Pozitivní krok, ale dlouhý a drahý průběh

Jednou z nesporně pozitivních zpráv je pokračující privatizace bank. Podařilo se dosáhnout překvapivě širokého konsenzu na politické scéně, což je jedním z faktorů, které pomáhají relativně zdárnému průběhu

- podpora politickou scénou a

- občas vznášené otazníky se týkaly zejména České spořitelny;

zda postupovat souběžně, či postupně, nakolik může řazení kroků zvýšit výnos a ovlivnit kvalitu zájemců a možné náklady a výnosy privatizace;

- otázka, zda vyhledat jednoho strategického partnera pro každou banku, nebo volit jiné způsoby prodeje (přes burzu, několika nabyvatelům apod.);

- otázka, zda prodávat

Postupně bylo také provedeno několik kroků, které činily proces privatizace bank obtížně zvratným, jako například výběr poradců prodeje a zveřejnění inzerátu na prodej ČSOB. Zajímavé je, že současná vláda - pokud jde o řazení kroků - v podstatě neučinila žádné podstatné změny. Bohužel se však proces po nástupu ČSSD do vlády zdržel o několik měsíců. Mírnějším tempem, ale vzhledem k dříve učiněným krokům nadále probíhala

Klíčovou otázkou k dalšímu rozhodnutí (vzhledem k času už současné vlády) bylo zejména oddlužení bank či jiný způsob posílení jejich bilance. Pokud hodnotíme průběh oddlužování, potvrdily se počáteční obavy, že znamená další zdržení celého procesu. Přesto se však jako zřejmě významnější ukazují argumenty příznivců oddlužení (včetně dnešního vedení Ministerstva

Problémem navíc zůstává přesné vyčíslení nákladů spojených s dosavadním oddlužením bank. Přesnější odhady jsou kromě jiného ztíženy skutečností, že detailnější informace o přesné struktuře závazků státu nejsou vždy zveřejňovány. Pro hrubý odhad a srovnání s výnosy z privatizace je možné použít následují rekapitulaci.

Investiční a poštovní banka

Stát prodával 30 % (resp. s podílem České pošty jednající ve shodě cca 35 % akcií). K prodeji došlo na jaře roku 1998 a dosažená cena byla tři mld. Kč s tím, že oddlužení stát neprovedl žádné, a v situaci, kdy nebyl prodáván kontrolní balík v bance.

Další vývoj však ukázal, že banka nebyla se svou strukturou portfolia schopna dlouhodobě fungovat. Vzhledem k jiným vlivům na další vývoj je však tento případ uváděn pro úplnost přehledu, protože srovnání s jinými privatizacemi je velmi obtížné. Další náklady spojené s IPB je nutné zahrnout do nákladů celkov

ČSOB

Před privatizací této banky přijal stát v roce 1998 záruku na pohledávku za tzv. slovenskou inkasní jednotkou, která v té době činila 12,5 mld. Kč. Náklady garance se mohou zvyšovat, neboť se berou v úvahu náklady spojené s přefinancováním této položky v bilanci banky. Banka byla prodána na jaře 1999 a výnos při privatizaci činil 40 mld. Kč. Stát prodával téměř 66 % akcií. Míru nákladů na oddlužení pro stát je obtížné dnes stanovit vzhledem k tomu, že na vymožení

Česká spořitelna

Před privatizací ČS došlo v listopadu 1999 k vyvedení nekvalitních úvěrů v nominální hodnotě až 33,3 miliardy korun do Konsolidační banky. Maximální dohodnutá cena za tyto úvěry byla 20 miliard korun. Při odhadovaném výnosu zhruba 20 % tak náklad očištění pro stát představuje zhruba 14 miliard korun. Odhad nákladů je

Při prodeji rakouské Erste bank byly kupujícímu poskytnuty záruky pro určité případy zhoršování portfolia ještě v budoucnu, takže náklady na tuto pomoc jsou neznámé. Vzhledem k charakteru těchto záruk však nelze předpokládat, že by šlo o mimořádně závažné sumy, protože nejproblémovější úvěry byly zřejmě z banky vyvedeny již v rámci výše popsané operac

Dosažená cena za privatizaci ČS, uskutečněnou v únoru 2000, nakonec činila 19,3 mld. Kč s tím, že stát prodával 52 % akcií banky. Čistý výnos tedy představuje jen několik miliard korun.

