Mongolsko hledá ekonomickou stabilitu

08.12.1999 | ,
MAKRODATA A EU


Zahraniční společnosti mají zájem o investice, politická a ekonomická rizika jsou však vysoká

Zahraniční společnosti mají zájem o investice, politická a ekonomická rizika jsou však vysoká

Přechod od orientace na vlastní zdroje a od podpory bývalého SSSR prožívá Mongolsko velmi bolestně

. Konec letošního roku využilo Mongolsko k rozsáhlým diplomatickým aktivitám, směřujícím především k získání zahraničních investorů. Za tímto účelem se mongolský prezident Natsagiyn Bagabandi společně se sedmi desítkami domácích podnikatelů vydal přes Kyrgyzstán na cestu do Evropy, kterou včera zahájil třídenní návštěvou České republiky. Poté odlétá do Nizozemska a Polska. Mongolští vyslanci však nemají lehkou úlohu, neboť podmínky pro investování v jejich zemi nesou nemalá rizika.

Počátkem 90. let se někteří ekonomové vyjadřovali o Mongolsku optimisticky a jeho budoucnost hodnotili příznivěji než u většiny ostatních postsovětských, zejména středoasijských zemí. To nehledě na skutečnost, že vyschnul mohutný kanál subvencí, kterým z bývalého Sovětského sva

zu přitékala pomoc, představující na 30 procent hrubého domácího produktu. Pozitivně byla vnímána snaha takřka všech politických sil zahájit hospodářské reformy a přechod na tržní podmínky. V roce 1991 došlo k zahájení kupónové privatizace (voucher privatisation) a privatizaci dražbami a přímými investicemi. Do roku 2000 má být ukončen program "velké privatizace". Veškeré podnikání a obchod, ale i měnový režim, celní tarify a mzdy doznaly liberalizace. V roce 1996 došlo k uvolnění cen energií a o rok později se zásadně uvolnilo daňové prostředí. V důsledku těchto změn již kolem 60 procent hrubého domácího produktu pochází ze soukromé sféry.

Od poloviny 90. let se podařilo srazit vysokou inflaci na jednociferné číslo. Počátkem loňského roku došlo ke zkrácení šestidenního a 46hodinového pracovního týdne na pět dnů a 40 hodin. Tímto rozhodnutím byl splněn požadavek mezinárodního společenství, na druhé straně plný víkend vyvolal problém alkoholismu.

Mongolsko otevřelo dveře zahraničnímu kapitálu, především ze strany tradičního spojence Ruska a také Číny, Jižní Koreje, USA, Británie, Německa a dalších takřka šesti desítek států. Zahraniční společnosti, například britská Soco International, nebo Číňané a Američané projevují zájem o investice do těžby ropy a také některých nerostů, zvláště mědi. Obrovské možnosti nabízí výstavba slabé infrastruktury a elektrických rozvodů. Česká republika naopak v období let 1992 až 1997 takřka vyklidila zdejší trh, na němž měly naše výrobky velmi dobré pozice a zvuk. Její návrat ny

ní bude zřejmě komplikovaný.

Nehledě na celkově příznivý vývoj se pozorovatelé shodují v tom, že Mongolsko zůstává nadále nestabilní. Skutečný křest teprve čeká bankovní a agrární sektor. Propastný je rozdíl v životní úrovni v metropoli Ulánbátaru, s průměrným měsíčním příjmem 18 USD na osobu a odlehlými částmi země. Neurovnané jsou politické poměry, o čemž svědčí demise tří vlád za posledních patnáct měsíců. Důvodem je nezralost systému, frakcionářství ve vládnoucí straně DUC, bující korupce a byrokracie

a střety zájmů. Podle znalců mongolských poměrů se tyto zájmy projevují i v určité krátkozrakosti při přijímání vysokých půjček u světových věřitelů, byť v uplynulých letech státní rozpočet velmi citelně zasáhly asijská a ruská krize a pokles cen největšího vývozního artiklu mědi a kašmíru. V nejbližší době se proto politická a ekonomická stabilizace nedá očekávat.

Zdroj: HN z 8. 12. 1999

Autor článku

 

Články ze sekce: MAKRODATA A EU