Plochy s geneticky modifikovanou kukuřicí v ČR přesáhly 8000 ha

Nejvíce kukuřice odolné proti škůdci (označované jako Bt kukuřice) bylo zaevidováno v Jihomoravském kraji (přes 2000 ha), ve Středočeském (přes 1600 ha včetně Prahy) a Plzeňském kraji (přes 900 ha). O pěstování Bt kukuřice projevili čeští pěstitelé zájem již v roce 2005, kdy bylo osivo uvedeno do oběhu. Celkem 52 zemědělců tehdy zkušebně oselo celkem 270 hektarů. Od té doby každoročně plochy s Bt kukuřicí i počty jejích pěstitelů narůstají.

Výhodou pěstování Bt kukuřice je podle samotných pěstitelů, jak uvádí MZe, významné snížení či úplná eliminace napadení rostlin plísněmi a významně nižší poškození porostu. Dosahované výnosy jsou v průměru o desetinu vyšší než u klasických odrůd. Důležitým hlediskem je i nižší používání pesticidů a kvalitnější krmivo pro hospodářská zvířata. Bt kukuřice není v ČR užívána pro potravinářské účely, dodalo MZe.

Proti pěstování GMO ale ostře vystupují ekologové. Těm se na geneticky upravených plodinách nelíbí zejména hrozba jejich nekontrolovaného rozšíření do okolního prostředí. "Vypouštíme džina z láhve. GM organismy v případě, že zjistíme jejich škodlivost, už nikdy z přírody nelze vzít zpět," řekla již dříve konzultantka genetické kampaně Greenpeace Magdalena Klimovičová. Podle českých vědců ale rozšíření do okolí u kukuřice v současnosti nehrozí. Toto riziko by mohlo nastat u řepky, kterou kvůli tomu ale EU dočasně zakázala.

Pěstování Bt kukuřice je v ČR podmíněno zvláštními předpisy. Jejich cílem je oddělení geneticky modifikovaných organismů a jejich produktů od výrobků klasických či Bio produktů. Spotřebitelé se tak mohou rozhodovat mezi potravinami různého původu. Dodržování pravidel ministerstvo zemědělství každoročně kontroluje ve spolupráci s regionálními zemědělskými agenturami.

Ostatní geneticky modifikované plodiny, které se v ČR pěstují pouze v minimálním rozsahu v rámci polních pokusů, jsou určeny k vědeckým účelům a jejich produkty nejsou komerčně využívány. Patří mezi ně brambory, len, slivoně a tabák. Na provádění těchto pokusů dohlíží Česká inspekce životního prostředí.

Evropská unie pěstování geneticky modifikovaných plodin regulovala koncem 90. let minulého století, v roce 2006 jako první modifikovanou plodinu povolila kukuřici. Pěstitelé ale musejí dodržovat pravidla, která se týkají evidence osetých ploch a zvláštního značení produktů. Musejí také modifikovanou kukuřici pěstovat v předepsané vzdálenosti od ostatních plodin, aby nedošlo k jejich mutaci.

Hlavními pěstiteli geneticky modifikovaných plodin jsou země Severní a Jižní Ameriky a Austrálie. Nejvíce pěstovanými plodinami jsou kukuřice, sója a bavlna.