Komerční banka

Ke státní pomoci Komerční bance došlo ve dvou etapách. Prvním krokem bylo vyvedení špatných úvěrů do Konsolidační banky v srpnu 1999. Převedeno bylo zhruba 11 miliard ztrátových pohledávek krytých zástavami v odhadnuté hodnotě 4,1 mld. Cena za převod byla 7,6 mld. Kč. Dalších 12 miliard pohledávek bylo pr

Druhým, dosud zveřejněným krokem bylo vyvedení problémových úvěrů v nominální hodnotě 60 miliard korun prostřednictvím vytvoření specializované instituce Konpo, která tyto úvěry odkoupila za 36 mld. Kč. V obou případech došlo také k převedení zástav.

Náklady těchto dvou operací lze odhadnout na 33 miliard korun.

Tržba za prodej KB je zatím velkým otazníkem. Vláda v materiálu o státním rozpočtu uváděla jako hrubý odhad 20 mld. Kč. Pokud nebude dosažená cena výrazně vyšší, bude dosažený čistý výnos z privatizace záporný. Vzhledem k poslednímu vývoji bance však zřejmě lze d

Poměrně málo diskutovanou otázkou však v této souvislosti zůstává strategie přijatá vládou pro pomoc bankám určeným k privatizaci. Je pravděpodobné, že jiné řešení než vyvedení části špatných pohledávek by neslo řadu právních a technických rizik a bylo by zřejmě časově náročnější. Přijatý postup však byl drahý pro stát a výhodný zejména pro ostatní akcionáře banky. Spravedlivější by rozhodně byl postup, který by rozložil dopady hospodaření bank na všechny akcionáře. Možnost

- navýšení základního jmění za účelem pokrytí ztrát a udržení kapitálové přiměřenosti vedoucí k výraznému snížení podílů akcionářů, kteří se navýšení nezúčastní;

- snížení základního jmění za účelem pokrytí ztrát a následné navýšení základního jmění na adekvátní úroveň.

Oba postupy by vedly k tomu, že by nemalá část ztrát byla přenesena také na ostatní akcionáře bank. Základní jmění ČS přitom představovalo 7,5 mld. Kč a základní jmění Komerční banky (před navýšením z května 1999) dokonce 9,5 mld. Kč. Vzhledem ke stavu portfolia obou bank však reálná hodnota základního jmění, a tím také akcií, byla prakticky nulová. Díky pomoci vlády však akcie nejenže neztratily na hodnotě, ale dokonce na ní výra

Pomoc jednoho z akcionářů (tedy státu) proto znamenala velký přínos pro všechny akcionáře zbývající. Plátcem je ovšem bohužel daňový poplatník. Ztráty spojené s úvěry převedenými do Konsolidační banky, ať už přímo nebo s mezikrokem specializované instituce Konpo, bude nutné dříve či později zaplatit. Celkový dosavadní náklad pomoci státu v

Je tedy velmi pravděpodobné, že čistý výnos z privatizace bank, to znamená porovnání výnosů s náklady státní pomoci bankám, bude velmi nízký. Tento fakt však nijak nezpochybňuje mimořádný význam tohoto procesu pro další rozvoj české ekonomiky. Proto je nutné přes veškeré výhrady k procesu této privatizace, tzn. zejména jejího zpoždění na přelomu roku 1998 a 1999 a vysoké náklady

Potvrzuje se však, že optimální moment pro privatizaci bank byl již před několika lety. Náklady zpoždění jsou velké a přes veškerá prohlášení před volbami se jim nedokázala vyhnout ani současná vláda. Přesto platí, že pokud dojde v brzké době k privatizaci Komerční banky, měl by

Zdroj: Ekonom 31/2000