PRAHA, 4.dubna (Reuters) - Následující text je záznamem
jednání bankovní rady České národní banky (ČNB) ze 26.března.
"Přítomni: guvernér Zdeněk Tůma, viceguvernér Mojmír Hampl,
viceguvernér Miroslav Singer, vrchní ředitel Robert Holman,
vrchní ředitel Pavel Řežábek, vrchní ředitel Vladimír Tomšík,
vrchní ředitelka Eva Zamrazilová.
Jednání bylo zahájeno prezentací druhé situační zprávy,
která byla zaměřena na vyhodnocení nově dostupných informací a
rizik spojených s naplňováním prognózy z první situační zprávy.
Nově dostupné informace naznačují, že rizika se ve vztahu k
únorové prognóze objevují na proinflační i protiinflační straně,
ale v souhrnu se posunula protiinflačním směrem.
Většina nově dostupných údajů o domácí ekonomice byla
vyhodnocena jako proinflační rizika. Lednová i únorová inflace
(růst spotřebitelských cen o 7,5 procenta meziročně) byla vyšší
než hodnoty očekávané únorovou prognózou. Také měnověpolitická a
korigovaná inflace bez pohonných hmot byly nad očekávanými
hodnotami. Domácí ekonomický růst byl vyšší, než předpokládala
prognóza, a navíc i revize údajů HDP ukazují na vyšší než
předpokládaný růst. Naproti tomu za protiinflační riziko lze ve
vztahu k prognóze označit nižší než očekávaný vývoj mezd na
konci roku 2007.
Vývoj vnějšího prostředí a také současné nastavení měnových
podmínek byly zařazeny mezi protiinflační rizika. Ačkoli došlo k
nárůstu cen některých komodit, nedochází k jeho promítání do
domácích cen mimo jiné i proto, že je nárůst kompenzován
oslabujícím dolarem. Finanční krize v některých segmentech
mezinárodního úvěrového trhu může vést ke zpomalení evropského
hospodářského růstu, což se promítá do nižšího tržního výhledu
úrokových sazeb v eurozóně. Silné posílení koruny působí
restriktivněji, než předpokládala prognóza.
Po prezentaci situační zprávy přistoupila bankovní rada k
diskuzi. Bankovní rada se shodovala, že měnověpolitické
rozhodnutí je velmi obtížné, protože ve vztahu k únorové
prognóze lze identifikovat rizika na proinflační i na
protiinflační straně. Mezi proinflační rizika patří možnost
promítnutí stávající vyšší než očekávané inflace do inflačních
očekávání a následně do inflace. Mezi protiinflační rizika patří
očekávané zpomalení zahraniční poptávky a posilování kurzu
koruny.
Bankovní rada se shodovala, že celková a především
korigovaná inflace bez pohonných hmot, která převýšila hodnoty
únorové prognózy (navíc v období silného kurzu koruny), indikuje
existenci poptávkověinflačních tlaků v domácí ekonomice. Při
hodnocení intenzity těchto tlaků zaznělo několik názorů. Bylo
řečeno, že ekonomický růst, který byl vyšší než očekávala
prognóza, ukazuje na výraznější proinflační rizika, než
naznačila úvodní prezentace. Dále zaznělo, že růst peněžních
agregátů může jistá proinflační rizika signalizovat také. Bylo
ale také řečeno, že významnou roli v inflačním vývoji sehrávají
nákladové faktory a ceny potravin, které mohou být ovlivňovány i
spekulační poptávkou po zemědělských komoditách. Opakovaně
zaznělo, že detailnější analýza příčin odchylky korigované
inflace bez pohonných hmot od prognózy může snížit nejistotu při
příštím měnověpolitickém jednání.
