Škoda zaměstnance při nedodržení dohody s dispečerem

23.06.2015 | , Finance.cz
MAKRODATA A EU


Soudní spory o náhradu škody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem patří ke skutkově a právně složitým sporům. Jak může dopadnout soudní spor vymáhání náhrady škody na zaměstnanci, který jakožto řidič autobusu neuposlechnul pokyn dispečera k odstavení autobusu?

Rozlišení mezi obecnou odpovědností zaměstnance za škodu a porušením povinnosti zaměstnance zakročit proti hrozící škodě zaměstnavateli nemusí být snadné ani pro soudy. Jakým způsobem upravuje zákoník práce obecnou prevenční povinnost zaměstnance i z pohledu povinnosti zakročit proti hrozící škodě?

TIP: Když hrozí zaměstnavateli škoda, musí zaměstnanec zakročit

Požár autobusu

Zaměstnavatel podal žalobu o náhradu škodu vůči zaměstnanci, který pracoval na pozici řidiče autobusu. Žaloba byla odůvodněna skutkovým dějem, kdy zaměstnanec při řízení autobusu zaznamenal vycházející kouř ze zadní části autobusu. Zaměstnanec tuto situaci nahlásil dispečerovi, se kterým se dohodnul, že autobus zastaví a nechá cestující vystoupit, které poté odveze náhradní autobus. Zaměstnanec sice na chvíli zastavil u čerpací stanice, avšak přes domluvu s dispečerem pokračoval se sníženou rychlostí v jízdě s cestujícími do konečné stanice. Autobus začal po určité době hořet a bylo nutné ihned opustit vozidlo, přičemž autobus zcela podlehl požáru. Zaměstnavatel v žalobě argumentoval, že kdyby zaměstnanec nepokračoval v jízdě dle domluvy s dispečerem, nedošlo by k požáru autobusu.

Soudy stanovily porušení povinnosti zaměstnance předcházet hrozícím škodám

Soud prvního stupně vyhověl žalobě zaměstnavatele a stanovil povinnost zaměstnance k úhradě částky přesahující 90 tisíc korun s odůvodněním, že zaměstnanec svým jednáním porušil povinnost předcházet hrozícím škodám, tudíž je povinen zaplatit zaměstnavateli náhradu škody odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku.

Zaměstnanec podal proti tomuto rozhodnutí odvolání. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak pouze do částky ve výši 30 tisíc korun, jelikož zaměstnanec se snažil určitým způsobem škodě zabránit a celkově byl hodnocen jako dobrý a spolehlivý zaměstnanec. Odvolací soud deklaroval, že zaměstnanec odpovídá za škodu dle ustanovení zákoníku práce o předcházení hrozícím škodám.

Nejvyšší soud: Zaměstnanec odpovídá dle ustanovení o obecné odpovědnosti za škodu

Nejvyšší soud se neztotožnil s právním posouzením sporu dle soudu prvního stupně a odvolacího soudu, jejich rozsudky zrušil a věc vrátil pro další řízení k odvolacímu soudu. Nejvyšší soud dovodil, že škoda zaměstnavateli nebyla způsobena nečinností zaměstnance nesplněním oznamovací povinnosti nebo povinnosti zakročit v případě hrozící škody, avšak jiným jednáním, které vedlo ke vzniku škody. Není tak určena odpovědnost zaměstnance za porušení povinnosti předcházet hrozícím škodám a zaměstnanec může odpovídat za škodu jen za podmínek uvedených v ustanovení obecné odpovědnosti za škodu. K tomuto Nejvyšší soud: „Škoda tedy nevznikla v důsledku toho, že by žalovaný porušil svou povinnost upozornit žalobce na hrozící škodu (tuto povinnost splnil oznámením poruchy dispečerovi) nebo povinnost proti ní zakročit (tuto povinnost splnil zastavením autobusu na nejbližším parkovišti), nýbrž v důsledku toho, že žalovaný po krátkém zastavení vozidla přes dohodu s dispečerem, že autobus odstaví na parkovišti u čerpací stanice, kam se dostaví pracovníci dílny žalobce, aby zjistili příčinu poruchy - pokračoval v jízdě do cílové stanice.“

Poznámka: Kompletní znění uvedeného a citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3555/2013 naleznete na jeho webových stránkách www.nsoud.cz.



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.