PRAHA, 23.prosince (Reuters) - Následující text je záznamem
jednání bankovní rady České národní banky (ČNB) ze 16.prosince.
"Přítomni: guvernér Zdeněk Tůma, viceguvernér Mojmír Hampl,
viceguvernér Miroslav Singer, vrchní ředitel Robert Holman,
vrchní ředitel Pavel Řežábek, vrchní ředitel Vladimír Tomšík,
vrchní ředitelka Eva Zamrazilová.
"Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací osmé
situační zprávy, která vyhodnotila nově dostupné informace a
jejich vliv na naplňování rizik listopadové makroekonomické
prognózy. Nová situační zpráva hodnotila rizika ve vztahu k
prognóze v souhrnu jako mírně proinflační. Hlavními
proinflačními riziky byla především pozorovaná vyšší listopadová
inflace a její výhled na nejbližší období a také mírně slabší
měnový kurz. Odchylka skutečné inflace od predikce byla zhruba z
poloviny dána vyššími cenami pohonných hmot, které souvisejí se
zvýšeným výhledem cen ropy, z druhé poloviny pak vyšší
korigovanou inflací bez pohonných hmot. Oproti tomu na
protiinflační straně působí především změna výhledu zahraničního
vývoje a to především předpoklad nižších zahraničních tržních
úrokových sazeb."
"Po prezentaci osmé situační zprávy přistoupila bankovní
rada k diskusi nových informací a rizik naplňování listopadové
prognózy. Většina členů bankovní rady se shodla na tom, že je
nově dostupné informace nepřesvědčily o nutnosti změnit svůj
názor ohledně nastavení úrokových sazeb, a to navzdory
přetrvávající vysoké míře rizika. Ti členové bankovní rady,
kteří byli pro snižování úrokových sazeb, zdůrazňovali především
předpoklad prognózy ze sedmé situační zprávy o potřebě nižších
tržních sazeb. Nesnížení úrokových sazeb na posledním
měnověpolitickém zasedání pak vedlo k tomu, že jsou v
současnosti tržní úrokové sazby oproti prognóze již delší dobu
vyšší. Příznivci stability úrokových sazeb naopak poukazovali na
to, že vedle argumentů pro stabilitu sazeb, které zazněly již
při projednávání prognózy ze sedmé situační zprávy, je vývoj
ekonomiky poznamenán některými proinflačními riziky. Bylo také
zmíněno, že i přes vyšší diferenciál tržních a referenčních
sazeb v České republice jsou tržní sazby nejnižší v historii,
přičemž při takto nízkých sazbách nemůže ekonomika dlouhodobě
fungovat bez výrazných nerovnováh. Oproti tomu ale zaznělo, že
žádná rizika nerovnováh ani dopadů do finanční stability
prozatím nejsou z dostupných informací a analýz zřejmá.
V souvislosti s nastavením úrokových sazeb bankovní rada
diskutovala výši diferenciálu tržních úrokových sazeb mezi
Českou republikou a eurozónou. Bankovní rada se shodla v tom, že
efektivní tržní úrokový diferenciál je ve skutečnosti vyšší, než
by naznačoval rozdíl mezi repo sazbami. Jednotliví členové
bankovní rady se však lišili v interpretaci měnověpolitických
implikací tohoto diferenciálu. Na jedné straně zazněl argument,
že by snížení úrokových sazeb bylo žádoucí, neboť by umožnilo
úrokový diferenciál snížit. Na straně druhé bylo zmíněno, že
vysoký diferenciál tržních úrokových sazeb reflektuje některá
nestandardní měnověpolitická opatření ECB, a že při avizovaném
postupném opouštění těchto opatření bude mít tendenci samovolně
vyprchávat. Vedle toho bylo uvedeno, že vyšší diferenciál odráží
stávající vyšší rizikovou prémii v České republice. Oproti tomu
někteří členové bankovní rady vyjádřili svoji pochybnost o tom,
že ECB bude ochotna tato nestandardní opatření v dohledné době
opouštět.
Bankovní rada věnovala rovněž poměrně velký prostor vývoji
na trhu práce, kde došlo mimo jiné k překvapivě rychlému růstu
průměrné mzdy a k rychlejšímu poklesu zaměstnanosti v národním
hospodářství. Bylo zmíněno, že část odchylky rychlejšího růstu
průměrných mezd oproti prognóze je pravděpodobně dána změnou
struktury zaměstnanosti, kdy jsou nejprve propouštěni
zaměstnanci s nižší úrovní mzdy a vyšší nemocností. Zároveň byl
zmíněn nesoulad mezi vývojem průměrné mzdy dle ČSÚ a vývojem
nominální hodinové mzdy dle MPSV, která roste výrazně pomaleji.