V diskuzi bylo uvedeno, že pro měnověpolitické rozhodnutí je
podstatná prognózovaná inflace na horizontu měnové politiky, a
nikoli stávající hodnota inflace, a že inflační rizika jsou na
horizontu měnové politiky zatím nezřetelná. V této souvislosti
bylo řečeno, že vzhledem k silnému kurzu koruny se může inflace
navrátit do cíle poměrně rychle. Několikrát zaznělo, že
stávající hodnota inflace je proinflačním rizikem, pokud se přes
inflační očekávání a trh práce přenese zpět do inflace. Z tohoto
důvodu jsou podstatné informace, které poskytují analýzy trhu
práce. Tyto informace vysílají zatím smíšené signály. Na konci
roku 2007 došlo ke zpomalení mzdového růstu a na počátku roku
2008 k jeho urychlení. Bankovní rada diskutovala, zda toto
urychlení je kompenzací zpomalení z roku 2007 - a jde tedy o
jednorázový efekt - nebo zda jde o vývoj trvalejší, který by byl
signálem poptávkověinflačních tlaků. Bylo řečeno, že teprve nové
údaje o mzdovém vývoji lépe určí, která varianta je
pravděpodobnější.
Bankovní rada se shodovala, že zahraniční ekonomický vývoj
je zdrojem ještě větší nejistoty než vývoj domácí ekonomiky.
Opakovaně bylo poukázáno na to, že krize na amerických
finančních trzích a zpomalení americké ekonomiky může působit
protiinflačně. Bylo opakovaně řečeno, že Evropská centrální
banka zatím zaměřuje svou měnovou politiku na snižování inflace
a že země eurozóny jsou zatím vůči dopadům hospodářského
zpomalení relativně rezistentní. Bankovní rada zvažovala, zda
faktory, které ve srovnání s minulostí zvyšují rezistenci
evropské ekonomiky vůči výkyvům amerického hospodářského cyklu,
jsou trvalé a budou působit v celém horizontu domácí měnové
politiky. Bylo řečeno, že nárůst podílu obchodu s východní
Evropou a pokles podílu obchodu s Amerikou může být takovým
trvalým faktorem.
Bankovní rada dále diskutovala, zda krize na amerických
finančních trzích ovlivnila kurzový vývoj koruny. Některé
vyslovené názory poukazovaly na investiční charakter nákupů
koruny a na jejich souvislost s útěkem od dolaru, který je
americkou krizí oslaben. Zaznělo ale také, že kurz je ovlivňován
úrokovým diferenciálem a představuje standardní část měnové
transmise. Bankovní rada se shodovala, že silný kurz koruny
zpřísňuje ve srovnání s únorovou prognózou nastavení domácí
měnové politiky. Zazněl názor, že snižování měnověpolitických
sazeb v zahraničí může k tomuto zpřísnění také přispět.
V diskuzi bylo řečeno, že není vhodné s reakcí na
proinflační rizika vyčkávat a že měnová politika by se v období
zvýšené nejistoty týkající se vývoje v zahraničí měla soustředit
na domácí inflační faktory, které jsou spojeny s relativně nižší
nejistotou. Bylo také uvedeno, že mezi nejistoty spojené s
domácím ekonomickým vývojem je třeba zařadit loňskou sérii
zvýšení domácích sazeb, jejíž dopad na domácí ekonomiku se dosud
v datech plně neprojevil. V této souvislosti bylo konstatováno,
že únorová prognóza očekává ve druhém čtvrtletí poměrně výrazné
překmitnutí mezery produktu z kladných do záporných hodnot, a
tedy i snížení poptávkových tlaků.
Po projednání situační zprávy rozhodla bankovní rada ČNB
většinou hlasů ponechat limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní
repo operace nezměněnou na stávající úrovni 3,75 procenta. Pro
toto rozhodnutí hlasovalo šest členů bankovní rady: guvernér
Tůma, viceguvernér Singer, vrchní ředitel Holman, vrchní ředitel
Řežábek, vrchní ředitel Tomšík a vrchní ředitelka Zamrazilová.
Jeden člen hlasoval pro zvýšení sazeb o 0,25 procentního bodu:
viceguvernér Hampl."
