Spor o poplatek: Ústavní soud vydal první nález

16.04.2014 | , Finance.cz
ÚVĚRY A PŮJČKY


Tento týden v úterý byl Ústavním soudem vydán první nález ve sporu o platnost, či neplatnost ujednání o poplatku za správu úvěru. Ústavní soud zamítnul ústavní stížnost stěžovatelky v pozici klientky banky. Tento nález velmi výrazně ovlivnil celý dosavadní souboj o poplatek, a to ve prospěch bank.

Právní spor o platnost, či neplatnost ujednání o poplatku za správu úvěru dospěl po více než jednom roce až k Ústavnímu soudu. Stěžovatelka, která podávala ústavní stížnost, byla přesvědčena, že Ústavní soud by měl do soudních sporů ve věci poplatků zasáhnout a sjednotit rozhodovací praxi obecných soudů.


Čtěte také:

Co je předmětem soudních sporů o poplatky?

Klienti bank shledávají ujednání o poplatku za správu úvěru za neurčité, odporující principu dobré víry a v rozporu s dobrými mravy. Náklady spojené s úvěrem jsou dle jejich argumentace spojeny a vyjádřeny v samotné úrokové sazbě. Poplatek nemá ekonomickou protihodnotu, jelikož není určitě specifikováno, které konkrétní služby získává klient za poplatek za správu úvěru. Tímto dochází k nerovnoměrnému vymezení práv a povinností mezi klientem a bankou, což odporuje principům dobré víry. Jedná se tedy o nepřípustné ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Ve spotřebitelských smlouvách je nutné aplikovat v pochybnostech o významu spotřebitelské smlouvy výklad pro spotřebitele příznivější. Klienti bank se zároveň opírají o rozhodnutí Spolkového soudního dvora z června 2011, který stanovil neplatnost daného poplatku a které vycházelo ze směrnice Rady č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Obdobnou argumentaci předkládala klientka banky v rámci soudního sporu u Obvodního soudu pro Prahu 4, který její žalobu zamítnul. Následně podala v dané věci ústavní stížnost.

Nález Ústavního soudu

Ústavní soud neshledal, že by rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 byly porušeny ústavně zaručená práva spotřebitele: „Nutno zdůraznit, že jde právě o vztah upravený právem, kde vystupuje na jedné straně banka, a na druhé spotřebitel, nikoli o situaci, kde vystupuje pachatel a jeho oběť, jak by se to mohlo jevit v rovině jinak nezpochybnitelně vedené kampaně proti bankovním poplatkům s pokusem vytvářet z ní něco na způsob cause cél?bre.“ Ústavní soud považuje odůvodnění Obvodního soudu pro Prahu 4, že ujednání o poplatku za správu úvěru je dostatečně určité a srozumitelné. Obvodní soud pro Prahu 4 taktéž poplatek zhodnotil jakožto paušální poplatek hrazený vedle sjednaných úroků dle smluvního vztahu mezi bankou a klientem: „Ústavnímu soudu přitom není zcela zřejmé (míněno v obecné rovině), jakým způsobem by skutečnost, že vedle těchto položek byl v sazebnících uveden paušální měsíční poplatek za (např.) „správu úvěru“, mohla průměrného spotřebitele „oklamat“ (s tím důsledkem, že by jinak příslušnou smlouvu neuzavřel).

Právní bitva nekončí?

Zástupci hlavních iniciativ v současné době zvažují možnost obrátit se na Evropský soud pro lidská práva a dále postupovat k Nejvyššímu správnímu soudu, či Nejvyššímu soudu. Uvidíme, zda nás ještě čeká nějaké překvapivé rozhodnutí. Kompletní znění nálezu Ústavního soudu, která má 22 stran a obsahuje desítky argumentů a protiargumentů naleznete zde:
http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/3-3725-13__bankovni_poplatky_.pdf



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.