Technické zhodnocení, oprava a udržování

17.07.2001 | , Verlag Dashöfer
DANĚ


Správné posouzení technického zhodnocení a oprav patří k největším daňovým problémům, neboť má zásadní vliv na základ daně z příjmů. Zatímco náklady na opravy lze zahrnout do daňových výdajů přímo, u výdajů na TZ tak lze učinit až prostřednictvím odpisů.

Problematika správného posouzení technického zhodnocení a oprav patrí k nejvetším danovým problémum, protože má zásadní vliv na základ dane z príjmu. Zatímco náklady na opravy lze zahrnout do danových výdaju prímo, u výdaju na technické zhodnocení tak lze ucinit až prostrednictvím odpisu. I když o dané problematice toho bylo napsáno již dost, presto praxe ukazuje, že ne zcela všechno je jasné. Predmetem následujících rádek bude objasnení základních rozdílu mezi uvedenými pojmy.

Predem je treba zduraznit, že dukazní bremeno ve veci oprav a technického zhodnocení je vždy výhradne na strane poplatníka. Ten musí prokázat puvodní stav pred úpravami a nový stav po provedených úpravách tak, aby oba stavy mohly být porovnány. Jako dukazní prostredek muže danový poplatník použít všech prostredku, jimiž lze overit jeho tvrzení, pokud nejsou získány v rozporu s obecne platnými právními predpisy.

V této souvislosti je treba zmínit jednu ze základních zásad danového rízení: Pri uplatnování danových zákonu v danovém rízení se bere v úvahu vždy skutecný obsah právního úkonu nebo jiné skutecnosti rozhodné pro stanovení ci vybrání dane, pokud je zastrený stavem formálneprávním a liší se od neho (§ 2 odst. 7 zákona o správe daní a poplatku). To v praxi muže znamenat, že i když danový poplatník predloží dukazní prostredky svedcící pro opravu, ale ve své podstate pujde o technické zhodnocení nebudou tyto výdaje uznány správcem dane jako danove uznatelné.

Co je tedy považováno za opravu?

Danové predpisy nedefinují, co je oprava. Podle Postupu úctování pro podnikatele (Úctová trída 0 cl. VII odst. 2 písm. f) se opravami odstranuje cástecné fyzické opotrebení nebo poškození za úcelem uvedení do predchozího nebo provozuschopného stavu. Uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy s použitím jiných než puvodních materiálu, dílu, soucástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení. Udržováním se zpomaluje fyzické opotrebení, predchází jeho následkum a odstranují drobnejší závady. Udržování je danove uznatelným výdajem stejne jako oprava. Na udržování však nemuže být tvorena rezerva podle zákona o rezervách.

Rezervu na opravu hmotného majetku, jehož doba odpisování je podle ZDP šest a více let, mohou vytváret poplatníci, kterí mají k hmotnému majetku právo vlastnické nebo právo hospodarení prípadne jsou nájemci a k opravám najatého hmotného majetku jsou smluvne písemne zavázáni. Další podmínky pro tvorbu uvedené rezervy jsou dány v § 7 zákona o rezervách (c. 593/1992 Sb., ve znení pozdejších predpisu). Zduraznit bych chtel pouze, že rezerva se nevytvárí v prípade majetku,

1. který je urcen k likvidaci,

2. u nehož jde o opravy v dusledku škody ci jiné nepredvídané nebo nahodilé události,

3. u nehož jde o opravy, které se pravidelne opakují každý rok.

A co je pak technickým zhodnocením?

Technickým zhodnocením rozumí ZDP (§33 odst.) vždy výdaje na dokoncené nástavby, prístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud prevýšily u jednotlivého druhu majetku v úhrnu od roku 1998 ve zdanovacím období cástku 40 000 Kc. Technickým zhodnocením jsou i uvedené výdaje nepresahující stanovené cástky, které poplatník na základe svého rozhodnutí neuplatní jako výdaj (náklad) podle § 24 odst. 2 písm. zb). Rekonstrukcí pak zákon rozumí takové zásahy do majetku, které mají za následek zmenu jeho úcelu nebo technických parametru. Modernizací pak rozšírení vybavenosti nebo použitelnosti majetku. Za zmenu technických parametru podle zákona se nepovažuje jen samotná zámena použitého materiálu (viz Pokyn D-190 k §33 ZDP).

