PRAHA, 15.května (Reuters) - Následující text je záznamem
jednání bankovní rady České národní banky (ČNB) ze 7.května.
"Přítomni: guvernér Zdeněk Tůma, viceguvernér Mojmír Hampl,
viceguvernér Miroslav Singer, vrchní ředitel Robert Holman,
vrchní ředitel Pavel Řežábek, vrchní ředitel Vladimír Tomšík,
vrchní ředitelka Eva Zamrazilová.
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací třetí
situační zprávy, která obsahuje novou makroekonomickou prognózu.
V prvním čtvrtletí letošního roku se inflace snížila a dostala
se pod inflační cíl k dolnímu okraji jeho tolerančního pásma.
Hrubý domácí produkt poklesl, dochází ke zpomalování růstu
nominálních mezd a k výraznému nárůstu nezaměstnanosti.
Ekonomický vývoj byl v tomto období vlivem prohloubení světové
ekonomické krize méně příznivý, než předpokládala minulá
prognóza. Rychlé znehodnocení měnového kurzu v závěru loňského a
na začátku letošního roku vyvolává proinflační tlaky, které jsou
částečně kompenzovány protiinflačním působením domácího tržního
prostředí.
Podle nové prognózy bude inflace letos dále klesat, v
příštím roce se však začne postupně zvyšovat a k 2procentnímu
cíli se dostane na konci roku 2010. Odhaduje se, že domácí
ekonomická aktivita v letošním roce meziročně poklesne o 2,4
procenta, v příštím roce ale ekonomika již mírně vzroste. Kurz
koruny bude podle prognózy pravděpodobně ve druhém čtvrtletí
korigovat své znehodnocení z počátku letošního roku a následně
by měl být přibližně stabilní. S prognózou je konzistentní
pokles tržních úrokových sazeb v letošním roce a poté jejich
mírný růst v roce 2010.
Po prezentaci situační zprávy bankovní rada diskutovala
novou prognózu a s ní spojená rizika. Shodovala se, že rizika
prognózy jsou zhruba vyrovnaná, avšak s přetrvávající vysokou
mírou nejistoty. Jako hlavní protiinflační riziko byl hodnocen
možný hlubší a déletrvající útlum ekonomické aktivity v
zahraničí. Budoucí vývoj kurzu koruny je vnímán jako možné
výrazné riziko oběma směry.
Při diskuzi výhledu ekonomické aktivity bylo zdůrazněno, že
podle prognózy již nějvětší část nepříznivého šoku na ekonomiku
dopadla a že situace by se měla pozvolna začít měnit k lepšímu.
Byla však opakovaně vyslovena pochybnost, zda obrat již skutečně
nastává, případně zda je udržitelný. V diskuzi se poukazovalo na
efekt tzv. "šrotovného", tj. na to, že náznaky zlepšení
přicházejí z oblastí, ve kterých se realizují jednorázová
podpůrná opatření, jejichž vliv bude zřejmě jen přechodný. Proto
bylo zmíněno riziko, že vývoj v zahraničí může být horší ve
srovnání s předpoklady prognózy. Rovněž domácí soukromá spotřeba
může více oslabit kvůli nepříznivým očekáváním, zvýšení míry
úspor a poklesu zaměstnanosti.
Dalším předmětem debaty byla finanční situace podniků.
Zaznívaly obavy, že aktuální stav může být významně horší než
poslední vykázané údaje za čtvrté čtvrtletí loňského roku a že
mnohem více firem bude letos ve ztrátě. Nepříznivým jevem je
také rozšiřující se platební neschopnost, která se v
nezanedbatelné míře týká i některých exportních trhů. Naproti
tomu však bylo opakovaně uvedeno, že situace není zcela špatná,
řadě firem se stále daří snižovat náklady, získávat zakázky a
vytvářet zisk.
Panovala shoda, že prognóza správně identifikuje slabé
mzdově nákladové tlaky, které působí protiinflačním směrem.
Vedla se však diskuze o míře tohoto působení. Pozorovaný rychlý
růst jednotkových nákladů práce totiž může naznačovat, že trh
práce by mohl být méně protiinflační, než předpokládá základní
scénář prognózy. K tomu však bylo uvedeno, že tyto vyšší
jednotkové náklady mohou odrážet přizpůsobení se firem snížené
úrovni produkce a mohou mít jen přechodný charakter. Opakovaně
zaznívalo, že zhoršování finanční situace podniků a zvyšování
míry nezaměstanosti bude tlumit růst mezd.
