmy a nízkou spotřebu, ale také nedostatek vzdělání, špatnou výživu a zdraví. Na základě osobních svědectví chudých lidí a změn v náhledech na chudobu rozšiřuje zpráva definici chudoby o termíny bezmocnosti, nevyslyšenosti, zranitelnosti a strachu.

 "Tyto různé dimenze chudoby spolu významným způsobem souvisí," říká hlavní ekonom a viceprezident Světové banky Nicholas Stern. "Víme, že ekonomický růst má zásadní význam pro udržitelné omezování chudoby. Uznáváme však také, že neoddiskutovatelnou roli v posílení procesu rozvoje a začlenění chudých lidí do společnosti mají institucionální a sociální změny."

 Zpráva doporučuje, aby se vlády rozvojových zemí všech úrovní, dárcovské země, mezinárodní agentury, nevládní organizace, občanská společnost a místní komunity zaměřily na tři klíčové oblasti: 

·              Příležitosti: rozšiřování ekonomických příležitostí pro chudé lidi podněcováním ekonomického růstu, vytvářením podmínek, za nichž trh působí lépe ve prospěch chudých lidí, a začleňováním chudých do společnosti, především zpřístupňováním takových podstatných věcí jako je půda nebo vzdělání.

·              Posilování postavení: posilování schopnosti chudých formulovat rozhodnutí, jež mají vliv na jejich životy, a odstraňování diskriminace založené na pohlaví, rase, etnickém původu nebo sociálním statutu.

·              Bezpečnost: omezování citlivosti chudých vůči nemocem, ekonomickým šokům, problémům při neúrodě, vůči nezaměstnanosti, přírodním katastrofám a násilí a poskytnutí pomoci v případě, že některé z těchto neštěstí nastane.

 "Výhody plynoucí z pokrokoku dosaženého v těchto oblastech se vzájemně doplňují. Každá z nich je sama o sobě důležitá a jedna posiluje druhou," říká Nora Lustigová, ředitelka Zprávy o rozvoji světa pro rok 2000/2001. "Doufáme, že tento rámec pomůže zemím rozvinout vlastní strategie na omezení chudoby podle podmínek, které v té které zemi panují. Neexistuje univerzální návod."

 Podle Lustigové umožní pokrok v těchto prioritních oblastech chudým lidem získat více nezávislosti a bezpečnosti pro svůj běžný život. Například posílení postavení žen a dalších sociálně znevýhodněných skupin rozšiřuje záběr jejich ekonomických příležitostí. Posílení organizací chudých lidí a jejich zapojení do rozhodovacího procesu jim navíc dává možnost zasazovat se o zlepšení služeb, které využívají, a volit takovou politiku, jež vyhovuje jejich potřebám. Snížení citlivosti lidí vůči různým vnějším vlivům jim umožní snadněji využít potenciálních příležitostí na trhu.

Chudoba ve světě dostatku

 V době nebývalého blahobytu v mnoha zemích žije 2,8 miliardy lidí (téměř polovina světové populace) s prostředky nižšími než jsou 2 dolary na den. Zpráva dále uvádí, že 1,2 miliardy z těchto lidí žije na samé hranici přežití, kdy jim na živobytí zbývá méně než 1 dolar na den. V zemích s vysokými příjmy zemře dříve, než se dožije pěti let, méně než jedno dítě ze 100. V nejchudších zemích je toto číslo pětkrát vyšší. V rozvinutých zemích je méně než pět procent dětí mladších pěti let podvyživených, zatímco v chudých zemích trpí nedostatkem jídla téměř 50 procent dětí.

 "Tato krajní chudoba přetrvává, přestože se životní podmínky člověka za poslední století zlepšily více než v celé historii před tím," poznamenává zpráva. "Globální bohatství, propojenost a technologické možnosti nikdy nebyly větší."

 Rozdělení těchto výdobytků je výjimečně nerovné. Průměrný příjem ve 20 nejbohatších zemích je 37-krát vyšší než ve 20 nejchudších – tento rozdíl se za posledních 40 let zdvojnásobil.

Pokrok dosažený v omezování chudoby se v jednotlivých regionech světa značně liší. Ve východní Asii počet lidí žijících s prostředky nižšími než 1 dolar na den klesl ze 420 milionů v roce 1987 na zhruba 280 milionů v roce 1998. Ale v subsaharské Africe, jižní Asii a Latinské Americe počet chudých neustále roste. V tranzitivních zemích východní Evropy a Střední Asie se počet lidí žijících v chudobě zvýšil dvacetkrát.

 Tři hlavní kapitoly zprávy o příležitostech, posílení postavení a bezpečnosti zahrnují příklady různých úspěšných iniciativ, jež reagují na různé problémy chudých lidí. Patří mezi ně například marocký projekt nazvaný "Virtuální trh", jež umožňuje chudým obchodníkům a řemeslníkům prodávat své zboží po celém světě prostřednictvím internetu; nový přístup k pozemkové reformě v Brazílii; projekt na odstranění kastovní diskriminace v Indii; podpora vlivu žen na rozhodování prostřednictvím ženských iniciativ při stanovování rozpočtů v Jihoafrické republice; poskytování sítí sociálního zabezpečení a další nouzové pomoci lidem v krizových situací v Korejské republice; a systém sociálních důchodů v Chile a Namibii.

Globální iniciativy na omezení chudoby

Opatření na národní nebo místní úrovni nejsou většinou pro rychlé omezení chudoby dostačující. Je mnoho oblastí, jež vyžadují mezinárodní akci, zejména ze strany zemí s vysokými příjmy, jež by pomohla vyhlídky chudých zemí a jejich obyvatel zlepšit. Součástí tohoto přístupu je zvýšená pozornost věnovaná oddlužení a implementace efektivní rozvojové pomoci.

 Stejně důležité jsou i opatření v jiných oblastech, jako je rozšíření přístupu na trhy vyspělých zemí, podpora oblastí, které přinášejí prospěch chudým, jako je například výroba vakcín proti tropickým chorobám nebo výzkum v zemědělství, boj proti AIDS, posilování finanční stability ve světě, stírání rozdílů v dostupnosti technologií a znalostí, jež znemožňuje účast chudých států na mezinárodních diskusích a podpora celosvětového míru.

 "Očekávám, že hlubší pochopení otázky chudoby v této zprávě nás dovede k novým přístupům a novým strategiím," říká hlavní ekonom Světové banky Stern. "Nejdůležitějším úkolem zůstává rozšiřování celkových ekonomických příležitostí, to znamená podpora růstu, z něhož mají chudí přímý prospěch. Z tohoto hlediska hrají zásadní roli tržní reformy, rozvoj institucí a investice do zdravotnictví, vzdělání a infrastruktury. Abychom však dále zvýšili přínosy, které má ekonomický růst pro chudé, musíme jít dále a podnikat přímé kroky ve prospěch posilování postavení chudých a jejich bezpečnosti."

 V závěru zprávy Nicholas Stern říká, že pokud budou rozvojový svět a mezinárodní společenství spolupracovat na tom, abychom spojili pochopení problematiky s reálnými zdroji, finančními i lidskými a institucionálními, zažijeme ve 21. století v boji za vymýcení chudoby rychlý pokrok.