Milionové pokuty, účetní skandály, zatýkání vedoucích pracovníků, tunelování a bezostyšné okrádání akcionářů. Taková je ani ne desetiletá historie investičních fondů v České republice. Zatímco v zahraničí byly investice do fondů vyhledávanější než ukládání peněz v bankách, akcionáři fondů z kuponové privatizace jen tiše skřípali zuby. České fondy, namísto aby maximální zisky přinášely svým podílníkům, pracovaly na vlastních. Nutno dodat, že k tomu měly dokonalé podmínky. P
rakticky žádné zákony, které by nějakým způsobem regulovaly chování investičních společností, nebyly. Správci fondů si mohli beztrestně přehazovat akcie nebo peníze, jak se jim zlíbilo. Akcionáři přitom přicházeli o desítky miliard korun pět dlouhých let.Za tu dobu již stačila řada správců investiční fondy doslova vysát. Některé fondy vůbec nevstoupily na kapitálový trh a zmizely hned po kuponové privatizaci, jiné byly zrušeny a další, jako například C.S. Fond, doslova přes noc vykradeny. Správci si účtovali přemrštěné poplatky za vedení fondů (Viktor Kožený za jediný rok naúčtoval svým akcionářům více než miliardu korun), půjčovali peníze vlastním nebo spřízněným firmám, převáděli na ně (šéf fondu Trend takto nashromáždil přes polovinu akcií Obchod
ního domu Kotva, a ještě než na něj přišla policie, stačil prodat opci do zahraničí).Pravidla chování
Když v roce 1996 zavedlo ministerstvo financí závazná pravidla chování investičních společností na kapitálovém trhu, měl se odbor kapitálového trhu (předchůdce Komise pro cenné papíry) co ohánět. V jeho síti uvízly desítky případů, kdy investiční společnosti nejednaly v zájmu vlastních akcionářů. Ve valné většině případů to ale vyřešila pokuta. Mezi postiženými byl kupříkladu Viktor Kožený, který harvar
dským fondům musel vyplatit přes sedm milionů korun, které svým podílníkům očividně ukradl, nebo Investiční a Poštovní banka. Tehdejší náměstek IPB Libor Procházka byl kupříkladu obviněn, že z fondů, které banka ovládala, prodal Moravskoslezských tepláren a připravil tak podílníky o více než 100 milionů korun. Policie mu však nic nedokázala.Už není tak zle
Negativní hodnocení fondů vedle četných obvinění a pokut živily i nevýrazné ekonomické výsledky a nízká cena akcií na burze. Teprve na počátku roku 1998 si veřejnost uvědomila, že mnohé fondy na tom ve srovnání s průmyslovými podniky nejsou tak špatně a obraz "zkorumpovaných zlodějů a podvodníků" se začal pomalu měnit. Navzdory tomu, že akcionářům zlikvidované a vytunelované fondy stále ještě dluží přes 12 miliard korun. Investoři, a to i drobní, se do fondů začali vracet. A mají proč.
Láká je nejen průhlednější trh a větší míra regulace, ale také naděje na celkem jisté zhodnocení peněz. Jen v březnu letošního roku se podle Unie investičních společností zvýšil majetek otevřených podílových fondů o více než tři miliardy korun. Investoři se vrací i přesto, že investiční společnosti se zvyku žít na úkor akcionářů zas tak docela nezbavily. V loňském roce platily svým zaměstnancům měsíčně 36 653 Kč, což
je téměř trojnásobek celostátního průměru.Zdroj: LN z 18. 5. 2000
Dvě piva, šunku, sýr a k tomu řidičák. Za pár dnů bude možné místo úřadu vyzvednout průkaz „u Vietnamců“
Premiéra filmu F1 s Bradem Pittem se blíží. Připomeňte si i další filmy s automobilovou tematikou
Kupujete ojetinu? U těchto značek hrozí stočený tachometr nejčastěji
BMW X3 30e xDrive: K dokonalosti nemá daleko
Ve škodovkách budoucnosti se objeví díly vyrobené z pytle zalitého pryskyřicí. Základem je len