Bankovní rada se shodovala, že budoucí vývoj kurzu koruny
představuje pro prognózu významné oboustranné riziko. Zazněl
názor, že při očekávaném rychlém nárůstu deficitů veřejných
rozpočtů může docházet k určité ztrátě důvěry investorů a
snižování sazeb by mohlo odstartovat další vlnu oslabování
koruny. Naproti tomu však bylo uvedeno, že relevanci tohoto
argumentu snižuje symetrické zhoršování fiskální situace v
zahraničí, neboť deficity budou velké ve většině zemí. Zazněl
také názor, že inflační důsledky oslabení kurzu mohou být nyní
tlumeny. Z dostupných údajů se totiž zdá, že dopady slabšího
kurzu do domácích cen jsou v současné situaci slabé poptávky
méně intenzivní. V diskuzi bylo též uvedeno, že relevantním
rizikem je i přílišné posílení kurzu, ke kterému by mohlo dojít
v případě rozšíření úrokového diferenciálu vůči zahraničí.
Bankovní rada se podrobně zabývala aktuálním stavem
finančního zprostředkování. Byl vysloven názor, že ve srovnání
se situací na podzim, kdy byly trhy zamrzlé, došlo k jistému
zlepšení. Tržní sazby lépe reagují na měnovou politiku a banky
již restrukturalizovaly své bilance a začínají opět poskytovat
úvěry. Naproti tomu ale zaznělo, že se situace liší napříč
bankami. Zatímco větší banky již mají tendenci více úvěrovat,
objem úvěrů emitovaných prostřednictvím menších bank ještě
klesá. Někde navíc dochází k růstu úrokových sazeb z klientských
úvěrů, což zpřísňuje měnové podmínky.
V této souvislosti byla předmětem diskuze transmise od
měnověpolitických sazeb k tržním sazbám. Prognóza předpokládá,
že dojde k postupnému přibližování příslušných úrokových sazeb
na peněžním trhu k sazbám ČNB a dojde tak k autonomnímu
uvolňování úrokových podmínek. Bankovní rada se však shodovala v
názoru, že pokles tohoto rozpětí není zdaleka zaručen, což bylo
vnímáno jako významné protiinflační riziko a argument pro
snížení sazeb. V tomto kontextu také zazněl názor, že očekávaná
potřeba financovat rostoucí deficit veřejných financí může vést
ke zvýšení sazeb středních a dlouhých splatností.
Převládajícím názorem bylo, že nedošlo-li ještě k obnově
normálních podmínek na finančním trhu, je to důvodem pro
aktivnější roli měnové politiky, která by měla kompenzovat
nefunkční části finančního sektoru. Nicméně zaznělo také, že
současná hladina repo sazby není pro růst ekonomiky brzdou a
další snižování sazeb už nemusí být účelné. Naopak příliš nízké
sazby, zejména pokud by působily po delší období, by v delším
časovém horizontu mohly narušovat finanční stabilitu.
Ohledně inflačních očekávání zaznělo, že lze čekat jejich
snížení. Poprvé v historii totiž bude celková inflace, která je
veřejností sledována, nižší než inflace měnověpolitická. K tomu
se může přidat očekávaný výrazný pokles cen elektřiny a dalších
položek ve spotřebním koši, jejichž vliv na formování inflačních
očekávání může být podstatný. Ukotvená inflační očekávání jsou
argumentem pro nižší měnověpolitické sazby. Inflace se na
horizontu prognózy blíží k inflačnímu cíli zespodu a měla jej
dosáhnout teprve až koncem roku 2010.
Po projednání situační zprávy rozhodla bankovní rada ČNB
většinou hlasů snížit limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní
repo operace o 0,25 procentního bodu na úroveň 1,50 procenta s
účinností od 11. května 2009. Zároveň rozhodla ve stejném
rozsahu snížit diskontní a lombardní sazbu na 0,50 procenta,
respektive 2,50 procenta. Pro toto rozhodnutí hlasovalo pět
členů bankovní rady: guvernér Tůma, viceguvernér Hampl,
viceguvernér Singer, vrchní ředitel Tomšík a vrchní ředitel
Řežábek, dva členové hlasovali pro ponechání úrokových sazeb
beze změny: vrchní ředitel Holman a vrchní ředitelka
Zamrazilová."
