PRAHA, 2.října (Reuters) - Následující text je záznamem
jednání bankovní rady České národní banky (ČNB) z 24.září.
"Přítomni: guvernér Zdeněk Tůma, viceguvernér Mojmír Hampl,
viceguvernér Miroslav Singer, vrchní ředitel Robert Holman,
vrchní ředitel Pavel Řežábek, vrchní ředitel Vladimír Tomšík,
vrchní ředitelka Eva Zamrazilová.
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací šesté
situační zprávy vyhodnocující nové informace a aktuální bilanci
rizik pro naplňování srpnové makroekonomické prognózy. Mezi
hlavní protiinflační rizika patří dosavadní vývoj
spotřebitelských cen, které v červenci a srpnu rostly pomaleji,
než bylo prognózováno, a také měnový kurz, který v období od
publikace prognózy významně posiloval. Naopak vyšší než
očekávané ceny ropy na světových trzích a vývoj investic, který
byl horší než vývoj ostatních složek hrubého domácího produktu,
jsou hodnocena jako proinflační rizika.
V diskuzi, která následovala po prezentaci situační zprávy,
v bankovní radě převažoval názor, že výsledná bilance rizik
naplnění srpnové prognózy je protiinflační, avšak členové
bankovní rady se lišili v názoru na intenzitu rizik. Zatímco
podle některých se pro a protiinflační vlivy zhruba vyrovnávají,
opakovaně zazněly i názory, že bez uvolnění měnové politiky může
s vysokou pravděpodobností dojít k významnému podstřelení
inflačního cíle.
Bankovní rada konstatovala, že na peněžním trhu stále
přetrvává poměrně vysoká riziková prémie mezi měnověpolitickými
a tržními sazbami. Zazněl názor, že její pokles by de facto
znamenal dodatečné uvolňování měnových a finančních podmínek.
Nicméně naproti tomu bylo uvedeno, že případné snížení rizikové
prémie by mohlo být doprovázeno intenzivnějším tlakem na
zhodnocování měny, což by stimulační efekt poklesu tržních sazeb
eliminovalo.
Panovala shoda v názoru, že zřejmě dochází k postupnému
zastavení ekonomického poklesu v hlavních evropských ekonomikách
a i u nás a diskutoval se charakter možného oživení. Převládalo
přesvědčení, že v následujících letech bude hospodářský růst
podstatně pomalejší než v období před finanční a ekonomickou
krizí, nicméně by nemělo dojít k zastavení procesu ekonomické
konvergence české ekonomiky. Přitom může dojít i ke zpomalení
růstu potenciálního produktu, takže nižší hospodářský růst
nebude nutně působit protiinflačně a tudíž nebude vyžadovat
uvolněnou měnovou politiku. Zazněl však také názor, že
existující nadbytek nevyužitých kapacit nebude v důsledku
pomalého růstu využit a bude tak inflaci tlumit.
Byla diskutována aktuální situace na trhu práce, kde byl
pomalejší než očekávaný pokles mezd v průmyslu a stavebnictví
zmiňován jako riziko vyšší inflace v budoucnu. Zaznívalo, že
pozorovaný nečekaně rychlý růst nominálních jednotkových
mzdových nákladů se může začít přenášet do cen a může tak být
předzvěstí vyšší inflace. Byl však také opakovaně vysloven
názor, že trh práce nebude zdrojem inflačních tlaků. Důvodem
bude rostoucí nezaměstnanost a možnost, že mzdy v soukromém i
veřejném sektoru budou klesat, což naznačují probíhající jednání
o plošných mzdových škrtech.
Možné pokračování růstu světových cen ropy členové bankovní
rady vnímali jako riziko vyšší budoucí inflace, které je však
částečně mírněno slabším kurzem dolaru. Zaznělo, že velmi dobrá
úroda a pokles cen zemědělských komodit je naopak významným
protiinflačním faktorem.
