Od ideologie k ekonomii, anebo naopak?

06.11.2012 | , Finance.cz
MAKRODATA A EU


Kudy kam? Východsko z recese/krize/zadlužení zoufale hledají nejen v ODS. Ve Spojených státech volí prezidenta účast hispánců, afroameričaanů a žen. Přijde-li jich dost, socialismus bude pokračovat až na fiskální útes. Daně půjdou vzhůru a ekonomika opět zbrzdí, možná až velmi silně.

V Evropě socialismus zdevastuje zejména Francii, v jiných zemích může však být hůř ještě mnohem rychleji.
U nás vyhrávají volby třeba 30korunové poplatky u doktora, kdo by se tedy divil, že zvyšování daní byť o jediné procento by mohl přinést jiný efekt. Oč se ale jedná ve skutečnosti, tedy v reálné ekonomice?

Daně jako jed

Asi každé malé dítě by odpovědělo správně, že každé zvýšení daňové zátěže se musí do růstu promítnost negativně. Vyšší daně podrážejí hospodářství, i kdyby se ty „navíc vybrané“ peníze zase do ekonomiky „pustily“ do koruny zpátky. Zaprvé vždy se zpožděním, zadruhé vždy méně efektivně.

Navíc, tedy zatřetí snad i mdlý rozum pochopí, že peníze sebrané domácnosti sice trochu sníží soukromou spotřebu, ale ty sebrané soukromému podniku sníží zaměstnanost a investice. A zejména nezaměstnanost je i do voleb jedním z nejdůležitějších argumentů. Tak co s tím – zatím příliš nechápou levicoví politici.

Zatím ekonomové

To začínají chápat už i původně levicověji orientovaní ekonomové. Takže dokonce své poradce musí měnit i prezident Obama. Od loňského ledna nahradil šéfa ekonomického týmu Bílého domu ředitele (Národní ekonomické rady vlády) uznávaného Lawrence Summerse zkušený komunikátor z dob Billa Clintona Gene Sperling (šéfoval již v letech 1996-2000). Ještě před tím narazila na ideologii bývalá předsedkyně Obamova Sboru ekonomických poradců (CEA) Christina Romerová, když publikovala analýzu, že zvyšování daní má za následek velmi rozsáhlý, trvalý a vysoce zřejmý nepříznivý vliv na hospodářský růst. Ze statistických dat vyvodila, že zvýšení daňové zátěže o 1 % HDP sníží růst ekonomiky o 2,2 až 3,6 % během následujících deseti čtvrtletí. Navíc protirůstové efekty daní jsou v zásadě nezávislé na externích šocích, například na změnách cen ropy a podobně.

Cesta do pekel

Pod výstižným titulkem „Evropský pakt sebevrahů“ pak článek na Patrii shrnul argumenty, proč v současných podmínkách, které panují v eurozóně, může být negativní vliv fiskální konsolidace na růst tak velký, že dojde k růstu poměru dluhu k HDP. Tomu se ve své poslední studii věnoval i MMF, když odhadoval výši fiskálních multiplikátorů během poslední recese. Podle závěru studie bude fiskální konsolidace v současné situaci pravděpodobně kontraproduktivní a EU jako celek utrpí. Poměr dluhu k HDP tedy neklesne, ale poroste ve většině zemí EU, i ve Velké Británii, výjimkou je Irsko. V celé eurozóně se pak dá čekat růst poměru dluhu k HDP asi o pět procentních bodů.

Sazby už není kam snížit

Běžně by docházelo k tomu, že utažení fiskální politiky šlo ruku v ruce s uvolněním politiky monetární. Tím došlo k poklesu sazeb a stimulaci investic, které by vyvážily negativní vliv fiskální kontrakce. Nyní jsou ale sazby na minimech a další utahování fiskální politiky nebude vyváženo uvolněním monetární politiky. Už není kam – i ČNB už srazila sazby k nule. Ale jako i v jiných zemích, banky do reálné ekonomiky levnější peníze příliš pouštět nechtějí. Transmisní mechanismus už monetárními nástroji není jak rozhýbat. Básnění o fiskálních prorůstových nástrojích maluje cestu do pekel, ale zvyšování daní ji přímo dláždí.

U nás slibuje ČSSD zvýšení daňové kvóty o 3 procentní body, ovšem ne zátěží spotřeby, ale výkonů. O kolik by propadl růst podle Romerové? O 6,6 až 10,8 % během dvou a půl roku. Gratulujeme.



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: MAKRODATA A EU



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.