Blíží se konec eura?

13.05.2013 | , Finance.cz
MAKRODATA A EU


Diskuze nad budoucností, respektive koncem eura nabírají v posledních dnech opět na intenzitě. Je euro opravdu na odstřel a proč se objevuje kritika na adresu společné měny? Na tyto otázky se pokusíme odpovědět v následujících řádcích.

Euro, jakožto symbol sjednocené Evropy, bylo do oběhu zavedeno před více než deseti lety – v lednu roku 2002. Faktem je, že vytvoření společné měnové jednotky představovalo v jistém smyslu vyvrcholení období prohlubování integrace v 90. letech minulého století. Od společné měny se očekávalo, že přiblíží „ideu evropanství“ jejím občanům, že se stane jakýmsi symbolem jednotné Evropy. To se však nestalo, místo toho využila řada obchodníků přechodu na novou měnu ke zvýšení cen a euro se tak stalo symbolem zdražení. Euro tak nebylo příliš pozitivně přijato obyvateli členských zemí eurozóny, a to již při jeho samotném vzniku.


Čtěte také

Čeká nás další rozšiřování eurozóny?
Jsou Češi opravdu tak velcí euroskeptici?
Proč není dobré být členem EU?
Proč je dobré být členem EU?


 

Politický projekt

V době vzniku eura byl již vytvořen jednotný vnitřní trh v EU a ekonomické vazby mezi jednotlivými členskými zeměmi se prohlubovaly. I přes veškerou úroveň tehdejší ekonomické provázanosti jednotlivých zemí byl vznik společné měny spíše politickým než ekonomicky podloženým projektem. Evropské země byly, jsou a budou odlišné, a to i po ekonomické stránce. Na tom přirozeně není nic špatného, neboť země ve fázi ekonomického oživení mohou vytáhnout ostatní země z recese. Problémem Evropské unie je však její odlišnost mezi jejími jednotlivými křídly – sever a střed versus jih.

Přílišná odlišnost křídel?

Ekonomická odlišnost mezi členy eurozóny se projevuje zejména mezi jednotlivými křídly. Nedá se jednoduše říci, že sever a střed je jednoznačně fiskálně disciplinovanější než jih, faktem je, že fiskální a dluhová krize akcentovala problémy zejména v jižním křídle eurozóny. Tyto odlišnosti navíc začnou nabývat na významu v okamžiku, kdy země okolo Německa začnou trpět inflačními tlaky. Evropská centrální banka bude muset řešit poměrně nepříjemné dilema, neboť zvýšení úrokových sazeb zmírní inflační tlaky v některých zemích, ale zároveň zhorší již tak špatnou situaci v jižním křídle, kde může dojít k dalšímu nárůstu nezaměstnanosti. A právě mezi těmito dvěma důsledky se bude muset ECB při tvorbě své měnové politiky již v brzké době rozhodovat.

Obětní beránek

Evropská unie a logicky i společná měna euro ztrácí důvěru občanů EU a tím pádem se stále častěji objevují nejrůznější „euro kritiky“. Ztráta důvěry je z velké části dána stále ne příliš dobrou ekonomickou situací napříč evropskými ekonomikami. Do jisté míry je však i důsledkem dlouhodobého trendu v podobě vytváření propasti mezi EU (prezentovanou jejími institucemi) a samotnými občany. Tato skutečnost je dána jednak narůstajícím bruselským byrokratickým aparátem, ale také tím, že domácí politici často využívají EU, potažmo euro jako zdůvodnění nepříjemných fiskálních opatření. EU potažmo euro, se tak místy stává s nadsázkou řečeno obětním beránkem politiků, kteří nechtějí nést zodpovědnost za nepříjemná opatření a ztratit tak vlastní důvěru voličů.
 
Kritiky ve vztahu k euru a evropské integraci jako takové se budou objevovat vždy, a to s menší či větší intenzitou. Eurozóna funguje a zatím stále existuje dostatečná politická vůle k jejímu udržení i do budoucna. Klíčovou roli v budoucnosti eura však bude hrát zejména ECB, která se bude muset vypořádat s nelehkým úkolem v podobě provádění takové měnové politiky, která neprohloubí již nyní existující ekonomickou heterogenitu v eurozóně. 



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: MAKRODATA A EU



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.