Rozdíl mezi opravou a technickým zhodnocením lze strucne definovat následovne:

Technické zhodnocení predstavuje:

1. zmenu funkcnosti objektu (u nemovitosti) nebo použitelnosti (u veci movité)

2. stavebne-dispozicní zmenu objektu

3. konstrukcní zmenu zasahující do podstaty veci

4. instalaci nebo zabudování nových prvku

5. zásadní zmenu technických parametru (napr. výkonu, spotreby,… apod.)

Oprava pak znamená:

1. výmenu puvodního za nové, pri zachování funkcnosti

2. .uvedení do puvodního stavu

Príklady výdaju na technické zhodnocení budovy:

Nástavba, prístavba, podstatné stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace (výdaje na projektovou dokumentaci budou soucástí celkových nákladu), výmena elektroinstalace pri zmene napetí, zrízení spolecné televizní antény, koupe a montáž nového elektromeru s vetším poctem jisticu, vložkování komínu, instalace ústredního topení, výmena kotle ústredního vytápení za výkonnejší nebo výmena kotle pri zmene druhu paliva, instalace žaluzií, zvetšení oken a dverí, výmena starých dverí za nové s bezpecnostní úpravou, postavení nové strechy pri provedení nástavby dalšího podlaží, vcetne souvisejících prací fasádních, malírských a nateracských.To vše za predpokladu, že celková výše presáhla po 1. 1. 1998 hodnotu 40 000 Kc. Je treba zduraznit, že napr. malování je sice považováno za opravu nebo údržbu, ale malování, které souvisí prímo s rekonstrukcí (napr. nove pristavených prostor) je vždy soucástí ceny rekonstrukce. Pokud uvedené práce nebyly v daném zdanovacím období dokonceny a budou pokracovat v následujícím období, je nutné takové práce považovat a úctovat jako práce investicní.

To znamená, že výdaje na technické zhodnocení nelze rozdelovat na jednotlivá zdanovací období a pokládat je tak za výdaje danové. Výdaje vynakládané v prubehu výstavby, související s touto výstavbou, jsou výdaje na porízení hmotného majetku, které jsou soucástí jeho vstupní ceny a lze je tedy zahrnout do výdaju jen prostrednictvím odpisu a to platí i v prípade technického zhodnocení. Je-li tedy provádena rekonstrukce nemovitosti s využitím úverových zdroju, pak i úroky z tohoto úveru, které nabíhají pred jejím dokoncením jsou soucástí výdaju na technické zhodnocení této nemovitosti. Úroky nabíhající po dokoncení rekonstrukce jsou pak již bežnými danovými náklady.

Jako príklady výdaju na opravy a udržování budov, které jsou výdajem podle § 24 ZDP lze uvést: opravy fasády, vnitrních omítek, obkladu sten, podlah a dlažeb, opravy strechy, výmena, opravy a nátery žlabu, opravy oken, dverí a jejich nátery, výmena dverí a oken bez ohledu na zmenu materiálu (napr. drevených oken za plastová), opravy zarízení ústredního vytápení vcetne výmen teles topení, výmena výtahu,výmena elektrického rozvodu bez zmeny technických parametru, výmena kuchynských linek, van a jiného bežného vybavení staveb apod.


Príklad:

Nahradí-li poplatník na budove stávající strešní krytinu napr. plechovou za tašky Bramac, aniž by pritom zasahoval do konstrukce strechy, menil její tvar a sklon, prípadne vestavel nove strešní okna, jde jednoznacne o opravu. V prípade provedení nekterých z uvedených zmen, jsou veškeré výdaje spojené s výmenou strešní krytiny technickým zhodnocením celé budovy. Jako technické zhodnocení je rovnež posuzován prípad, pokud poplatník pristaví nové patro v dusledku cehož musí odstranit puvodní strechu, kterou nahradí strechou úplne stejnou. V tomto prípade jsou výdaje na odstranení puvodní strechy stejne tak na postavení strechy nové soucástí výdaju na prístavbu celého patra.


Pri výmene drevených oken za plastová, pri které nedojde ke zmene rozmeru ani ke zmene vrstev, pujde o opravu. Pokud však dojde ke zmene rozmeru oken nebo k výmene jednovrstvých oken za dvouvrstvé, tak bez ohledu na použitý materiál se jedná o technické zhodnocení celé budovy.

Autor článku

 

Články ze sekce: DANĚ