Zdravotní pojišťovny - přehled událostí v roce 1998

14.04.1999 | ,
POJIŠTĚNÍ


Zdravotní pojišťovny

Zdravotní pojišťovny

- přehled událostí v roce 1998

Zatímco roky 1996 a 1997 se vyznačovaly výrazným úbytkem poctu zdravotních pojišťoven, loňský rok byl v tomto směru velice stabilní. Na začátku roku 1996 existovalo sedmadvacet pojišťovacích ústavu, vloni v lednu už jen deset. Toto číslo se do konce roku 1998 už nezměnilo. V reformě zdravotnictví, kterou připravoval exministr zdravotnictví Jan Stráský, se počítalo s větším počtem konkurujících si zdravotních pojišťoven. Podle chystané koncepce měl Parlament každý rok schvalovat zdravot

ně pojistný plán, a to by bylo jakési minimum, které by musela pojišťovna dodržet. Přitom by existoval určitý konkurenční prostor, který by mohly pojišťovací ústavy využívat. Návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, který tuto představu obsahoval, však Parlament v únoru loňského roku odmítl, a to hned na počátku schvalovacího procesu.

Sociální demokraté v předchozí době inzerovali, že stačí pouze jediná zdravotní pojišťovna a ze je třeba sloučit všechny do jedné. Když se ČSSD dostala vloni v létě k moci, ministr zdravotnictví Ivan David prohlásil, že zatím o tento cíl nebude usilovat, neboť je vzhledem k rozložení politických sil neprůchodný. V listopadové zprávě, kterou vypracoval I. David pro poslance, se v plánech na rok 1999 uvádělo jako jede

n z bodu vytvoření pravidel pro komerční pojištění, které však nebudou nabízet pojišťovny zabývající se veřejným pojištěním. Představitelé zdravotních pojišťoven poukazovali na to, ze za tezí o dostatečnosti jedné pojišťovny se skrývá snaha zakonzervovat monopol Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Takový monopol je podle nich spojen s mnoha negativními důsledky, například za ne označili neustálé požadavky na státní dotace pro deficitní hospodaření VZP.

VZP se ani v roce 1998 nepodařilo zlikvidovat své závazky (nasčítané za sedm let), které ke konci roku dosáhly kolem 4,7 miliardy korun. Pojišťovna původně počítala s přebytkem finančních prostředků, který by posloužil ke splacení části dluhu. Neočekávaně však v roce 1998 vzrostly náklady na předepisovaná léčiva o 16 procent namísto předpokládaných tří. Výběr pojistného stoupl celkově jen o pět procent, plánovalo se přitom sedmiprocentní zvýšení. Mzdy totiž rostly méně a zvýšila se nezaměstnanost.

Pokud jde o propad ve výběru pojistného, v roce 1997 mela VZP k 30. září pohledávky vůči plátcům pojistného ve výši 3,2 miliardy korun včetně nezaplaceného penále a pokut. Vloni ke stejnému datu to bylo už 5,9 miliardy. Část z toho je nedobytná.

Na konci října 1998 požádal o uvolnění z funkce ústřední ředitel VZP Jiří Němec. Nesouhlasil s návrhem zdravotně pojistného plánu na rok 1999, jak jej schválila správní rada a sbor zástupců VZP, a to proto, že v něm byly vytvořeny podmínky pro růst ceny pouze u nemocniční péče. Konečné slovo u pojistného plánu VZP má podle zák

ona Parlament. V době uzávěrky Ročenky se k němu ještě nevyjádřil.

Podle zákona je každá zdravotní pojišťovna povinna vždy do 60 dnu po skončení čtvrtletí podat Ministerstvu zdravotnictví zprávu o svém hospodaření a v případě bilanční nerovnováhy musí předložit návrh nápravy. Ministerstvo by mělo o její činnosti informovat veřejnost ve sdělovacích prostředcích. Zákon připouští rychlejší změnu zdravotní pojišťovny například při jejím vstupu do likvidace, při zavedení nucené správy nebo v případe, ze Minister

stvo zdravotnictví oznámí v tisku nesrovnalosti v hospodaření pojišťovacího ústavu. Jinak platí, ze pojištěnec může změnit pojišťovnu jen jednou za rok.

Zdroj: Ročenka HN 99, 3. ročník

Autor článku

 

Články ze sekce: POJIŠTĚNÍ