Stejně tak existuje rozpor mezi růstem průměrné mzdy a poklesem
celkového objemu mezd v národním hospodářství, a to i po
přihlédnutí k meziročnímu snížení celkové zaměstnanosti.
Převážil tak názor, že údaje z trhu práce celkově nenaznačují
významná proinflační rizika.
Bankovní rada dále diskutovala vývoj HDP, který vykázal
oproti prognóze nižší meziroční pokles. K této odchylce přispěl
především vyšší než očekávaný nárůst spotřeby domácností a také
vyšší růst spotřeby vlády. Bylo uvedeno, že nárůst spotřeby
domácností není v souladu se zmíněným poklesem objemu mezd.
Reálný růst spotřeby domácností mohl být ovlivněn neočekávaným
poklesem deflátoru spotřeby, který není ve shodě s rostoucím
indexem spotřebitelských cen a který může být zpětně revidován.
V souvislosti s neočekávaně vysokým růstem spotřeby vlády
někteří členové bankovní rady zmínili své obavy z uvolněné
fiskální politiky, která by vzhledem k neprosazení úsporných
balíčků mohla vést k dalšímu zesílení proinflačních tlaků.
Zároveň bylo zmíněno, že vysoké deficity veřejných financí mohou
udržovat rizikovou prémii na vyšší úrovni. Zaznělo též
znepokojení z poklesu úvěrů nefinančním podnikům a z jejich
dopadů do investiční aktivity.
Na straně argumentů pro stabilitu úrokových sazeb někteří
členové bankovní rady zmiňovali svoji nejistotu ohledně
nastavení rovnovážných trajektorií v modelu. V této souvislosti
byl diskutován především možný budoucí jednorázový pokles
výrobních kapacit respektive potenciálního produktu, který by v
situaci setrvačné agregátní poptávky vedl k proinflačním tlakům.
Oproti tomu ale bylo uvedeno, že stávající evidence ukazuje
spíše na přetrvávání přebytečných výrobních kapacit, které
vznikly propadem poptávky, a které vedou spíše k protiinflačním
tlakům. Bylo zmíněno, že v aktuální prognóze je dočasně nižší
růst potenciálního produktu již částečně zohledněn a že navíc
úvahy o propadu potenciálu mají vliv až za horizontem měnové
politiky. Oproti tomu zaznělo, že jednorázový pokles potenciálu,
pokud by k němu skutečně docházelo, je relevantní právě v
krátkém a středním období.
Pro některé členy bankovní rady byl hlavním argumentem pro
stabilitu úrokových sazeb předpoklad prognózy ohledně zvyšování
úrokových sazeb v horizontu dvou až tří čtvrtletí a jejich
neochota k takto agresivním protisměrným změnám nastavení měnové
politiky. V této souvislosti byly také zopakovány obavy
některých členů bankovní rady ohledně omezené účinnosti měnové
politiky v situaci velmi nízkých úrokových sazeb. Proti tomu ale
zaznělo, že se měnověpolitická inflace blíží cíli směrem zdola,
což nesvědčí o výrazně agresivní reakci měnové politiky.
Navrhované snížení sazeb je navíc oproti předpokladu prognózy
nižší, snížení výhledu tržních sazeb v eurozóně krom toho umožní
v roce 2010 zvyšovat domácí sazby mnohem pomaleji, než
předpokládá aktuální prognóza. Převážil názor, že i kdyby byla
účinnost úrokového kanálu transmise měnové politiky nižší,
přesto tento kanál zůstává funkční a měl by být v případě
potřeby použit. Bylo také vyjádřeno přesvědčení, že by
transparentní měnová politika měla působit na ekonomiku
proticyklicky, přičemž jejím smyslem je reakce na ekonomické
šoky a nikoli vyhlazování úrokových sazeb. Pokud měnová politika
se snižováním sazeb mine vhodnou dobu, pak to bude znamenat
pomalejší dynamiku výstupu a větší podstřelení inflačního cíle.
Po projednání situační zprávy rozhodla bankovní rada ČNB
většinou hlasů snížit limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní
repo operace o 0,25 procentního bodu na úroveň 1,0 procenta s
účinností od 17.prosince 2009. Zároveň rozhodla ve stejném
rozsahu snížit lombardní sazbu na 2,0 procenta. Diskontní sazba
byla ponechána na stávající úrovni 0,25 procenta. Pro toto
rozhodnutí hlasovali čtyři členové bankovní rady: guvernér Tůma,
viceguvernér Singer, vrchní ředitel Tomšík a vrchní ředitelka
Zamrazilová. Tři členové hlasovali pro ponechání úrokových sazeb
beze změny: viceguvernér Hampl, vrchní ředitel Holman a vrchní
ředitel Řežábek.
