Reforma německé ekonomiky - nedůrazná a opožděná?

Německo se potácí v útlumu.  Nezaměstnanost se zvyšuje a růst cen je tak pomalý, že vyvolává  obavy z deflace v japonském stylu. Někdejší tahoun evropské  ekonomiky a základní pilíř společné měny eura se pomalu stává  brzdou eurozóny. 
Názory na řešení této krize se různí, v jednom se však  analytici shodnou - reformní plán kancléře Gerharda Schrödera  "Agenda 2010", který způsobil názorový rozkol ve vládní sociální  demokracii a ohrozil stabilitu kabinetu, je nedostatečným lékem. "Mělo se to nazvat Agenda 2003, nic víc. Jestli je to vše,  co se má udělat až do roku 2010, pak jsme ztraceni," řekl Ulrich  Schröder, hlavní ekonom Deutsche Bank.
Reformní opatření mají pomoci Německu ze začarovaného kruhu  rostoucích mzdových nákladů a nezaměstnanosti pomocí škrtů  ve štědré sociální síti. Vláda chce snížit výdaje na sociální  a zdravotní pojištění, které neúměrně zvyšují mzdové náklady  německých firem, a zpřísnit vyplácení podpory v nezaměstnanosti.
Menším podnikům by se pak mělo usnadnit přijímání sezonních  pracovních sil, aniž by se musely bezezbytku podřídit přísným  pravidlům na ochranu zaměstnanců. 
Proti navrhovaným krokům se však ihned ostře postavilo levé  křídlo sociální demokracie i odbory. 
 
ŽÁDNÉ KRÁTKODOBÉ DOPADY
Žádná z případných reforem se nicméně neuskuteční dříve než  v příštím roce. Kabinet navíc hodlá rozfázovat škrty v systému  podpory v nezaměstnanosti do 26 měsíců, aby nepoškodily nynější  příjemce, což by odporovalo ústavě.
Analytici přesto připouštějí, že navrhovaná opatření jsou  zřejmě maximem, kterého může nynější vládní koalice sociálních  demokratů a zelených dosáhnout. 
"Reformy jsou pokusem o obnovení důvěry spotřebitelů  a investorů," řekl Eckhardt Wohlers, hlavní ekonom předního  německého institutu HWWA.
"Znamenají krok správným směrem a na tuto vládu jsou opravdu  pozoruhodné, ale to pořád nestačí. Německo bude potřebovat  daleko víc."
Počet lidí bez práce se nyní v Německu pohybuje kolem čtyř  a půl milionu a očekává se, že v zimě vystoupá až na poválečné maximum okolo pěti milionů, ať už reformy projdou či nikoli. Zatím jediným opatřením, jež nejspíš nenarazí na vážnější  odpor, je zvýšení daní na tabákové výrobky.  
 
KOHLOVY CHYBY
Německo se prohýbá pod fiskálním břemenem, jež na sebe vzalo  po znovusjednocení v roce 1990, a manévrovací prostor se mu dále  zúžil přijetím přísných pravidel Paktu stability a růstu před  zavedením eura. Problémy největší evropské ekonomiky navíc dále  komplikuje světový hospodářský útlum.
Země spadla do technické recese na konci roku 2001 a od té  doby hospodářství stagnuje. Přední světové ekonomické organizace  očekávají, že letošní německý růst zůstane i za několikrát  sníženou vládní předpovědí ve výši 0,75 procenta. 
Loni překročil Berlín maximální hranici pro rozpočtový  deficit na úrovni tří procent HDP, a jak uvedl ministr financí  Hans Eichel, pravidla EU se zřejmě nepodaří dodržet ani letos.
Analytici se poměrně snadno shodnou na příčinách tohoto  útlumu. Soudí, že bývalý kancléř Helmut Kohl učinil řadu  chybných rozhodnutí ve snaze usnadnit zemi cestu ke sjednocení. 
Tím, že ve východním Německu okamžitě zavedl západoněmeckou  marku a srovnal cenovou hladinu, napomohl k destrukci tamního  průmyslu. S pomocí masivních dotací vyvolal umělou konjunkturu  ve stavebnictví, kterou však nebylo možné dlouhodobě udržet. Aby tato opatření mohl zaplatit, prudce zvýšil daně, přičemž  výrazně zvedl především mzdové náklady. 
Navzdory rozsáhlým rozpočtovým transferům směrem na východ,  jež mají pokračovat až do roku 2019, zaostává od roku 1997 růst  východního Německa za západními spolkovými státy.
Od roku 1989 se německé zadlužení zvýšilo celkem trojnásobně  na 750 bilionů eur. Obsluha dluhu stojí spolkovou vládu pětinu  daňových výnosů a po důchodovém zabezpečení je druhou nejdražší  výdajovou položkou. 
Kvůli členství v měnové unii nemůže Německo samostatně  snížit úrokové sazby nebo posílit vládní výdaje, aby povzbudilo  poptávku. V důsledku toho se země ocitla v kleštích dezinflace,  která by podle některých ekonomů mohla přerůst až do deflace. 
Lars Josefsson, švédský šéf německého energetického koncernu  Vatenfall, nedávno zdůvodnil problémy tamní ekonomiky tradičním  pravidlem "Ordnung muss sein" neboli "Pořádek musí být". "Mám pocit, jakoby se Německo nemohlo vyrovnat s dynamickými  změnami," řekl.

Nick Antonovics, Berlín, 14. května 2003
přeložil Jan Korselt