Proběhla také diskuze o aktuálně projednávaných fiskálních
opatřeních a o jejich důsledcích pro inflaci a měnovou politiku.
Bankovní rada se většinou shodovala, že pokud budou opatření
schválena, bude se jednat o žádoucí fiskální konsolidaci, která
povede k nižším než původně očekávaným schodkům veřejných
rozpočtů a která sníží riziko možných budoucích nerovnováh a
problémů s financováním veřejného dluhu.
Bankovní rada konstatovala, že fiskální opatření budou
znamenat omezení poptávky, což bude působit protiinflačně. Kromě
toho pravděpodobnou součástí fiskálních opatření bude i zvýšení
nepřímých daní. Bankovní rada se však shodovala, že měnová
politika by podobně jako v minulosti neměla reagovat na primární
dopady daňových změn do inflace. Ohledně sekundárních efektů
změn nepřímých daní opakovaně zaznělo, že by mohly být v
prostředí utlumené poptávky a nadbytku kapacit velmi nízké.
Zazněl však také názor, že o výsledném směru působení
„fiskálního balíčku“ na ceny panuje velká nejistota, která jej
neumožňuje zařadit mezi jednoznačná protiinflační rizika.
Diskutoval se též vliv navrhovaných fiskálních opatření na
finanční trh. Zaznívalo, že nižší potřeba emise státních
dluhopisů, která by byla důsledkem nižšího než dosud očekávaného
schodku, by snížila riziko vytlačování soukromého sektoru z
kapitálového trhu a přispěla ke snížení dlouhodobých sazeb. Byl
také opakovaně vysloven názor, že uvažovaná fiskální opatření,
která by zatím byla ve světě spíše ojedinělá, by mohla přispět
ke vnímání České republiky jako země s obezřetnější fiskální
politikou a ke snížení vnímaného rizika země. Měnová politika by
se pak možná musela vyrovnávat se zvýšením tlaku na zhodnocování
koruny, což by byl pravděpodobný vedlejší efekt tohoto
příznivého vývoje.
V diskuzi zaznělo, že měnová politika by měla brát v potaz
nejen dosažení inflačního cíle ve spotřebitelských cenách, ale i
dlouhodobou finanční stabilitu. Přitom byl uveden argument, že
při velmi nízkých nominálních sazbách mohou vznikat nerovnováhy
na trzích aktiv. K tomu však bylo také uvedeno, že tento
dlouhodobý argument má nižší relevanci pro současné rozhodování
o sazbách, protože například na realitním trhu zatím dochází k
cenovým poklesům, takže není aktuální riziko vytváření bublin.
Byla opakovaně vyjadřována pochybnost, zda by případné
snížení úrokových sazeb mělo za současné situace žádoucí efekt
na úvěrovou emisi, kurz a potažmo inflaci na horizontu transmise
měnové politiky. Byl však uveden argument, že snížení sazeb by
mohlo vyvolat korekci kurzu, protože by se jednalo o překvapivé
opatření. V souvislosti s možnou kumulací protiinflačních rizik
v budoucnu a s ohledem na již relativně omezené možnosti měnové
politiky ve snižování sazeb bankovní rada debatovala i další
měnověpolitické nástroje, které by mohly být použity pro
ovlivnění dynamiky měnového kurzu a pro nastolení více uvolněné
měnové politiky.
Po projednání situační zprávy rozhodla bankovní rada ČNB
většinou hlasů ponechat limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní
repo operace nezměněnou na stávající úrovni 1,25 procenta. Pro
toto rozhodnutí hlasovalo pět členů bankovní rady: viceguvernér
Hampl, vrchní ředitel Holman, vrchní ředitel Řežábek, vrchní
ředitel Tomšík a vrchní ředitelka Zamrazilová. Dva členové
hlasovali pro snížení sazeb o 0,25 procentního bodu: guvernér
Tůma a viceguvernér Singer."
